Never enough.

17. srpna 2015 v 18:10 | Inny Emilly |  journal
Proč prostě lidi neumí být šťastní proto, co mají? Proč pořád máme málo, chceme víc, jsme nevděčný, nic nám není dobré a hledáme dokonalost? Proč nejsem o nic lepší? Mám teď bezdůvodnou depku, ale brečet nehodlám. Proč? Protože jsem nevděčná? Tak to můžu brečet leda sama nad sebou. Mám super vztah, mám plno super věcí okolo, ale nemám dost. Nestačí mi to. I na tom všem si něco najdu. Něco co mě trápí, dělá mě nešťastnou, štve mě to a tak dále. Asi to znáte. Čas od času to tak přece má každý, ne? Nebo jsem tak moc hrozná a nevděčná?


Vím, že tady teď nějak moc nejsem, ale to už trvá nějakou dobu. Vlastně se sem kolikrát odebírám jen ve špatné náladě. Fakt mě potěšily ty komentáře ve stylu, že bych si zasloužila větší návštěvnost a podobně. Děkuju, ale pravdou je, že nezasloužila, protože na to tady teď docela peču. Myslím, že bych našla plno věcí o kterých psát, ale nějak se do toho nemám. Nebudu se vymlouvat, že se učím na reparát, protože na to taky dost peču (fuj, styď se...), nebo, že můj život je tak akční, že nemám čas. Čas mám. Sem líná jako prase a většinu dní se stejně jen válím a kynu. Ale na blog se mi moc nechce.

Mám teď i dost přemýšlivou, míň než dřív, ale poslední tři dny celkem jo. Už jsem dospělá a měla bych s tím něco dělat. Se sebou. Měla bych se na sebe zaměřit. Pořád jen něco hledám a na něco čekám, stěžuju si, snažím se pomáhat druhým, být všem oporou, dobrou kamarádkou a já nevím co všechno, ale nad sebou jen naříkám. To už nechci. Chci se někam hnout. Díky mému vztahu už jsem se i hnula, ale teď si chci tak nějak pomoc sama a né čekat, že mě nějaký vztah spasí. Nebo, že někdo. A co vy? Co prázdniny a všechno?
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Smile | Web | 18. srpna 2015 v 9:54 | Reagovat

Já si myslím,že takové období má v životě asi každý, ale prostě jsem se naučila radovat z každé drobnosti a blbosti, tak to jde líp. Ale samozřejmě, někdy přijde chvíle, kdy mi přijde, že je všechno na nic. A potom to uvědomění, že mám kamarády, zážitky a holt všechno není dokonalé a podle představ, ale dá se to zařídit.
Prázdniny běží už hrozně rychle, ale pořád jsou super. :)
Doufám, že i tvá nálada se zlepší. A hodně štěstí u reparátu.

2 E! | Web | 18. srpna 2015 v 20:10 | Reagovat

Jako bych se v tvém článku viděla... Taky mám všechno, co jsem si kdy přála a najednou mi to nestačí. Proč? Mám báječného kluka, super prázdniny, nejlepší kamarády, ale pořád mi něco chybí. Také si často říkám, že jsem nevděčná a sobecká. Občas mě moje blbá nálada přepadne tak, že jsem i protivná na všechny okolo a nejvíc to odnáší přítel. Nechci být taková, ale mě v tu chvíli všechno štve, bohužel i on.
Jsem s ním opravdu šťastná, ale... Pořád mi něco k dokonalosti chybí. Ale možná to tak má být, možná nás nečeká dokonalý konec, možná se celý život poženeme za ideálem dokonalého konce a promrháme to, co máme právě teď. Musíme se nad sebou zamyslet! :)

3 Hipís | Web | 18. srpna 2015 v 23:44 | Reagovat

Buď jsem i já hrozná a nevděčná, nebo to tak prostě bude. Ale fakt, taky bych ráda věděla, proč lidi musí chtít pořád víc a víc. Proč prostě nikdy nejsme spokojení.

Ha ha, no, s aktivitou na blogu. CHtěla jsem to nechat až na konce komentáře, ale jsem zpátky na blogu a tak pokud bys mě jako to nejlínější prase a největšího blogovýho flákače do affs znovu, tak bych byla ráda, kdyby ses třeba ozvala. (já nejsem tak hrozná, jenom nejsem moc aktivní, no ne?)

Držím palce s reparátem. Já jsem docela o chloupek dala chemii, chtěla jsem napsat něco ve smyslu, že si neumím představit ty nervy, ale když na to pečeš, tak asi nervy nemáš. Nebo jo? Já nevím, já bych nervy fakt neměla, protože bych měla uplně stejný přístup.

No, měla jsem pocit, že je všechno skvělý a růžový, měla jsem se strašně dobře celý léto, byla jsem fakt šťastná a olala, najednou se ráno probudím a všechno se mně pod rukama zboří, je mně hrozně, ale pořád něco dělám, aby mně bylo dobře a vlastně bych měla být vděčná za tak skvělý prázdniny, ale hádej co, taky si stěžuju. A právě tady. Právě tobě. Takže v tom nejsi sama. To jsme prostě my lidi, tak trošičku plačky.

4 Sandra | Web | 19. srpna 2015 v 10:03 | Reagovat

máš s tým pravdu,nie sme vĎační za to čo mámem,stále by sme chceli len viac a viac ale prečo by sme to chceli,tak to nevieme.nevieme sa nad tým zamyslieť.nie sme vĎační za to čo máme,za to,za čo by sme mali byť šťastní.sme strašne sebeckí.
určite ti bude o pár dní lepšie,každý ma určite takéto obdobie.:) držím palcena reparát:) zvládneš to!:)

5 Mirka. | Web | 20. srpna 2015 v 14:38 | Reagovat

Neboj, nie si v tom sama. Aj ja mám teraz takú menšiu depresiu..Prichádza vždy na konci prázdnin a už je tu. Aj ja teraz len sedím a nič nerobím...už som dlho nebola behať a chýba mi to..ale aj tak sa nedokopem k tomu.

A s tou aktivitou to mám podobne.
Myslím, že si určite zaslúžiš vyššiu návštvenosť. Píšeš veľmi pekne..preto tvoj blog už dlho čítam a stále ma baví.. Často píšeš o svojích pocitoch, ale nevadí mi to..ja si to rada prečítam, aby som potom mohla v komentári pomôcť ;)
Uži si posledné dni prázdnin. Zahoď všetky negatívne myšlienky a ešte si to uži :D

6 Clary Clair | Web | 20. srpna 2015 v 19:52 | Reagovat

Rozhodně v tom nejsi sama. V podobným období jsem byla nedávno. Byla jsem hodně naštvaná na ostatní lidi, protože co bych dala za to, co mají a oni si toho vůbec neváží. A přitom jsem úplně stejná. Všichni jsme v tomhle ohledu stejní.

7 Dollie | Web | 25. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

určite v tom niesi sama takéto stavy mávam aj ja .. niečo chcem a keď to dosiahnem tak mi je chvílu fajn ale zrazu mi aj to čo som dlho tak chcela prestane stačiť a očakávam od toho viac a keď to nedochádza tak som smutná alebo naštvaná alebo neviem ešte aká .. každý to tak máva z času na čas .. horšie je keď človek stratí to čo mu nevyhovovalo a zrazu zistí že to bollo to jediné čo ho držalo nad vodou ..

a čo aktivity týka moja tiež nieje bohviečo ale som zástanca toho že do písania sa človek nemá nútiť, malo by prísť keď príde nálada naňho :)

8 Molly. | Web | 30. srpna 2015 v 16:53 | Reagovat

Holka! Páni, jak kdyby jsi mi četla z duše. Přesně takhle jak se cítíš ty, se cítím i já, přesně takhle to mám i já. Nejhorší na tom je, že i když chceš sebou hnout tak prostě ani toho nejsi schopná a nějak to s tebou stejně nic nedělá. Je to špatný s náma asi. Každopádně tady vidíš, že v tom nejsi sama :)

9 Lusinda | Web | 30. srpna 2015 v 18:16 | Reagovat

Tak toto poznám. Ja mám tiež toho dosť, všetko čo potrebujem mám, ale vždy čakám na niečo viac. Ale žeby som pre to ja sama niečo urobila to nie. Musím sa tiež zamerať viac na seba a snažiť sa niečo dosiahnuť, nech to stojí čokoľvek. Teda nie doslova, ale chápeš ma dúfam. Je to síce ťažké sama sa do niečoho pustiť, keď už sme také lenivé :D, ale myslím, že keď sa nám niečo podarí tak to bude stáť za to. Ten pocit. Len škoda,  že potom znovu príde taká chvilka, že mi čosi chýba a niečo nové chcem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama