I am happy and sad at the same time.

11. července 2015 v 13:54 | Inny Emilly |  journal
Je neuvěřitelné, jak se věci rychle mění a obrací. Neustále. Když jste šťastní, čas vám utíká rychle, všechno je barevné a veselé, máte chuť se usmívat na lidi, těšíte se na každý nový den... Když nejste, všechno se táhne nekonečně dlouho, ranní vstávání už není "jupí! novej den." ale spíš "ach jo, další den..". A když se potom kouknete zpátky na ty dny štěstí, připadá vám, že jich bylo málo, jako kdyby se daly zbalit do jedné hrsti, ale ty smutné, prázdné dny i kdyby trvaly jen týden, vám budou připadat jako měsíce. Mám pocit, že se mi ty chvíle šťestí v tom smutku rozplynuly v nicotu. Jako kdyby tady nikdy nebyly, ale přitom právě vzpomínky na tyhle dny, bolí nejvíc. Je to zvláštní, ale nějak se mi tohle všechno točí v hlavě.


Dneska jsem slyšela větu, která mě donutila se hrozně zamyslet. Nad sebou. Nad tím, kým jsem se stala a jestli taková chci být. Před pár měsící bych řekla, že tímhle se nikdy stát nechci, řekla bych to možná ještě před měsícem, ale teď..? Na jednu stranu taková být nechci, ale na druhou myslím, že jsem přesně taková, jaká bych měla být. Že tahle osoba je tou, ke které sem směřovala. A ano, válčím s ní v obdobích smutku, ale jinak si na ni asi nějak extra stěžovat nemůžu. Teda ano, může, jenže stejně vím, že tahleta osoba našla to nejlepší ve mně a ukázala to světu. I když s tím dobrým ukázala i ty největší slabiny. /Selena Gomez - Good For You/


Tahle holka, kterou jsem teď, konečně ví co chce, nemá sice přesný cíle, ale má nějaké představy a sny a tuší, jakým směrem by se měl její život ubírat. Chce zachraňovat lidi, na kterých jí záleží a nevzdávat to s nima. To sem teda vlastně chtěla vždy, ale teď se toho opravdu držím a dávám do toho co nejvíc. Jen bych si asi měla uvědomit, že to nejdřív nesmím vzdávat se sebou. Že nejprve potřebuju zachránit sama sebe a pak až můžu ostatní. Nebo možná tím, že "zachráním" ostatní, zachráním i sebe?
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Michaela | Web | 11. července 2015 v 16:35 | Reagovat

To je zajímavý článek.. :) Co se týče nadpisu, takhle bych se popsala já. Šťastná i smutná najednou. Já nevím, mám se fajn, nemůžu si nějak moc na nic štěžovat, ale přesto mám pocit, že mi něco chybí. Chvíli si říkám, že je všechno super a že se mám báječně, ale pak zase přijde chvíle, kdy je mi smutno a mám pocit, že se nemám z čeho radovat.. Je to jako na houpačce.. Řekla bych, že to znáš. :))
A k tomu jaká jsi, to nevím, co říct. Kromě posledního odstavce vlastně vůbec nevím, kdo jsi.. Je fajn, že máš nějaké představy o budoucnosti, nějaké cíle... To já nějak nemám vůbec. :(
Tak se měj hezky, a hlavně zachraň sebe, ať už před tím, co zachráníš ostatní a nebo až potom. :)

2 LinDa☮ | Web | 11. července 2015 v 21:08 | Reagovat

Poznám to. Šťastné a smutné obdobia..
Vždy sa snažím byť navonok šťastná, ale nie vždy to ide...
Každopádne, ako píšeš, konečne vieš čo chceš, nemáš presné ciele, ale máš aspoň smer.
Áno, netreba sa vzdávať ;)

3 Anette | Web | 12. července 2015 v 11:22 | Reagovat

zajímavě napsaný článek :) souhlasím, když jsme šťastní, všechno tak rychle utíká, ale když jsme smutní, tak se to hrozně vleče :/ a pak se nám zdá, že těch šťastných dní bylo nějak málo :(
pěkná písnička od seleny :)

4 Hann♥ | Web | 12. července 2015 v 14:51 | Reagovat

Ty mé smutné dny netrvají týdny, měsíce, ale roky. Roky tak dlouhé, že mi připadá, že z toho života nic nemám. A ono tomu asi fakt tak bude. Snažím se hledat tu onou větu jako ty všude, textech písniček, filmech, v tom co vypustí cizí lidé z pusy, z události co se stanou, ale nic. Nevím zda od toho něco čekám. Snad se odpíchnout z toho, kde jsem teď? To se neví. Každopádně tobě ať se daří kočko♥

5 Dollie | Web | 12. července 2015 v 17:21 | Reagovat

velmi som sa našla v tomto článku a úplne s tebou súhlasím .. šťastné dni plynú rýchlo zatiaľ čo v dobe smútku sa všetko ťahá, nič nás nedokáže v skutočnosti naplniť a všetko čo robíme nám príde bezvýznamné .. a keď sa v dobe smútku pozrieme na dobu šťastnú všetky tie dni sa nám zdajú tak vzdialené, tak nereálne .. takto to býva v mojom živote a určite vo viacerých životoch stále dokola ... to len aby si vedela že v tom niesi sama :)

a ten posledný odstavec je super napísaný! s tých zachraňovaním ľudí na ktorých nám záleží :)

6 Molly. | Web | 13. července 2015 v 13:27 | Reagovat

Vím jak se cítíš a mám se dost podobně, akorát ty víš asi kdo jsi a jaká jsi, já se změnila díky jedné osobě a už ani sama nevím jaká jsem, mám takový pocit, že jsem pořád kousek té osoby, což bych osobně nechtěla. Já se snažím pomáhat i sobě i ostatním :) Ty sama musíš vědět komu dříve pomoct, jestli to potřebuješ více nebo ty nebo ostatní :) tím, že pomůžeš sobě tím určitě nebudeš sobecká :)

7 Smile | Web | 14. července 2015 v 17:04 | Reagovat

Tohle je podle mě hodně zajímavý zamyšlení.. nad tím, jestli když zachráníš ostatní, zachráníš i sama sebe. Podle mě je to možný, protože pocit, že jsi někomu pomohla, dává pocit štěstí a toho, že vlastně nejsem zbytečná a že tu k něčemu jsem...

8 Ta mrtvá Yamari | Web | 14. července 2015 v 19:26 | Reagovat

krásný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama