That moment when you can actually feel the pain in your chest from seeing or hearing something that breaks your heart.

19. ledna 2015 v 20:36 | Inny Emilly |  journal
Znáte ten pocit, kdy jste na pokraji svých sil a cítíte se prázdní, nebo možná spíše přeplnění všech možných emocí, trápení, výčitků, omývání minulosti, přemýšlením nad budoucností, ztrátou. zoufalstvím, prázdnotou, sebelítostí a já nevím čím vším ještě? No, tak tenhle pocit, respektivě pocity, mám teď já. Jsem unavená, psychicky vyždímaná, plná sebelítosti a pocitu zoufalství (což opravdu k smrti nenávidím). Chtěla bych usnout, čtyři dny prospat a až bych se probudila, všecno by bylo v pořádku. Ha! To určitě... pěkný sen.

Říkám si "Je tohle karma?". Možná ano, možná ne. Jenže mám dojem, že už sem si od karmy vybrala dost. Třeba mi to dává i do budoucna, nebo si ze mě udělala fackovacího panáka a ať už jsem něco udělala nebo ne, prostě mi to nafaří. Kéž bych sem mohla napsat celou situaci v jaké teď sem, ale je to příliš osobní a tak můžu psát jen tyhle pocity, což je vlastně možná mnohem osobnější. Vždyť to jsou mé myšlenky. Něco co neříkám lidem okolo sebe.

✖ | via Tumblr

Ani nevíte, jak mě už rozčiluje tahle přemíra sebelítosti, kterou v sobě furt nosím a asi ji i každému cpu. Teď si asi většina řekne "Tak proč se lituješ a cpeš to druhým?", ale kdo z nás to nedělá? Kdo z nás se neužírá lítostí a netopí se v omáčce slz a stesku? Občas každej má tyhle chvíle. No, já asi poslední dobou až moc často. Zjistila jsem, že je asi jedno jestli něco udělám "špatně" nebo ne. Stejně se vždycky všechno nějak sesype at' už tomu pomůžu, nebo jen přihlížím.

Občas mě štve má povaha při které se snažím být "ten pravý kamarád", protože tím naknec ubližuju sama sobě. To co teď cítím je naprosto nesnesitelně vlezlý pocit smutku. V hlavě si přehrávám vzpomínky a výmýšlím budoucí proslovy. Slova co bych chtěla říct, ale nemám příležitost. Ano, na jednu stranu jsem srab, že je nevyslovím, nebo aspoň nenapíšu. Jsem až přiliš hrdá a nechci se ponížit tím, že k někomu přilezu, ukážu mu slabost a on mě nejspíš stejně pošle do háje. Ačkoliv mi na něm nesmírně záleží... stačil by mi jen kousek naděje. Jen aby někdo řekl "on to chce taky napravit" nebo "má zájem, já to vím". Jen tohle a vrhnu se po šanci. Ale néé, já budu hrdá, protože tohle nikdo neřekl.

Untitled

Z toho vlastně plyne, že budu jen dál fňukat, litovat se, brečet po nocích, než abych to zkusila (i přesto, že je vlastně nulová šance, že by to k něčemu bylo). Taky je ale fakt, že je lepší si některé věci myslet, než je slyšet na hlas. V hlavě to víte, ale když to nikdo nevysloví, nebolí to tolik. Představa, že by se tyhle noční můry staly skutečností se přidala k hrdosti a řekly si prostě jasné NE, drž se dál.

#0001
"My heart beats, but I feel dead."
 


Komentáře

1 ~*~Janii~*~ | Web | 22. ledna 2015 v 11:37 | Reagovat

se spoustou věcí se s tebou ztotužňuju, moc dobře znám ten pocit..
Nechtěla bys spřátelit ? :)

2 Monica. | Web | 24. ledna 2015 v 18:29 | Reagovat

Napsala jsi to dost výstižně. Je to krásně pojatý článek a neboj, necítíš se tak jen ty ale i já a plno dalších. Nejsi v tomhle sama. Ale určitě budou i lepší a světlejší stránky všeho tohohle temna a trápení. Život je jen jednou tak ho nepromarňuj smutkem a věcma, které ti za to nestojí a čím dřív na to příjdeš, tím to bude pro tebe lepší. Buď silná.

3 LinDa☮ | Web | 24. ledna 2015 v 18:56 | Reagovat

Zaspať a prespať aspoň štyri dni by som chcela tiež. A som rada, že nie som sama. :) Tak veľmi rada by som vyriešila problémy spánkom.
Mám rovnakú povahu "dobrý kamarát". A v tejto dobe sa nám to, myslím, veľmi nevyplatí. Je čoraz viac falošných ľudí, ktorí to nevedia oceniť :( :( Je to veľká škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama