Leden 2015

All you need is a taste it'll set you free.

31. ledna 2015 v 16:34 | Inny Emilly |  journal
Před pár dny, asi tak 21. ledna, měl tenhle blog třetí narozeniny. Jako vždy, jsem na to zapomněla. No, nějak to neprožívám. Ale uvědomila jsem si, že už ho mám na můj vkus fakt dlouho. Málo kdy mi něco tak dlouho vydrží, haha. Každopádně už si bez psaní sem a vylívání srdíčka, nedokážu svůj zmotaný život ani představit. Ok, asi bych bez toho žít mohla, ale nechci. Pomáhá mi to, když se můžu z těch věcí vypsat.

Poslední pololetí bylo zlé. Nemyslím jen ve škole. Asi bych se opravdu měla zaměřit co nejvíc na sebe a co nejméně na druhý. Teď k tomu mám příležitost, moře času a tak dále. Moje nálada poslednou dobou je dost bez života. Jsem věčeně znuděná, unavená, stále mám plno času, ale nějak ho nevyužívám. Prakticky se jen válím doma u telky, spím, občas se učím. Nikam nechodím, s nikým moc nemluvím. Jen ve škole, kde tak nějak "musím", ale pak jdu domů a nechci ani nikoho vidět. Jediný lidi, který bych tu chtěla jsou pryč, takže...

Untitled

Připadám si chvílema jako zombie. Nebo náměsíčná. A nemůžu se z toho probudit. Jindy když spím, jediné co si přeju, je neprobudit se a snít dál. Spát dokud to vše nepřejde. Nebo zůstat v tom snu, kde je vše v pohodě. No, tak to si můžu nechat tak akorát zdát, že. Připadá mi, že jen co nastal leden, vše se otočilo. Možná je to i dobře. Na jednu stranu mám teď hromadu času, prostoru, možností. Na druhou je to jen prázdnou, které neumím zaplnit a bohužel ho nemůžu zaplnit tím, co v něm bylo dřív. Je to někdy hrozně depresivní. Můj život se teď omezil na televizní seriály, písničky, blog, spánek a školní docházku.

Což mě vede k tomu, jak moc jsem se ve škole zhoršila. Většina mých známek jsou čtyřky. Za jeden měsíc jsem stihla nabrat třídní i ředitelskou důtku a dvě enka. Fuuu, jsem na tom teď dost zle. Nějak mi na tom ale absolutně nezáleží a mělo by. Vím, že to není nic katastrofálního, ale mně je to prostě úplně jedno. Nejspíš bych máchla rukou i nad tím, kdyby mě z té školy vyhodili, protože je mi poslední dobou všechno prostě úplně u p*dele.

Statistics / 19.01. 2015 - 25.01. 2015

31. ledna 2015 v 11:42 | Inny Emilly |  blog news
A tady jsou skvěle vidět dny, kdy se blogu věnuju a dny, kdy tu nejsem. =D

Pondělí: 7
Úterý: 6
Středa: 11
Čtvrtek: 6
Pátek: 16
Sobota: 19
Neděle: 31

Celkem: 96

Catrice: Defining Blush

30. ledna 2015 v 15:20 | Inny Emilly |  cosmetics
Na tuhle značku jsem narazila v kauflandu. Ani jsem netušila, že existuje, ale okamžitě mě zaujali tvářenky. Všechny ty syté barvy, tak jsem si jednu hned musela koupit. Stála asi 80,- myslím. Nemohla jsem se rozhodnout jakou barvu, protože mě tak nějak uchvátily všechny. Nakonec jsem zvolila růžovo, jelikož tu doma nemám a rovnou jsem si k tomu koupila i štětec stejné značky.


Chtěla jsem si koupit i make-up, protože nebyly příliš drahé a vypadaly dobře. Nakonec jsem od toho upustila, protože mi doslova nevoněly. Říkala jsem si, že budu tvářenku nejdřív nějakou dobu zkoušet a pak se o ní pokusím napsat recenzi. Teda, to co já píšu asi nejsou zrovna recenze, spíš takový blbosti, ale nevadí. No, každopádně jsem ji použila jen párkrát a mé nadšení je celkem na bodu mrazu. Těžko vám vysvětlím proč jsem nespokojená... Asi se tahle barva ke mně prostě nehodí, nebo ji neumím správně zkombinovat, co já vím. Věřím, že na někom může vypadat opravdu dobře. Možná je na mě protstě moc výrazná...no prostě já a růžová nejsme kamarádky, nemá cenu to dál pokoušet.


Třeba ještě změním názor, ačkoliv pochybuju. I když na vyhození to rozhodně není. Nikdy nevíte, kdy se to bude hodit. Ještě zkusím pár vychytávek a uvidím. Že bych vám ji chtěla úplně doporučit, to asi ne, ale myslím si, že ty barvy na výběr by asi většinu děvčat zaujaly a možná k vám bude sedět lépe, než ke mně.

EDIT: Tak názor jsem opravdu změnila... Teď tuhle tvářenku používám téměř denně. Asi jsem se s tím naučila poněkud pracovat a nakonec se mi velice zalíbila. Některé věci chtějí prostě čas. :)

Reign: Bash & Mary fanvideo

29. ledna 2015 v 19:17 | Inny Emilly |  videos
V poslední době jsem začala koukat na Reign (cz: Království). Hrozně mě to chytlo a už mám zkouknuté všechny díly. Pořád hledám nějaké videa se Sebastianem a Mary, ale nemůžu najít žádný fakt pěkný, takže kdyby jste nějaký znaly, pošlete mi v komentářích odkaz. Tohle je jedno z mála, které mě nějak zaujalo. Kdyby někdo chtěl taky začít koukat, tak to dávají i na nova cinema asi v 17:25 ve všední dny. Dneska byl tak sedmý díl, myslím. Jinak je to pochopitelně i online, což doporučuju, protože tam není ten hrozný dabing.


Koukáš se na Reign?

Let the rain wash away all the pain of yesterday.

26. ledna 2015 v 22:02 | Inny Emilly |  journal
Tak jsem tak přemýšlela nad svou současnou situací (bezkamárádovou situací) a došla jsem k závěru, že... No, nevím jestli to je úplně závěr. Dneska jsem nad tím vážně na chvíli dost dumala a došlo mi, že ačkoliv mě to trápí, tak ve chvíli kdy přijdete o ty nejbližší, máte pocit, že už nemáte co zratit. Že už vás snad nic nemůže zasáhnout víc. Není nikdo další kdo by v tu chvíli odešel a opustil vás. A možná je to i na tu malou chvíli osvobozující. Ten pocit, když už nemáte o koho přijít, protože ty nejmilejší už jste přece ztratili. Můžete se bavit s kým chcete, nikdo vám neublíží, nikoho nemusíte mít už tolik rádi. Jste tak trochu volný.

Uznávám, že v mé hlavě, při původní myšlence tohohle všeho, to znělo asi lépe. Rozhodně to znělo líp. Takhle to vypadá, že jsem skoro až nadšená z téhle na prd situace. To nejsem. Jen říkám, že je to možná na nějakou chvíli osvobozující pocit. Každopádně napořád to tak nechci, i když v tenhle moment o to nejsem zcela přesvědčená. Spíš naopak. Představa o tom, že má přijít další člověk, já ho mám mít šíleně ráda a on pak odejde..? Brrr. V tmhle fakt nevynikám. Nezvládám přicházet o takový lidi.

🌚🎥🎶

Celej život jsem si přála být populární. Mít plno kamarádů, lidí, kteří ke mně budou "vzhlížet", obdivovat mě, závidět mi, naslouchat mi, dělat co jim řeknu, budou se ke mně chtít vetřít, aby se cejtili taky "populární" a podobně.. Ano, zní to jak z americkýho filmu, a taky to tak znít má. Doufala jsem, že budu nějaká královna střední školy. Ale ze všeho nejvíc, jsem chtěla nejlepší kamarádku, která by jako jediná z hromady těch lidí, byla opravdu důležitá. Mohla bych jí říct všechno, měly jsme blízkej vztah, rozuměly si jako s nikým jiným, chápaly chování i pocity té druhé i bez vysvětlení a prostě sdílely něco, co jen tak někdo nemá. A z těch všech lidí, by ona byla ta jediná na které by opravdu záleželo.

No, nestalo se. Populární nejsem. Lidi ke mně nevzlíží a nepronásledují každý můj krok, ale nejlepší kamarádku jsem našla. V životě nebyl nikdo tak... nepopsatelný. Je stejná jako já a zároveň jiná. Chápe mé chování, prožívání, emoce jako nikdo jiný. Snaší mé nálady a já zas její. Směje se stejným blbostem jako já, dělá stejně pošahaný ksichty, ví na co myslím, zná mě. Ví téměř ty nejhlubší pocity, zná mou minulost, stojí při mně, zastane se mě... Je to prostě ten člověk, kterému zavoláte uprostřed noci, že potřebujete přijet, protože jste zoufalí. Ne, nedá se to popsat ani tímhle vším. Ta vyjímečnost našeho vztahu. Někdy je to jako manželství. Ale je to úžasné. Někdy těžké a bolestivé, ale nechtěla bych o ni přijít za nic na světě. A i přesto, jak to ted' mezi námi vypadá, vím, že tohle není konec, protože narozdíl od těch spousty falešných dilinských vztahů co všichni máte, věřím, že tohle je něco víc. Ne, jinak.. já to vím. A budu znít jako všechny ty ostatní, co si myslí, jak je jejich kamarádství navždycky, ale za rohem se pomlouvají, ale já prostě vím, že tohle je něco, co spousta lidí, v životě nepotká a nezažije. Co má jen hrozně málo lidí a jsem za to nesmírně vděčná, že jsem dostala tu šanci tohle zažít a mít.

#0002
And after all this time, I'm still into you.

Olly Murs ft. Demi Lovato: Up

25. ledna 2015 v 17:49 | Inny Emilly |  music
Tahle písnička má pro mě v poslední době úzkou spojitost s jednou osobou a situací v jaké jsme. Nikdy jsme ji sice spolu neposlouchali, ale ten text mi k té situai prostě sedí, což je jeden z důvodů, proč tu písničku vlastně ráda nemám. Přesto ji neustále poslouchám a nejsem schopná se přes to přenést. Pokaždé když ji slyším, je to jako kdyby ten člověk byl se mnou a já mu mohla říct vše, co mám na srdci a sdělit mu svou omluvu, kterou mu nejspíš dlužím. Demi nějak zvlášť neposlouchám. Olly je fajn, ale taky nepatří mezi mé super oblbence, ale tenhle song je pro mě momentálně jako dělaný.

"Just tell me it's not the end of the line"
"I never meant to break your heart
Now I won't let this plane go down
I never meant to make you cry
I'll do what it takes to make this fly "


Jaký je tvůj názor na Demi a tenhle song?

Statistics / 12.01. 2015 - 18.01. 2015

25. ledna 2015 v 12:06 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 11
Úterý: 10
Středa: 7
Čtvrtek: 8
Pátek: 8
Sobota: 11
Neděle: 10

Celkem: 65


That moment when you can actually feel the pain in your chest from seeing or hearing something that breaks your heart.

19. ledna 2015 v 20:36 | Inny Emilly |  journal
Znáte ten pocit, kdy jste na pokraji svých sil a cítíte se prázdní, nebo možná spíše přeplnění všech možných emocí, trápení, výčitků, omývání minulosti, přemýšlením nad budoucností, ztrátou. zoufalstvím, prázdnotou, sebelítostí a já nevím čím vším ještě? No, tak tenhle pocit, respektivě pocity, mám teď já. Jsem unavená, psychicky vyždímaná, plná sebelítosti a pocitu zoufalství (což opravdu k smrti nenávidím). Chtěla bych usnout, čtyři dny prospat a až bych se probudila, všecno by bylo v pořádku. Ha! To určitě... pěkný sen.

Říkám si "Je tohle karma?". Možná ano, možná ne. Jenže mám dojem, že už sem si od karmy vybrala dost. Třeba mi to dává i do budoucna, nebo si ze mě udělala fackovacího panáka a ať už jsem něco udělala nebo ne, prostě mi to nafaří. Kéž bych sem mohla napsat celou situaci v jaké teď sem, ale je to příliš osobní a tak můžu psát jen tyhle pocity, což je vlastně možná mnohem osobnější. Vždyť to jsou mé myšlenky. Něco co neříkám lidem okolo sebe.

✖ | via Tumblr

Ani nevíte, jak mě už rozčiluje tahle přemíra sebelítosti, kterou v sobě furt nosím a asi ji i každému cpu. Teď si asi většina řekne "Tak proč se lituješ a cpeš to druhým?", ale kdo z nás to nedělá? Kdo z nás se neužírá lítostí a netopí se v omáčce slz a stesku? Občas každej má tyhle chvíle. No, já asi poslední dobou až moc často. Zjistila jsem, že je asi jedno jestli něco udělám "špatně" nebo ne. Stejně se vždycky všechno nějak sesype at' už tomu pomůžu, nebo jen přihlížím.

Občas mě štve má povaha při které se snažím být "ten pravý kamarád", protože tím naknec ubližuju sama sobě. To co teď cítím je naprosto nesnesitelně vlezlý pocit smutku. V hlavě si přehrávám vzpomínky a výmýšlím budoucí proslovy. Slova co bych chtěla říct, ale nemám příležitost. Ano, na jednu stranu jsem srab, že je nevyslovím, nebo aspoň nenapíšu. Jsem až přiliš hrdá a nechci se ponížit tím, že k někomu přilezu, ukážu mu slabost a on mě nejspíš stejně pošle do háje. Ačkoliv mi na něm nesmírně záleží... stačil by mi jen kousek naděje. Jen aby někdo řekl "on to chce taky napravit" nebo "má zájem, já to vím". Jen tohle a vrhnu se po šanci. Ale néé, já budu hrdá, protože tohle nikdo neřekl.

Untitled

Z toho vlastně plyne, že budu jen dál fňukat, litovat se, brečet po nocích, než abych to zkusila (i přesto, že je vlastně nulová šance, že by to k něčemu bylo). Taky je ale fakt, že je lepší si některé věci myslet, než je slyšet na hlas. V hlavě to víte, ale když to nikdo nevysloví, nebolí to tolik. Představa, že by se tyhle noční můry staly skutečností se přidala k hrdosti a řekly si prostě jasné NE, drž se dál.

#0001
"My heart beats, but I feel dead."

Statistics / 5.01. 2015 - 11.01. 2015

18. ledna 2015 v 17:21 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 11
Úterý: 6
Středa: 6
Čtvrtek: 6
Pátek: 5
Sobota: 19
Neděle: 17

Celkem: 70


Statistics / 22.12. 2014 - 28.12. 2014

18. ledna 2015 v 17:20 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 7
Úterý: 11
Středa: 7
Čtvrtek: 19
Pátek: 8
Sobota: 10
Neděle: 16

Celkem: 78