Prosinec 2014

Statistics / 15.12. 2014 - 21.12. 2014

28. prosince 2014 v 11:30 | Inny Emilly |  blog news

Pondělí: 7
Úterý: 9
Středa: 4
Čtvrtek: 7
Pátek: 7
Sobota: 16
Neděle: 8

Celkem: 58

Statistics / 8.12. 2014 - 14.12. 2014

28. prosince 2014 v 11:28 | Inny Emilly |  blog news

Pondělí: 6
Úterý: 8
Středa: 7
Čtvrtek: 5
Pátek: 5
Sobota: 7
Neděle: 10

Celkem: 48


Statistics / 1.12. 2014 - 7.12. 2014

28. prosince 2014 v 11:27 | Inny Emilly |  blog news

Pondělí: 14
Úterý: 7
Středa: 13
Čtvrtek: 9
Pátek: 7
Sobota: 14
Neděle: 6

Celkem: 70

I’ll be the one if you want me to.

25. prosince 2014 v 15:52 | Inny Emilly |  journal
Jedna fotka a všechno to na mě padlo. Jsem jak ty ubrečený třináctky (omluvila bych se všem ubrečeným třináctkám, ale sorry, ne). Dělá ze mě přesně to, co nechci být. Fňukna. Nesnáším tu sebelítost, brečení a podobně, ale stejně to evidentně furt dělám. Nebo to minimálně tak musí vypadat tady na blogu, kde moc happy věcí nepíšu. Prožívám jich ale dost, nemůžu říct, že ne, jen se o ně většinou dělím v reálným životě a né tady. O ty všelijaké trápení se zase podělím tady. Určitě vás to moje neustálé kňourání unavuje. Ani se vám nedivím pokud jo, mě to taky pěkně štve.

Snažím se být s touhle situací ve které jsem a zároveň nejsem (komplikované jako vždy) v pohodě, ale někdy se prostě nedaří a prostě to na mě padne a je mi na prd. Jako zrovna teď. Jen bych si teď moc přála být se svojí nejlepší kamarádkou a sdílet tohle s ní. Je jediná, která o všech těchle věcech ví a přeci jen už mě zná. Taky je vlastně jediná, kdo o tom vědět může, protože s nikým jiným o tom mluvit nesmím a vlastně asi ani nechci.


Trvalo mi dloooouho než jsem se přes to nějakým způsobem přenesla, což je u mě neobvykle dlouhá doba a dost nečekaná věc, obvykle mě to totiž tak nesebere a už vůbec ne na tak dlouho dobu. Když už jsem byla tak nějak v pohodě, stalo se to zase. Nečekaně, ale zase to zažehlo jakýsi plamen (jsem to ale spisovatel, haha). Nechtěla jsem se držet dál, i když jsem asi měla. Přitažlivost 100% no. Teď se držet stranou snažím a je mi z toho akorát víc na hovno. A chraň bůh, když zůstanu sama doma a nemám co dělat. To pak nastává to zamýšlení se a dumání, kterému se neustále snažím vyhnout. Bože, musím se z toho nějak vykopat, jsem fakt ubohá..

Tove Lo / Thousand Miles

23. prosince 2014 v 13:24 | Inny Emilly |  music
"All of these thousand miles, To get you back"
"Wrapped around your fingers"

Naprosto jsem téhle písničce v poslední době propadla. Předtím jsem od Tove Lo měla ráda písničku Not On Drugs, ale teď u mě vede tahle. I Habits (Stay High) byla dobrá. Asi teď budu přidávat písničky častějí. Mám teď dost oblíbených, takže to sem časem všechno naházím.


I miss you so, but I'm used to seeing people come and go.

20. prosince 2014 v 17:49 | Inny Emilly |  journal
Znáte ten pocit, když se rozhodnete jít do něčeho, o čem víte, že to dopadne špatně a budete z toho v háji, ale stejně to chcete risknout, protože si prostě nemůžete pomoct. Jednoduše to chcete a rozum jde prostě stranou. Tak tohle teď zažívám já. Zkusila jsem se držet stranou, ale bylo mi z toho akorát na hovno. Nejsem zrovna šťastná ani když se stranou nedržím, ale některé ty pocity a chvíle za to opravdu stojí. Teda, když se nad tím zamyslím, že už to tu jednou bylo, netrvalo to moc dlouho, ale v háji sem z toho byla až moooc dlouho, tak mi to za to asi nestojí, ale stejně si v hlavě budu radši říkat, že jo. Někdy si prostě v hlavě uděláte tu lepší verzi, aby jste si nemuseli přiznat, že to co děláte je chyba a akorát ublížíte sami sobě.

outside

Ách jo, to jsou zas ty (ne)chytrý řeči po deseti dnech co sem tu nebyla. Nemám teď moc chuť blogovat, i když čas na to celkem mám. Snad to nějak chápete. Přeci jen se blíží Vánoce. Narozeniny a Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky v roce. Nesnáším, když mi to někdo kazí, dokáže mě to vždycky totálně vytočit. Ale na co se opravdu netěším jsou ty statusy "dostal(a) jsem tablet, mobil, bla bla bla bla blaaaaa" a podobně. Bez toho bych se obešla.

Stamp on the ground, moving all around.

10. prosince 2014 v 20:56 | Inny Emilly |  journal
Znáte ten pocit, když se věci mírně zlepšují, ale bojíte se o tom mluvit, protože jakmile z toho začnete mít radost a řeknete to nahlas, tak se něco pokazí, jelikož jste to pravděpodobně zakřikli? Jo, tak to zrovna prožívám. Věci se zase zamotaly, jak jinak... Už si to neumím ani představit jinak. Na druhou stranu, život není nuda, že? Stejně všichni chceme do života nějaký filmový drama a pak brečíme, když se to děje. Když se mě někdo zeptá na novinky v poslední době, tak většinou řeknu nic, protože mám jednu opakující se historii o které je lepší nemluvit, jednu věc co mě nesmírně trápí, ale rozebírat skutečný pocity nechci a plno jinejch drobností o kterých mi připadá zbytečný mluvit, protože vždycky může být hůř.

Bronson Snelling

Jáj, to jsou zase moudra. No, každopádně jsem sem chtěla něco napsat, jelikož už je to zas nějaká doba co sem tu nebyla a ani není nějak čas číst jiné blogy a podobně. A zas čas mít asi nebudu. Teď škola, pak plnej víkend.. upřímně řečeno spíš doufám, že ten čas na blog nebude, protože to pak znamená, že mám zaneprázdněný reálný život a to je vlastně dobře. Mno, tak už to nebudu protahovat. Mějte se tu.

But the heart wants what it wants.

6. prosince 2014 v 18:02 | Inny Emilly |  journal
Jak je možné, že když se nám někdo líbí, chováme se jak slepý. Přehlížíme to jeho hnusné chování vůči nám, nejsme schopni si doopravdy přiznat, že nemá zájem a jen se směje vaší zoufalosti Jednoduše si klidně necháme srát na hlavu a jen čekáme, jestli náhoudou nebude mít náš vyvolený zájem. Chováme se vlezle, zoufale a slyšíme na každý písknutí. Fuck it. Nesnáším když se mi někdo líbí. Prý je to pak na mě poznat. Myslím, když se mi někdo doopravdy hodně líbí a chci ho, chovám se úplně jinak. Hrozně mě to štve. Musí to být pro toho kluka spíš odpuzující, haha.


Jenže tomu prostě nejde poručit, nejde to stopnout, nebo se na to nějak vykašlat at' se snažíme sebevíc. Proč?! Je to otravný. Kéž bych to uměla nějak skrýt. Musím na tom asi zapracovat. Pravidlo jedna: Nikdy té osobě nepřiznat, že jste z ní hotový (pokud vás taky nechce), akorát se to obrátí proti vám. Pravidlo číslo jedna porušeno. Bezva.

Každopádně mám teď chvilku volného času před pečením, takže ho zaměřím na něco zajímavějšího a aktuálního, tedy na na Vánoce. Omg, já miluju Vánoce. Né ty dárky a podobný blbosti, ale tu atmosféru, která by měla doma kolovat. Zdobení stromku, pečení, pohádky a všechny tyhle klasický tradiční věci. Jenže u nás doma už to nějak takhle neprožívají. Já bych klidně dělala každou pakárnu od pouštění ořechů, přes betlémy a já nevím co ještě, ale mám trochu smůlu, jelikož moji mámu to nějak nezajímá. Většinou řekne, at' si udělám co chci. Akorát, že mně jde o to trávení společného času nad těmahle věcma.


Znám ale spoustu lidí, co tenhle svátek nesnáší, protože jejich rodinná atmosféra stojí za prd. To chápu no, taky by mi to ten svátek zhnusilo. Těším se na to, až jednou budu mít své děti (jinak se na ně nějak netěším :D) a budu tohle dělat s nima. Asi je k tomu budu nutit minimálně do osmnácti. Ale co na tom opravdu nesnáším jsou fronty v obchodech a šílení lidi co musí nakupovat mraky dárků a já nevím čeho všeho ještě. Na facku!

Statistics / 24.11. 2014 - 30.11. 2014

6. prosince 2014 v 12:51 | Inny Emilly |  blog news

Pondělí: 6
Úterý: 22
Středa: 16
Čtvrtek: 12
Pátek: 13
Sobota: 14
Neděle: 17

Celkem: 100

Follow your dreams, transform your life.

2. prosince 2014 v 23:28 | Inny Emilly |  journal
Tak jsem se zase týden neozvala, ale nebyl ani moc čas, ani moc o čem psát. No, hlavně na to většinou nebyla chut'. Věci se tak nějak zlepšily... skoro se to bojím napsat, abych to nezakřikla. Má deprese se zmírnila, už jen proto, že jsem se k tomu začala stavět trocho jinak, obzvláště v situaci s nejlepší kamarádkou. Snažím se tomu všemu (nejen s ní, ale se všema) dávat prostor a hned to nevidět 100% negativně. Prostě tak nějak vyčkat. Ačkoliv jsem neustále vyděšená, že zas něco bude špatně a mně zas bude na pytel, tak se na to snažím myslet co nejmíň a mít co nejlepší náladu. Zaměřovat se i na jiné věci, než na tenhle okruh lidí.


Taky už mě celkem přestává bavit se neustále ohlížet na všechny okolo, když oni tohle pro mě stejně taky nedělají. Nebo o tom minimálně nevím. Jednoduše bez keců sem tím chtěla říct, že je mi líp. Ne, že by vás to mělo zajímat, nebo to být pro vás nějak důležité. Další věc je, že furt pindám o tom jak budu něco dělat (cvičit, učit se, hledat si práci), ale nic nedělám a akorát někde trajdám venku. Což mě teda naplňuje v tu chvíli asi víc než ty ostatní věci okolo, ale asi bych si měla vymezit čas i na to ostatní. Možná mi neuškodí si od těch lidí dát jakousi pauzu (né doslova) a zaměřit svůj čas i na něco jiného. Momentálně nejlépe na tu školu. Ale to se mi nechce, znáte to. Být venku s lidma je lepší, než sedět doma nad učením.


Hrozně bych si přála, abych zas jednou mohla psát nějaký super veselý článek, o tom, jak jsem šťastná, jak se mi daří, věci vychází a sny se plní, ale tak.. nebudu zas přehánět, realita tomu teď úplně neodpovídá. No, vždycky to mlže být horší, že? Tak to radši zaklepu a budu vděčná za to co mám.