Open your eyes, there's no one by your side.

25. listopadu 2014 v 23:04 | Inny Emilly |  journal
Poslední dobou se toho stalo tolik, že ani nevím kde začít. Nechci popisovat konkrétní situace, takže to zas vemu co nejvíc oklikou. Klasika. Mám pocit, že každým momentem se může všechno sesypat a, že to držím pohromadě jen díky své ubohosti. (To nedává smysl, ale who cares?) Každopádně poslední asi tři, možná už čtyři týdny byly komplikovaný, zamotaný, těžký, nešťastný, nepříjemný, ale chvílema i dobrý. Prostě všechno se měnilo každou minutu. Upřímně řečeno bych se nedivila, kdyby se za třicet vteřin zase všechno dojebalo. Jsem z toho unavená, vyděšená a upřímně dost zničená. Ale ze všeho nejvíc se bojím. Všechno najednou vidím hrozně pesimisticky. Bojím se, že o všechno přijdu, že se všechno zhroutí a vím, že mi ted' chcete říct "musíš to vidět pozitivně" nebo "bude líp, uvidíš", ale to jen proto, že nevíte o těch konkrétních věcech.

I'll try not to cry

Víte, došlo mi, jak snadno vás lidi pošlou do háje i když jste přesvědčeni o tom, že jste skuteční přátelé. Bullshit. Nějak mám za poslední dobu pocit, že v mém životě už není nic, co by připomínalo skutečné přítelství. Pomalu ztrácím svou nejlepší kamarádku, nehledě na to, jak moc se snažím. Na to musí být ale dva. Neumím mít ráda lidi nějak napůl. Buď je mám ráda (ačkoliv to nerada přiznávám), jsou pro mě důležitý, jela bych za nima uprostřed noci a nebo jsou mi nějak ukradení. Ale neumím nahrávat nějaký láskyplný vztahy, když to není pravda, ale dostává mě, kolika lidem tohle vůbec problém nedělá. Jenže vy pak začnete mít někoho rádi s doměním, že vám to opětuje a když už k němu nějak přilnete, tak zjistíte, že realita je taková, že váš vztah k němu je 100% a jeho stěží 30%.

3:09 AM ~ Insomnia AGAIN


Jojo a teď je ta část, kdy si všichni říkaj "Tak proč se na toho člověka nevykašlat?" No, je to těžký, když vám na něm záleží a přejete si, aby to bylo oboustraný a věříte tomu. Navíc, přece nikdo neche být sám, ne? Ach, kéž byste mohli znát všechny fakta, aby jste mě co nejvíc mohli chápat a neznělo vám to jako jasná odpověd' "kašli na to, nestojej ti za to". Kéž by to šlo tak snadno. Nad vším musím furt dumat a to mě nutí se ještě víc bát a přemýšlet 2x tak negativně. Moc mi nepomáhá ani to, že jsem nemocná, zavřená doma a nepřijede za mnou ani nejlepší kámoška, jelikož mě údajně podle okolí už vyměnila za jinou. Pořád jsem o našem vztahu mluvila, jako o nejlepší věci na světě. Jako o něčem, co opravdu vydrží, ale teď mám jen pochyby. Přesvědčuje mě o opaku, ale realita stejně pořád vypadá jinak. Nechci o ni přijít. Není nikdo, na kom by mi záleželo víc a stále doufám, že ona to má pořád stejně.
 


Komentáře

1 Monii. | Web | 26. listopadu 2014 v 15:33 | Reagovat

Když o tom tak zpětně přemýšlím, já snad ani pravou kamarádku/kamaráda neměla. Buď to vidím hodně pesimisticky a nebo je to bohužel pravda.
Teď se na mě, kvůli úplný blbosti, vykašlala jedna spolužačka, kterou jsem měla snad nejvíc ráda z celý třídy. Mám jí ráda pořád, ale když vidím, jak mě ve škole ignoruje, uvědomuju si, že mi to vlastně ani tolik nechybí. Vždycky jsem věděla, že ona není ta pravá kamarádka, ale i přes to jsem jí prostě ráda měla. A opravdu, je mi bez ní líp.
Myslím, že všichni chápeme, že je blbost tu psát "bude to lepší". Taky to nesnáším, ale ona je to opravdu pravda. I když se ti to momentálně nezdá, vždycky se všechno zlepší a ty to sama víš :).
Hodně štěstí!

2 Haniinka | Web | 26. listopadu 2014 v 16:53 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Nikdo ti nezaručí, že to hromový přátelství vydrží až za hrob. Ať slibuje kdo chce co chce, musíme to brát s odstupem. Možná to v té chvíli myslí vážně, ale nikdy nevíš co se posere. Vykašlat se na člověka, pro kterého by jsme i dýchali, ale on by za námi nepřišel ani do nemocnice.. pořád se nekonečně snažíme a věříme, že to bude lepší, ale většinou v tuhle část už to jde víc a víc do prdele než budete jen kolemjdoucí.

3 Smile | Web | 26. listopadu 2014 v 22:36 | Reagovat

Nikdy nebude na světě přátelství ani láska bez bolesti. :)
Myslím si, že jsme na tom docela podobně, ale neznám všechna fakta - přesně jak jsi psala.:)

4 Shary.-patiencce.blog.cz | Web | 27. listopadu 2014 v 19:33 | Reagovat

to období s nejlepší kámoškou jsem měla taky. Dokonce jsme řekli že je prostě konec. Ale nakonec jsme zjistili že bez sebe prostě nemůžem být. Teď jsme spolu už skoro 6 let. Uvidíš že ty to zvládneš. To by nebyl život kdyby nebyli ty horší chvilky. Bohužel to tak už funguje jednou si nahoře a jednou dole. a taky jsem měla kámošku na které mi záleželo ale ona to nebrala vážně. nakonec jsem to překonala i když jak píšeš bylo to těžké a trvalo a prostě jsem to skončila.

5 Hipís | Web | 29. listopadu 2014 v 15:38 | Reagovat

Zoufalej listopad! O čem sakra mluvím. Proč se všichni cítí tak pod psa?

Moje kamarádka na mě taky slušně sere. Spoléhá se prostě na to, že já ji mám ráda. A jak říkáš. Jenže já bych fakt chtěla mít s někým vztah, že bych byla schopná za ním přijet z druhýho konce republiky, kdyby mě potřeboval. Ale to by tak muselo být i z jeho strany. Nikdy se mi to nestalo. Proto se snažím všem pocitům nějak bránit. Nejhorší je, když se bráníš a nejde to. Zatracená lidská rasa, zatracenej svět.

A s tou nemocí to máme stejně. Taky za mnou nepřijde. A řekne mi, že se bojí, aby mě nenakazila. Ale nepřijde ani když jsem zdravá. A neudělá si čas. A řekne mi: "Já jsem mu to slíbila." Já nechci vypadat jako taková ta žárlivá kamarádka, ale nejde to.
A taky se na ni nevykašlu, taky to nejde.

6 Ronaldie | Web | 30. listopadu 2014 v 18:14 | Reagovat

to, že to musíš vidět pozitivně, ti vážně říct nechci, protože vím, jaká blbost tohle je říkat to člověku, který si prochází nějakým obdobím, který chce čas.. rozhodně to nevyřeší žádná kouzelná formulka typu - to přejde... je to spíš znak toho, že ti lidi prostě neví, co říct a nebo se jim kvůli tomu ani nechce přemýšlet.. za tohle bych zabíjela...
mám podobnej stav. každou chvilku se něco mění, vesměs je všechno na hovno, ale jsou chvilky, kdy se směju, kdy je mi dobře... škoda, že je to vždycky jen nějakej záblesk, který zase zmizí pryč..
jop, to s těma kamarádkama znám.. trvá mi to strašně dlouho, než někomu začnu věřit.. a ke konci toho spíš lituju, protože mi ti lidi ještě ublíží.. hmm, měla bych se nad tím asi zamyslet.
život je ale fajn v tom, že když tam dáš prostor pro nový lidi, většinou přijdou, i když to chvilku trvá no... a není nic, co je víc sžírajícího zevnitř, než samota...

7 Míša Gřešková | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 9:55 | Reagovat

Mám tak trošku pocit, jako bych to psala já. Hlavně tu část o nejlepší kamarádce. U mě bude asi problém ten, že já už ji ztratila. I když se obě snažíme hrát, že to není pravda, nejspíš to tak bude.
Vím je to hrozně klišé, ohrané a možná už i trapné, ale bude líp. Já tomu nevěřila. Byla jsem přesvědčena, že když jsem ztratila 2 z nejlepších kamarádů tak končím, že to nezvládnu sama, ale přichomejtl se mi do života člověk, který mě naučil se znovu smát, který se stal člověkem, kterého miluju a v některých chvílích je mi nejbližším kamarádem.

8 LinDa☮ | Web | 1. prosince 2014 v 19:12 | Reagovat

Ak neveríš, že to prejde, a že bude lepšie, tak tomu začni veriť. Vždy včetko prejde. A aj keď budú ďalšie problémy, na tento konkrtny raz zabudneš :D
Inak, mám rovnaký problém s ľuďmi. Ja ich mám veľmi rada, správam sa k nim milo a úprimne a chcem, aby aj oni mali radi mňa. Ale nejak sa mi to nedarí, lebo sa ich asi príliš bojím. :(
A presne, na toho človeka sa nedá vykašlať, lebo až moc pre mňa znemená  :/ Ach jaj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama