I stopped talking about how I felt because I knew no one cared anyway.

16. září 2014 v 21:42 | Inny Emilly |  journal
Konečně!!! Nemohla jsem se takovou dobu přihlásit na blog. Prostě to nešlo. A to jsem měla tolik co psát. Bylo toho tolik, z čeho jsem se chtěla vypsat a nutně jsem potřebovala blog, abych se někde svěřila, dala to do kupy a podobně a prostě to nešlo. Ani nevíte jak moc mi to chybělo. Byla toho fakt kopa a teď jsem se konečně přihlásila nemůžu si vzpomenout, co všechno jsem to chtěla napsat. Byly to takové ty chvíle, kdy na vás přijdou různé myšlenky a nejlepší by pro mě bylo, si to moct napsat na blog. Ale neee, ono to prostě zrovna nepude. Úplně jsem si říkala, že až se zase přihlásím, tak to bude asi mega dlouhý článek, ale teď mě zas nic nenapadá. No, uvidíme.

Tumblr

Takže.. Za tu dobu, co jsem tu nebyla (omlouvám se, dooběhnu jak to jen půjde), se událo dost věcí. Ovšem, když se na to tak kouknu, tak se vlastně dělo hodně a přitom nic. Zase se nakupilo několik věcí, které mě trochu demolují. Většina z nich je v rodině a nejbližších kamarádech, takže jsem na to dost citlivá. Mám pocit, že jsem se zasekla na jednom místě. Respektivě na jedné osoběm, což je ještě horší. Nějak se né a né pohnout dál. Prostě to nejde. Nemůžu to ani za Boha dostat z hlavy. Nemůžu se nikam hnout. Nechci se tím tolik zabývat, ale nejde to jinak. Vím, že se říká "přestaň říkat, že něco nejde a bla bla" ale jak můžete poručit hlavě a všemu ostatním částem těla, mysli a já nevím čeho všeho, které prostě křičí jedno jméno a nechtějí se přes to přenýst. Věřte mi, že dělám všechno co můžu, ale bezvýsledně.

Grrr. Nevěřili by jste, jak mě tenhle stav štve. Mě, která tyhle věci tak nehrotí, která s city k ostatním lidem válčí jako s morem. Někdy bych se toho prostě ráda zbavila. Všeho. Jenže to nemůžu. Další věcí je, že už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se dobře vyspala, nebo vůbe nějak spala dobře. Noční můry už jsou na denním pořádku. Vrtím se jak blázen, převaluju se, vztekám se, křičím do polštáře, mlátím do zdi, ale nic nepomáhá. Nemůžu to ze sebe dostat a někdy už se cítím zoufalá a vyčerpaná. Všechno se to ve mně se vším pere, snaží se bojovat, ale neodkáže to zahnat. Skoro se bojím chodit spát.

Untitled
(to je přesný...Skins)

Dny jsou snesitelné, noci hrozné. A když si to tak vezmu, ty dny jsou vlastě skvělý. Už jsem to myslím psala v předchozím článku. Přes den je mi většinou báječně. Člověk by nepoznal, že mi je nějak mizerně, vlastně v těch chvílích se tak ani necítím, ale dorazím domů a vše se to sesype. Jak kdybych otevřela dveře od bytu a všechno to tu čekalo. V posledních pár dnech už mě to pronásleduje i ven. Stín, který se zvětšuje a za chvíli už mu prostě nebudu moct utéct ani na vteřinu. Jenže, jak tuhle bitvu vyhrát? Jak se hnout dál? Nechápu tyhle stavy, co se to děje, jen vím, že je to nehorázný chaos... ach, kéž bych to jen dokázala opsat tak jak mi to křičí v hlavě a celém těle.

Nejhorší na tom je, že sem vlastně své určité osobní věci, které se dějí a trápí mě, nemůžu napsat. Teda teoreticky bych mohla, ale prostě jsou věci, který my "anonymové" psát nechceme, že? Ty věci hrají velkou roli, ale já sem prakticky můžu psát jen své pocity. Možná je to lepší, než ty konkrétní situace. Ty obvykle říkám lidem v reálu.. No, ne že bych teda s nima byla tak sdílná, to ne. A tyhle pocity, přirovnání a "hluboké" myšlenky píši sem.
 


Komentáře

1 Little Black Girl | E-mail | Web | 17. září 2014 v 18:41 | Reagovat

Si pripadám ako jediná, ktorej ten blog celú dobu išiel ale bola tak v sračkách, že nedokázala nič napísať a zrazu, som sa tak rozbehla a behom pár dní sú vonku už dva články, to bude tým, že sa mi moje city a sny z niečoho tak rýchlo zmenili, na niečo tak odporné a depresívne, že už nemám čo iné robiť, len vypisovať svoje pocity, myšlienky na blog a lutovať sa (neznášam to, ale zároveň pocity inak asi napísať nejdú, pretože vždy bude mať nejaký skurvený anonym potrebu vyjadriť to, že aké som chúďatko, keď sa ľutujem). Asi všetci to poznáme, chceme napísať kilometrový článok, otvoríme blog a všetko nám vyfučí z hlavy ako dym z cigarety (prirovnanie??).

Myslím že nemáš čo dobiehať, maximálne tak článkami, na ktoré sa všetci strašne tešíme a nech sú už akokoľvek depresívne, neviem si predstaviť jeden mesiac bez toho, aby som neotvorila tvoj blog a z očami pripútanými k obrazovke svojho notebook-u nečítala články, nie, to nejde. Toto je to najhoršie, nevedieť sa pohnúť z miesta a odpútať sa od tej osoby. To momentálne cítim a prežívam, osoba, ktorá som myslela, že tu bude pre mňa vždy a stále, zrazu len tak sa spamätala a akosi sa otočila za inou. Je to smutné, pretože práve v ňu som posledné mesiace najviac verila, božee, píšem to v ženskom rode a pritom rozprávam o ŇOM. Samozrejme, všade čítame statusy, ako sa všetko dá a netreba hovoriť že nie, ale je to mega ťažké a občas asi na to nemáme silu.

Hovorí sa, že človek je dlho silný a potom, príde niaka surová rana pod pás, prípadne niečo, čo ho zlomí a vtedy zo seba vydá všetko, to, čo mu plávalo v hlave, to čo cítil, počas toho ako sa snažil byť silný von. Ja som našťastie už strašne rada, že také sny už nemám, naozaj som aj ja mala také stavy, kedy som sa bála ísť spať, pretože s otvorenými očami mi bolo lepšie. Len čo som ich zavrela, tak boli plné odporných snov, kričania, krvy, beznádeje, príšer, sebapoškodzovania,.. proste samé sračky, lenže inak to nešlo, bála som sa spať, bála som sa, čo sa mi zase bude snívať, ale skús pred tým, ako ideš spať vypiť nejaký čaj, si ho uvar a pri knižke si ho vypi (ak nečítaš knihy, tak napríklad pri notebooku) a potom skús ísť spať, mne najviac poslednú dobu pomáha čierný čaj a naozaj sa mi celkom dobre spí, vždy keď prídem zo školy, si ho navarím pol litra do pohára a počas dňa nonstop pijem a jednak tým dodržujem pitný režim (s ktorým mám obrovský problém! veľmi málo pijem.) a potom sa mi lepšie aj spí.

Deň sa dá a vieš prečo? Pretože sa celý deň v škole pretvaruje, ako nám je super a že nám absolútne nič nechýba. Lenže hneď ako prídeme domov a zabuchneme dvere, padne nám maska a už sa cítime úplne nahovno, veľmi dobre to viem, najviac si to opísala, keď si napísala, že ako keby otvoríš dvere od bytu a všetko tam na Teba čakalo, všetky tie sračky. Chcela by som byť znovu taká v pohode a nezaujímať sa o city iných, ako keď som bola maličká a jediné čo ma zaujímalo boli bábiky a varenie v miskách v škôlke.

Mňa to veľmi štve, keď chcem niečo na blog napísať a zároveň si uvedomím, že uups, nie, nemôžem, ale potom si uvedomím, že nemám o čom písať, tak to napíšem, aj keď, myslím že jednoducho by ma určití ľudia ("kamaráti"), spoznali už len vďaka písmu a celkovo myšlienkam, pretože podľa mňa niektorý dosť dobre tušia, aká som, ale nikdy sa o tom naplnej čiare nepresvedčili, áno, bojím sa, že niekto raz narazí na môj blog a bude čítať moje myšlienky, pretože to nechcem, nechcem aby sa na mňa divne zazeral vďaka mojím myšlienkám. Ahh, zase kilometrový komentár o ničom, prepáč, ale dúfam že ťa to poteší, posledný polrok (??) píšem len dlhé komentáre, pretože viem, že za niečo stoja a nie trápny komentár typu.. "ahoj, jéé, pekný design, okomentuješ mi aj ty blog? plssky?".

2 LinDa☮ | Web | 18. září 2014 v 19:34 | Reagovat

Neviem ako tebe, ale mne išlo prihlásiť na blog len cez Mozilu. A myslím, že aj viacerým. :) Našťastie sa to už opravilo.
To mi je ľúto, že máš nočné mory. Tie ma nikdy netrápili, vždy som mala super sci-fi a vedecké sny :D Aspoň, že dni máš znesiteľné.

3 Ilyya Lay | Web | 19. září 2014 v 11:54 | Reagovat

Mě se tenhle problém s přihlašováním na blog naštěstí vyhnul :) jinak přeju ať se brzo cítíš líp. Občas se do takových stavů dostávám taky ale nikdy to netrvá moc dlouho.

4 Foxie | E-mail | Web | 19. září 2014 v 15:47 | Reagovat

To s tím spaním znám, nyní tím už netrpím, ale mnohdy to tak bývalo. Svět je zlo, já jsem zlo a nejhorší na tom je, že zlo neexistuje, stejně jako dobro... Když si to vezmeš tak všechno je nicota a to nás ničí nejvíce. Ta prázdnota. Ať řekneš nebo uděláš cokoliv vypadá to jako nic. Jenomže není, nic je totiž taky něco, slovo, pocit pojem... A svět je ve výsledku dobrý a já jsem jeho  součástí, ačkoliv dobro ani zlo neexistuje... asi  je těžké pochopit, co jsem právě napsala, ale třeba časem, až to přežiješ... :)

5 Rose Tascher | Web | 20. září 2014 v 15:08 | Reagovat

Jako by jsi naprosto vystihla můj poslední týden :/ ale naštěstí je mi už mnohem líp a tobě přeji to samé :)

6 Olja:) | Web | 20. září 2014 v 21:33 | Reagovat

To nešlo více lidem se přihlásit :) mě to tedy nešlo ale jenom na Chromu .) na exploreru to normálně šlo takže jsem přidávala články tam,ale díkybože že už se Chrome vzpamatoval :D
Ty noční můry ti fakt nezávidím :X není to nic příjemného .. zkus prášek na spaní ten většinou pomáhá :)

7 Charlottew | Web | 21. září 2014 v 8:42 | Reagovat

Na chromu se přihlásit nešlo, ale šlo to na mozzile:)
Jinak doufám, že se to i u tebe časem obrátí k lepšímu. Já se třeba snažím dělat nějakou činnost abych nemusela na některé věci/lidi myslet, ale vím že ani tak to není snadné. A nejhorší na tom všem je, že nevíš kdy to skončí.

8 Dollie | E-mail | Web | 21. září 2014 v 9:26 | Reagovat

Takže začala by som tým že veľmi dobré poznám všetko čo tu opisuješ. Keby si si pozrela moje články spred asi roku a pol vyzerajú skoro totožne ako tento. Vtedy niekedy som si zažila svoj prvý rozchod a nevedela som ako sa z toho dostať .. stále som nad dotyčným rozmýšľala prečo to spravil, či to a to nič neznamenalo, či nie je nejaké iné vysvetlenie a bla bla proste som ho vždy ťahala do svojej hlavy... takéto sebatríznenie som pociťovala asi pol roka .. tiež som si myslela že neviem ako s tým skončiť a aj keĎ mi ľudia dohovárali a stále som niekam behala rovnako ako ty som po nociach nespávala a plakala vtedy som schudla nejakých 10 kíl čo mi ani jesť nechutilo proste úplne psycho ... a po pol rok som išla na dovolenku a tam na pláži keď som si preletela fb a videla istú jeho fotku povedala som si "a dosť" odpísala som mu na jeho správu že už s ním nikam nepôjdem a nech mi už nepíše" a zrazu som si uvedomila že toto som potrebovala celý ten pol rok čo som sa trápila .proste si sama povedať že mam toho dosť a že sa trápiť proste nebudem... a ver mi nikto ti nepomôže lepšie sa dostať z takýchto situácii len ty sama .. jediné čo musíš spraviť je skutočne to uzavrieť sama pre seba a povedať si že ideš ďalej (a to sa netýka len vzťahových problémov ale všetkých) a keď to uzavrieš sama v sebe bude to už len lepšie a lepšie :) dúfam že som aspoň trošku pomohla aaa držím palce nech tu čoskoro vidím pozitívny článok!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama