I can't give it up, because I care too much.

22. září 2014 v 23:17 | Inny Emilly |  journal
Sotva se probudím, je to jako vstávání do pekla. Sny se smísí s realitou a zavalí mě obrovská vlna. Zlost, smutek, nevyplněná očekávání, bolest, bezmoc. Je to jako padat na dno. Čím to ale je? ždyť jsem šla spát relativně v pohodě, jen trochu unavená. Proč se mi tohle děje už víc jak týden pořád. Nechci chodit spát. Bojím se. Nejde o to, že bych měla pěkný sny a mrzelo mě, že se z nich probouzím. Občas mám spíše noční můry. Někdy je to něci mezi. Teda spíš většinou a to mě naprosto ubíjí. I když vůbec nechápu proč. Co se to se mnou sakra děje?? Skoro bych řekla, že jsem zralá na psychologa, ale tam jít nechci. Jsem přesvědčená o tom, že to vždy vše sama zvládnu a překonám.

.

Zjistila jsem, že blog je takovým mým oknem do duše. Ty věci, které nesvěřuji ostatním, nebo je nepopisuju s hromadou přirovnání a vysvětlováním toho, jak to opravdu cítím, píšu totiž sem na blog. Když se s někým bavím v reálu, snažím se tyhle věci potlačit a neukazovat moc nějakou zranitelnost. Asi to znáte, když na věci odpovíte "mně je to fuk", ale ve skutečnosti víte, že až přijdete domů a zamyslíte se nad tím, nebo až budete usínat, jedno vám to nebude. Ani nevíte, jak je pro mě tohle místo důležité a jak jsem vděčná za to, že tenhle blog mám. Asi bych se opravdu zbláznila, kdybych tyhle věci nemohla ventilovat aspoň na ten blog.

Občas bych si i přála, aby tohle mohli vidět lidé z mého okolí. Nebo nejlépe, aby tohle mohli cítit, aby mě pochopili. Vím, že mé chování vůči druhým lidem je hodně složité. Je to ovlivněno minulostí a těžko se s tím hýbe, i když se snažím. Oni mají dost problém mě pochopit, ačkoliv se snaží a mají mě rádi a vím, že by mi i chtěli pomoct, ale já jsem vždy přesvědčená, že mi pomoci nemůžou, že si můžu pomoct jen já sama. Ano, naučila jsem se už něco svěřovat přátelům (těm hodně blízkým), ale skoro nikdy né tak, jako na blogu. Navíc to převážně svěřuji jen své nejlepší kamarádce a ještě velkou část A. Jinak si tohle nechávám pro sebe a pro blog.

Roses

Nikdy jsem nechápala, proč lidi tolik nadělají se všemi těmi vztahy, románky a podobně. Proč to každý hledá a tolik prožívá. Vlastně jsem se tomu chtěla spíš vyhnout. Celkem se mi to i dařilo. Brala jsem si co jsem chtěla, kdy jsem chtěla a nějaké city mi byly naprosto jedno. Pravdou je, že věci pochopíte až tehdy, když je prožijete. Ano, stále si myslím, že některé holky to s tím "jsem děsně zamilovaná a hrozně trpím" přehání a dělají z toho větší tragédii, než jakou to ve skutečnosti je, ale když občas vidím sebe, nestačím se divit, čeho jsem schopná. Je to jako být totálně pohlcená v něčem, čemu nerozumím, co nedokážu kontrolovat a ani nějak obejít. A je mi tahle situace dost nepříjemná, jelikož jsem o ni nějak nestála. To ze mě ale stále nedělá takovou zoufalku, jako z některých holek, které prostě nechápu jak moc jsou ochotny se ponížit, aby někoho, kdo o ně nestojí dostaly. Že mu budou chodit fňukat na rameno, podlejzat mu až hrůza a dokonce i prosit a já nevím co ještě. Snad máte nějakou hrdost, ne? Ačkoliv na jednu stranu to chápu. Jenže... je to zbytečné a ponížíte akorát samy sebe.
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Butty | Web | 23. září 2014 v 8:33 | Reagovat

Krásně si to napsala ale trochu smutně, nojo realita no. :-)
Hlavně moc nebud smutná. ;-)

2 Shary.-patiencce.blog.cz | Web | 23. září 2014 v 13:46 | Reagovat

Ten pocit znám. Měla jsem takové období bylo to strašné. Dokonce když mi byli 4 zdáli se mi pořád ty samé noční můry. A zrovna z toho z čeho jsem měla fobie. Jedna mi zůstala i doteď. Ostatní jsem překonala. Nakonec jsem se z toho dostala. Jednu dobu jsem měla problémy ale nemohla jsem to nikomu říct. Časem to odeznělo. Ty se z toho určitě dostaneš :) Každý má takové období a dostaneš se z toho a nebudeš ani potřebovat psychologa:)

3 Charlottew | Web | 24. září 2014 v 17:21 | Reagovat

A proto jsem to zazdila na vždycky:D dělám to samé co ty. Všechny city ventiluju přes blog a nikdy bych tohle co píšu na blog nedokázala v reálu říct nahlas. Netrap se tím. Tahle věta by se neměla říkat ani psát, ale ono to nějak dopadne:)

4 LinDa☮ | Web | 26. září 2014 v 19:40 | Reagovat

Blog je naozaj super vec, kde sa dá vykecať a napísať veci, ktoré by sme nikomu inému nenapísali. A som rada, že existuje, lebo inak by som tu ani ja nebola :)
Musí byť nepríjemné mať nočné. Mory. Nikdy som sa s tým nestretla, tak si to ani neviem predstaviť :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama