Září 2014

Sometimes you just have to leave you one person on whom they depend too much and you feel that you have left all.

30. září 2014 v 11:06 | Inny Emilly |  journal
bed

Tak jsem si myslela, že si udělám toustíky a pustím si k tomu nejnovější díl Once upon a time, ale tak nějak jsem si stáhla díl ve špatné kvalitě, takže mám smůlu a stahuju znova. Plus jsem si už snědla tousty. Nevadí. Za patnáct minut to bude. Potom musím jet k doktorce a odpoledne si asi balit věci a dělat prezentaci pro ségru na svatbu. No, tenhle týden zatím vypadá na prd. Ve škole nejsem a ani být nechci, což je u mě docela divný, protože tam chodím poměrě ráda. Nemám vůbec chuť se s kýmkoliv bavit nebo prostě někoho vidět. Komentáře o tom, jak je tohle občas nomrální za tři, dva... Já vím, že je to normální, ale někdy mě to fakt štve.

Fuu a teď mě zrovna nenapadá, co psát. Ach jo, jsem už zaseknutá i na blogu a né jen v osobním životě. Kruci. Zrovna nedávno jsem si říkala, jak se teď chci začít blogu opravdu hodně věnovat, ačkoliv si nejsem zcela jistá, jestli se mi zadaří a hlavně, jestli mi to vydrží. Nikdy nic nedokončím, to je hnus. I když tenhle blog mám už rok a půl. To je asi druhej blog, co mi nejdýl vydržel. Vidím to tak, že teď budu ve svém volném čase jen spát. Není t ani tak, že bych třeba neměla na blog čas, kvůli škole a učení. Zas tolik toho nemám. Spíš je to nějaký zásek. Nějak překopu tenhle týden a pak už začnu pracovat na tom pohybu kupředu.

Play List / Srpen 2014

28. září 2014 v 12:33 | Inny Emilly |  music
Asi už je na srpen malinko pozdě, ale tak lepší někdy než nikdy, ne? Hehe. Každopádně už jsem to měla v rozepsaných a tak jsem to chtěla využít. Abych pravdu řekla, tak všechny tyhe písničky poslouchám pořád na youradio a hromadu dalších, ale vybrala jsem ty moje nejposlouchanější tam (jakože v srpnu). Zveřejnila bych to už dávno, ale předtím mi nešlo se přihlásit na blog, takže to dodávám až teď no.

P L A Y _L I S T | A U G U S T _2 0 1 4
_____________________________________________________________________________
» DAVID GUETTA FT. SAM MARTIN - LOVERS ON THE SUN /play/
_____________________________________________________________________________
» CASH CASH FT. BEBE REXHA - TAKE ME HOME /play/
_____________________________________________________________________________
» NEON TREES - EVERYBODY TALKS /play/
_____________________________________________________________________________
» ALLE FARBEN FT. GRAHAM CANDY - SHE MOVES (FAR AWAY) /play/
_____________________________________________________________________________
» DAVID BOWIE - HEROES /play/
_____________________________________________________________________________
» LOU REED - PERFECT DAY /play/
_____________________________________________________________________________
» VAN HALEN - CAN'T STOP LOVING YOU /play/
_____________________________________________________________________________
» ATMO MUSIC FT. SEBASTIAN - POLETY /play/
_____________________________________________________________________________
» COUNTING CROWS - ACCIDENTALLY IN LOVE /play/
_____________________________________________________________________________
» OTTO KNOWS - PARACHUTE /play/
_____________________________________________________________________________

Moje oblíbené seriály.

27. září 2014 v 11:28 | Inny Emilly |  admin's life
Jsem celkem blázen do všemožných seriálů, trávím tím spoustu volného času když se nudím a když mě nějaký seriál opravdu chytne, jsem schopná u něj prosedět celý den. Asi to není úplně jeden z mých nejtypičtějších článků, ale jelikož jsem teď dokoukala snad vše, co jsem sledovala a čekám jen na nové díly, tak mě to sem napadlo napsat. Aspoň tady chvilku bude i něco jiného než obvyklé články.
Kromě těch seriálů, co jsou tady dále uvedeny jsem sledovala nebo sleduji třeba Big Bang Theory, The Simpsons, Futuramu, Secret Circle, American Horror Story, Drculu, Dr. House, chvilku jsem zkoušela i Pretty Little Liars, ale to mě nebavilo, nebo Carrie's Diary či Teen Wolf. Jo, a taky Zoufalky jsem měla hrozně ráda!


GAME OF THRONES
GoT jsem začala sledovat asi měsíc před prázdninama. Hrozně mě to chytlo a strašně rychle jsem ty čtyři série zkoukla. Předtím jsem nechápala, co na tom seriálu všichni mají a půlku prvního dílu jsem jen tak přeskákala. Pak jsem se do toho ale úplně zažrala. Nejvíc se mi na tom líbí ta nepředvídatelnost. To, že klidně zabijí hlavní postavy a při očekávání "šťastného konce" to tak většinou nedopadne. Takže nikdy nevím, co vlastně bude, narozdíl od ostatních seriálů.


ONCE UPON A TIME
Nejdřív jsem si při prvních dílech myslela, jaká to bude kravina, ale nakonec mě to taky chytlo a před pár dny jsem dokoukala poslední díl třetí série. Naštěstí by asi za dva dny měl být další (Frozen). Líbí se mi ten pohled na klasické pohádky jinak. Taky jsem si nesmírně oblíbila hlavní hrdinku Emmu a Hooka. Prakticky je celý seriál o boji dobra proti zlu, pravé lásce, naději, víře a tak dále. Prostě pohádky a jejich šťastné konce.


THE VAMPIRE DIARIES
Heh, úplně si pamatuju, jak byl tohohle plný internet a všechno a já vůbec netušila o co jde. Do té doby jsem znala jen ty seriály, co běželi v telce. Když jsem tvd začala sledovat, líbilo se mi, že je Elena taková celkem normální, obyčejná, nějak nepřikrášlená, ale po čase to začlo nabírat tolik, že teď už si občas říkám "proč se na to sakra koukám?". No, asi proto, že když už jsem začala, tak to dokončím. Ještě asi u třetí série, jsem o prázdninách umírala touhou po dalších dílech, Teď už mě to nějak nebere, ačkoliv se na to sice těším.


THE ORIGINALS
Prakticky tenhle spin off sleduji jen kvůli Upířím Deníkům. Abych pravdu řekla, ani mě moc nebaví. Až při posledních asi třech dílech mě to chytlo a doufám, že druhá série bude stát za to. Nejdřív jsem si myslela, že tenhle seriál bude o historii Původních a že tam bude třeba i Kol a podobně. No, zkrátka, že se to bude odehrávat v jejich minulosti. Jsem z toho celkem zklamaná, čekala jsem víc.


HOW I MET YOUR MOTHER
Jeden z mých nejmilovanějších seriálů! Kdo by nemiloval Barneyho! Ovšem poslední díl mě docela zklamal. Každopádně jsem tenhle seriál sledovala podstivě od prvního dílu a snad nikdy mě to nenudilo. Podle mě prostě opravdu povedený seriál, i když i ten měl své mouchy, ovšem jako všechno.


GOSSIP GIRL
GG jsem dokoukala už před dlouhou dobou. Docela jsem záviděla ten jejich život. Od začátku jsem byla přesvědčená, že Super drbna je Serena, jelikož jsem ještě předtím, než jsem to začala sledoval, viděla v na coolu jeden díl, kde ona zrovna drbnou byla. Upřímně, Serenu jsem ale moc v lásce neměla. Nejvíc jsem zbožňovala Blair s Chuckem a ten jejich vztah. A taky Nate byl boží.

Statistics / 15.9. 2014 - 21.9. 2014

26. září 2014 v 21:31 | Inny Emilly |  blog news

» Pondělí: 10
» Úterý: 4
» Středa: 14
» Čtvrtek: 14
» Pátek: 18
» Sobota: 17
» Neděle: 22

» Celkem: 99

Statistics / 8.9. 2014 - 14.9. 2014

26. září 2014 v 21:29 | Inny Emilly |  blog news

» Pondělí: 11
» Úterý: 10
» Středa: 12
» Čtvrtek: 6
» Pátek: 12
» Sobota: 14
» Neděle: 13

» Celkem: 78

Statistics / 1.9. 2014 - 7.9. 2014

26. září 2014 v 21:28 | Inny Emilly |  blog news

» Pondělí: 17
» Úterý: 13
» Středa: 10
» Čtvrtek: 7
» Pátek: 14
» Sobota: 20
» Neděle: 15

» Celkem: 96

I can't give it up, because I care too much.

22. září 2014 v 23:17 | Inny Emilly |  journal
Sotva se probudím, je to jako vstávání do pekla. Sny se smísí s realitou a zavalí mě obrovská vlna. Zlost, smutek, nevyplněná očekávání, bolest, bezmoc. Je to jako padat na dno. Čím to ale je? ždyť jsem šla spát relativně v pohodě, jen trochu unavená. Proč se mi tohle děje už víc jak týden pořád. Nechci chodit spát. Bojím se. Nejde o to, že bych měla pěkný sny a mrzelo mě, že se z nich probouzím. Občas mám spíše noční můry. Někdy je to něci mezi. Teda spíš většinou a to mě naprosto ubíjí. I když vůbec nechápu proč. Co se to se mnou sakra děje?? Skoro bych řekla, že jsem zralá na psychologa, ale tam jít nechci. Jsem přesvědčená o tom, že to vždy vše sama zvládnu a překonám.

.

Zjistila jsem, že blog je takovým mým oknem do duše. Ty věci, které nesvěřuji ostatním, nebo je nepopisuju s hromadou přirovnání a vysvětlováním toho, jak to opravdu cítím, píšu totiž sem na blog. Když se s někým bavím v reálu, snažím se tyhle věci potlačit a neukazovat moc nějakou zranitelnost. Asi to znáte, když na věci odpovíte "mně je to fuk", ale ve skutečnosti víte, že až přijdete domů a zamyslíte se nad tím, nebo až budete usínat, jedno vám to nebude. Ani nevíte, jak je pro mě tohle místo důležité a jak jsem vděčná za to, že tenhle blog mám. Asi bych se opravdu zbláznila, kdybych tyhle věci nemohla ventilovat aspoň na ten blog.

Občas bych si i přála, aby tohle mohli vidět lidé z mého okolí. Nebo nejlépe, aby tohle mohli cítit, aby mě pochopili. Vím, že mé chování vůči druhým lidem je hodně složité. Je to ovlivněno minulostí a těžko se s tím hýbe, i když se snažím. Oni mají dost problém mě pochopit, ačkoliv se snaží a mají mě rádi a vím, že by mi i chtěli pomoct, ale já jsem vždy přesvědčená, že mi pomoci nemůžou, že si můžu pomoct jen já sama. Ano, naučila jsem se už něco svěřovat přátelům (těm hodně blízkým), ale skoro nikdy né tak, jako na blogu. Navíc to převážně svěřuji jen své nejlepší kamarádce a ještě velkou část A. Jinak si tohle nechávám pro sebe a pro blog.

Roses

Nikdy jsem nechápala, proč lidi tolik nadělají se všemi těmi vztahy, románky a podobně. Proč to každý hledá a tolik prožívá. Vlastně jsem se tomu chtěla spíš vyhnout. Celkem se mi to i dařilo. Brala jsem si co jsem chtěla, kdy jsem chtěla a nějaké city mi byly naprosto jedno. Pravdou je, že věci pochopíte až tehdy, když je prožijete. Ano, stále si myslím, že některé holky to s tím "jsem děsně zamilovaná a hrozně trpím" přehání a dělají z toho větší tragédii, než jakou to ve skutečnosti je, ale když občas vidím sebe, nestačím se divit, čeho jsem schopná. Je to jako být totálně pohlcená v něčem, čemu nerozumím, co nedokážu kontrolovat a ani nějak obejít. A je mi tahle situace dost nepříjemná, jelikož jsem o ni nějak nestála. To ze mě ale stále nedělá takovou zoufalku, jako z některých holek, které prostě nechápu jak moc jsou ochotny se ponížit, aby někoho, kdo o ně nestojí dostaly. Že mu budou chodit fňukat na rameno, podlejzat mu až hrůza a dokonce i prosit a já nevím co ještě. Snad máte nějakou hrdost, ne? Ačkoliv na jednu stranu to chápu. Jenže... je to zbytečné a ponížíte akorát samy sebe.

I stopped talking about how I felt because I knew no one cared anyway.

16. září 2014 v 21:42 | Inny Emilly |  journal
Konečně!!! Nemohla jsem se takovou dobu přihlásit na blog. Prostě to nešlo. A to jsem měla tolik co psát. Bylo toho tolik, z čeho jsem se chtěla vypsat a nutně jsem potřebovala blog, abych se někde svěřila, dala to do kupy a podobně a prostě to nešlo. Ani nevíte jak moc mi to chybělo. Byla toho fakt kopa a teď jsem se konečně přihlásila nemůžu si vzpomenout, co všechno jsem to chtěla napsat. Byly to takové ty chvíle, kdy na vás přijdou různé myšlenky a nejlepší by pro mě bylo, si to moct napsat na blog. Ale neee, ono to prostě zrovna nepude. Úplně jsem si říkala, že až se zase přihlásím, tak to bude asi mega dlouhý článek, ale teď mě zas nic nenapadá. No, uvidíme.

Tumblr

Takže.. Za tu dobu, co jsem tu nebyla (omlouvám se, dooběhnu jak to jen půjde), se událo dost věcí. Ovšem, když se na to tak kouknu, tak se vlastně dělo hodně a přitom nic. Zase se nakupilo několik věcí, které mě trochu demolují. Většina z nich je v rodině a nejbližších kamarádech, takže jsem na to dost citlivá. Mám pocit, že jsem se zasekla na jednom místě. Respektivě na jedné osoběm, což je ještě horší. Nějak se né a né pohnout dál. Prostě to nejde. Nemůžu to ani za Boha dostat z hlavy. Nemůžu se nikam hnout. Nechci se tím tolik zabývat, ale nejde to jinak. Vím, že se říká "přestaň říkat, že něco nejde a bla bla" ale jak můžete poručit hlavě a všemu ostatním částem těla, mysli a já nevím čeho všeho, které prostě křičí jedno jméno a nechtějí se přes to přenýst. Věřte mi, že dělám všechno co můžu, ale bezvýsledně.

Grrr. Nevěřili by jste, jak mě tenhle stav štve. Mě, která tyhle věci tak nehrotí, která s city k ostatním lidem válčí jako s morem. Někdy bych se toho prostě ráda zbavila. Všeho. Jenže to nemůžu. Další věcí je, že už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se dobře vyspala, nebo vůbe nějak spala dobře. Noční můry už jsou na denním pořádku. Vrtím se jak blázen, převaluju se, vztekám se, křičím do polštáře, mlátím do zdi, ale nic nepomáhá. Nemůžu to ze sebe dostat a někdy už se cítím zoufalá a vyčerpaná. Všechno se to ve mně se vším pere, snaží se bojovat, ale neodkáže to zahnat. Skoro se bojím chodit spát.

Untitled
(to je přesný...Skins)

Dny jsou snesitelné, noci hrozné. A když si to tak vezmu, ty dny jsou vlastě skvělý. Už jsem to myslím psala v předchozím článku. Přes den je mi většinou báječně. Člověk by nepoznal, že mi je nějak mizerně, vlastně v těch chvílích se tak ani necítím, ale dorazím domů a vše se to sesype. Jak kdybych otevřela dveře od bytu a všechno to tu čekalo. V posledních pár dnech už mě to pronásleduje i ven. Stín, který se zvětšuje a za chvíli už mu prostě nebudu moct utéct ani na vteřinu. Jenže, jak tuhle bitvu vyhrát? Jak se hnout dál? Nechápu tyhle stavy, co se to děje, jen vím, že je to nehorázný chaos... ach, kéž bych to jen dokázala opsat tak jak mi to křičí v hlavě a celém těle.

Nejhorší na tom je, že sem vlastně své určité osobní věci, které se dějí a trápí mě, nemůžu napsat. Teda teoreticky bych mohla, ale prostě jsou věci, který my "anonymové" psát nechceme, že? Ty věci hrají velkou roli, ale já sem prakticky můžu psát jen své pocity. Možná je to lepší, než ty konkrétní situace. Ty obvykle říkám lidem v reálu.. No, ne že bych teda s nima byla tak sdílná, to ne. A tyhle pocity, přirovnání a "hluboké" myšlenky píši sem.

I can't stop lovin' you and no matter what you say or do, you know my heart is true, oh.

4. září 2014 v 18:05 | Inny Emilly |  journal
Věci jsou teď tak nějak dobré. Dalo by se to tak tedy říct, protože vždycky může být hůř, že? Teď je to nějakým způsobev v klidu. Den o de dne lepší. Den.. ale co noc? Už jste někdy zažívali pocit, že vám něco (nebo možná spíše někdo) způsobuje takovou radost a dobrou náladu a zároveň vás trhá na kusy pocit, že nevrátíte zpět něco, co už bylo a nikdy z toho už neuděláte víc. Podvědomě, ačkoliv jste rádi, že je to teď v pohodě, stejně chcete víc. Nemůžete si prostě pomoct. Touha je mocná věc. Je těžké ji ovládnout. Myslím, že si prostě nemůžeme vybrat po kom budeme prahnout. Nejde s tím bojovat, což je pro mě příšerná věc.

...

Chvílema mám pocit, že ztrácím sama sebe, že nejsem schopná prostě normálně. Jako kdybych nad sebou neměla skoro žádnou moc a ať se snažím sebevíc, nejde s tím nic dělat. Nemůžu si pomoc, nemůžu to kontrolovat, nemůžu to zastavit a někdy nejspíš ani nechci. To mě taky štve.. často si pokládám otázku "A chci já vůbec tohle zastavit? Chci tohle přestat cítit? Chci se toho vlastně zbavit?" Na jednu stranu hrozně moc chci, ale na tu druhou si to už nedokážu představit jinak. Asi by to bylo lepší bez toho, ale naděje a touha jsou svině.

A tak nehledě na to, jak mě to ubíjí, stále se toho svým způspbem držím. No, ono se to spíš drží mě, teda. Na jednu stranu mě to hrozně nabíjí dobrou energií, celý den zářím, ale pak příjdu domů a dostaví se nepochopitelný pocit. A co teprve v noci... Nechápu co to je, ale vím, že je to až tragické a unávné. Nesnáším ten pocit, že má někdo nade mnou takovou "moc".

Statistics / 25.8. 2014 - 31.8. 2014

4. září 2014 v 17:42 | Inny Emilly |  blog news

» Pondělí: 28
» Úterý: 28
» Středa: 35
» Čtvrtek: 28
» Pátek: 21
» Sobota: 12
» Neděle: 25

» Celkem: 177