Heaven we hope is just up the road.

15. července 2014 v 22:57 | Inny Emilly |  journal
Čím více jste nyní šťastní, tím více vás to později bude bolet. Jste ochotni do toho i tak jít a vyrdžet to? Ano, asi už chápu tyhle zákony o štěstí. Pořád všichni naříkáme jak je všechno na prd, že chceme být šťastní, chceme zažívat samé hezké věci a když je zažíváme a skončí, akorát fňukáme, proč se to vůbec kdy stalo. Pravdou je, že jsme nevděční a velkou většinu těch "špatných věcí" si vlastně děláme samy. Nemůžeme přece čekat, že věci budou trvat věčně. Čím víc raodsti prožíváte, tím víc vás jejich ztráta bude bolet. Vím, nejsem o moc lepší. Taky neustále naříkám, ale aspoň si tyhle věci uvědomuju. Ne jako lidi, co neustále vidím brečet na facebooku, jak je k nim život nefér, jak nemají tohle a tamto a nikdo je vlastně nemá rád a bla bla. Radši se s takovýma lidma ani bavit nechci, protože z nich obvykle sálá nějaký negativismus, který do vás dost možná zasadí. Těm lidem se dá říct jen "vzchop se!".

Chvilku je všechno super, chvilku zase ne, ale ta chvilka, kdy to super není, vám obvykle připadá jako celá věčnost. Vážně se snažím si tyhle prázdniny užít, nepřehnat to jako loni, obklopovat se novými lidmi, utíkat nějakým depresivním náladám jak svým, tak i druhých. Cítit se prostě naživu, plná energie, spokojená, obklopená jinými lidmi, poznávat nové věci.

Follow me - image #1917060 by Maria_D on Favim.com

Smutné je, že jsou osoby, které vás doukážou udělat šťastnými a spokojenými, ale také to jsou ty stejné osoby, kvůli kterým, je vám nakonec nejhůř. I přesto tyhle lidi nedokážete odstřihnout. Nedokážete se zbavit těch myšlenek na deobré časy a hezké chvíle s nimi, ani když vás to teď naprosto ničí a vy víte, že už se to znovu dít nebude. Měli by jste je vypustit z hlavy a dát svobodu samy sobě, ale nejde to. Ty vzpomínky bolí, ale zároveň i těší. Nejsou to, ale přeci jediní lidé na světě. A když se necháte unášet tou bolestí, přestanete mít zájem o okolí a budete chtít být prostě doma v pokoji bez lidí, nikdy nepotkáte nové lidi a další dobré vzpomínky... Nebojte se bolesti, protože bez ní vlastně nejsou ty šťastné chvíle.

https://www.youtube.com/watch?v=1PvBc2TOpE4
https://www.youtube.com/watch?v=Lh3TokLzzmw
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Monii. | Web | 16. července 2014 v 11:18 | Reagovat

Moc krásně napsané a zase pravdivé.
Mám kamarádku, která si na facebook každou chvíli píše, jak si přijde zbytečná, že jí nikdo nemá rád, a dokonce se mě ptala, jak se nejlíp zabít -_- a přitom je v reálu úplně normální šťastná holka, která má všechno a nic jí nechybí. A takový lidi fakt nesnášim, achjo. Když už je mi fakt blbě, tak to nikam nepíšu, ne.
Jak je v Hvězdy nám nepřály, 'bez bolesti by člověk nepoznal radost'. Je to pravda.
A poslední odstavec? Co k tomu říct. Prostě jen, že je to strašně pravdivý!

2 anyny | Web | 19. července 2014 v 18:23 | Reagovat

Nevím, já nikdy neřešila jestli jsem šťastná, nebo ne. Vlastně jsem tak trošku optimista, který se cítí šťastně skoro furt. Nemám nějaké období, kdy bych byla šťastná a kdy ne. Vždycky se něco zkazí, ale něco mi zase vychází. Je podle mě potřeba mít spoustu věcí, co by se měli postupně kazit a které by mi tu náladičku měli lepšit.

[1]: na tento komentář o té slečně z facebooku bych chtěla reagovat. měla jsem kamarádku, která si sice statusy nepsala, ale když je sama, tak upadá do různých depresí a když byla s lidmi tak byla v pohodě. myslím, že je to nemoc a ta holka to řešila s doktorem a s rodiči. ale samozřejmě, že tu jsou taky simulanti

s tím druhým odstavcem naprosto souhlasím a napsala jsi ho hrozně hezky.
musím si tě dát do oblíbených blogů, píšeš úžasně.

3 anyny | Web | 19. července 2014 v 18:25 | Reagovat

[2]: je, promiň. ty tu máš odkaz wanna be affilates. hned ti tam jdu napsat, hehe:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama