If you can't let it go, let it in.

1. června 2014 v 12:14 | Inny Emilly |  journal
Tak nějak už jsem přišla na to, že psát tyhle typy článků ráno nemá žádný smysl. Během těch několika hodin přes den se toho může ještě tolik změnit. Je to až zvláští. Stačí opravdu málo, aby se všechno změnilo, rozpadlo, nebo naopak zlepšilo. Někdy stačí jen malá chvíle. Pár minut. V jednu chvíli odcházíte ze školy s nejlepším pocitem toho, že máte všechno, co jste od života doteď chtěly a o 5h později je všechno pryč a ty šťastné chvíle jakbysmet. Stejně tak může být jeden týden naprosto dokonalý a druhý úplným peklem.

come as you are | via Tumblr

Co z toho logicky plyne? Že je dobré si užívat každé hezké chvíle a být za ni vděční. Že slovo "navždy" je blobost a spousta lidí by si to měla uvědomit. Že myslet si, že všechno bude pořád dokonalý je naivita za kterou by se měly dávat facky. Špatné chvíle byly a budou. Jenže lidi si tím až moc nechávají zastínit to dobré. Jakoby to ani neviděli. Asi taky někdy až moc sleduju jen to špatné, ale přece jen nám to něco dává. Zkušenosti, ponaučení, změnu. Někdy to špatné, napáchá dost dobrého, jestli víte, co tím myslím.

Dneska to vypadá na krásný den. Pravděpodobně strávený doma, ale nějak zvlášť mi to nevadí. Využiju to na přípravy k moři, které mě čeká za necelý týden. Vlastně příští týden touhle dobou budu mít "polední klid" někde u moře. Krása. Nejvyšší čas přestat o všem přemýšlet. To jsem dělala včera a došla jsem k závěru, že tohle válčení sama se sebou nemá cenu. Pořád se to snažím nechat jít, ale nějak to prostě nejde. A tak, když to nemůžu nechat jít pryč, nechám to prostě přijít. (nebo nevím jak jinak to česky napsat :D) A během toho času nadějí a doufání, možná i nějaké snahy, to přejde samo, nebo se objeví někdo nový.. To je na čase krásné, dá nám nové příležitosti.
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Sebian | Web | 1. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Máš pravdu, všechno se mění hrozně rychle. Je to neskutečný. Ráno se vzbudim s blbou náladou, přes oběd jsem nejvíc happy a k večeru mam chuť jít si skočit. Ale asi je to tak normální.
Kéž by šlo si užívat každou hezkou chvíli. Jasně, že to jde, jenom je pravda, že si to včas neuvědomíme. Uvědomíme si to až potom, když už je ta chvíle pryč. Kéž by to šlo udělat nějak jinak, líp.
To moře ti hrozně závidim! Já se budu válet na lavici ve škole -_- Užij si to tam i za mě! :)

2 dombabas | Web | 2. června 2014 v 16:28 | Reagovat

Nádherne napísaný článok. Vystihla si to krásne a stotožňujem sa s tvojim názorom.

Vlastne mi to pripomína dnešok. Prebudila som sa s úžasnou náladou, do školy som prišla trochu znudenejšia a všetko sa začalo tak neskutočne kaziť, že keď som odchádzala zo školy, kopala som do všetkého možného. A teraz som zas nejak tak v pohode..

O tom to je. O tej pominuteľnosti. Keby sme neustále šťastní a vysmiati, nedokázali by ste to oceniť. V tom je tá krása. Raz sme hore, raz dole. Aj keď, priznám sa, niekedy mám toho až po krk!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama