Invent anything, you will not change the truth.

14. května 2014 v 15:43 | Inny Emilly |  journal
Nebreč! Nebreč, nebreč!! Oh, jak já nenávidím brečení. Je to podle mě zbytečný, trapný a pro sraby. Tím se pochopitelně nechci nikoho dotknout. Mám za sebou už dost slz a trvalo mi dlouho než jsem se proti všemu tak nějak obrnila a brečení omezila na úplně minimum. Vlastně jsem se nakonec skoro ani rozbrečet už neuměla i přesto, že se děly vážně věci. Nebrečím často a už vůbec né jen tak kvůli něčemu. Proto opravdu nechápu své stavy za poslední dobu. Chápala jsem to, když byla TA věc aktuální, ale teď? Proč je mi stále ještě nabrečení. Ne, děkuji, brečet nebudu. Nechci.

Poslední dobou mám takové návaly zlosti. Někdy opravdu velké. Není to pro mě poprvé, ale je to zvláštní. Nejsem naštvaná na něco nebo někoho konkrétního. Nedávno jsem jela spát ke kamarádce a najednou z ničeho nic, aniž by mi někdo něco řekl nebo udělal, jsem začala být hrozně naštvaná. Chtěl jsem na někoho začít řvát, mlátit s věcmi, možná se i vzteky rozbrečet... Nechtělo to přestat. Měla jsem dojem, že jestli na mě někdo promluví, dám mu pěstí. Pak jsem naštěstí asi po hodine tohohle bezdůvodného vzteku a zoufalství dorazila ke kamarádce a uklidnila se.

Violet E. - Zdjęcia użytkownika Violet E. | via Facebook

Nechápu tyhle divné stavy, ale docela se bojím, že na někoho budu opravdu hnusná a pak toho akorát budu litovat, takže se vážně snažím na nikoho nevyjet. Jsou tu prostě lidi na který nechci být zlá a nepříjemná a ti nejbližší to zatím ještě vůbec neodnáší. S nima jsem tak nějak v klidu, ale u ostatních, které mám dost ráda, to tak v pohodě už není. Asi ten vztek musím nějak ventilovat (už na tom pracuju). Co ale stále moc nechápu je, kde jsem k tomu přišla. Musí to mít přece nějakou příčinu. Lidi nebývají vzteklí jen tak z ničeho nic. Nebo aspoň ne tolikrát za tak krátkou dobu.
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Erika | Web | 14. května 2014 v 22:27 | Reagovat

už to v tebe prekypelo aj ja mam take stavy kedy ma vytoči aj najmenšia blbosť a proste chcem rozbijať veci...a som zla na ludi ktorí si to nezaslužia...to je len take chvilkove neboj hlavne si musiš niečo upratať v hlave bo dovtedy nebude pokoja anebudeš vyrovnana zo sebou :)

2 Black | Web | 15. května 2014 v 14:37 | Reagovat

tiež nikdy neplačem. teda aspoň sa o to snažím. bohužiaľ niekedy len niečo uvidím, niečo sa mi dostane do hlavy a mám oči plné slz. avšak zastavím to. viem to zastaviť :)
tiež som niekedy hnusná, niekedy mám takú náladu, že ma baví byť protivná a sarkastická. ale už si to nevybíjam na ľudoch na ktorých mi záleží. aspoň to :)
mimochodom musím ti pochváliť design :) veľmi sa mi páči!

3 Little Black Girl | E-mail | Web | 15. května 2014 v 17:09 | Reagovat

Bohužiaľ, kiežby aj ja by som sa nikdy nerozplakala, jednu dobu, asi tak dva roky a pol, dozadu som fakt málo plakala, nevedela som čo je to plač a potom sa na mňa nakopilo toľko vecí, že nešlo to jedndoucho zostať len tak silný, byť v klide, nedalo mi neplakať, keď na mňa padlo závažie toľkých zlých a smutných vecí, ako je 3x zomretie blízkej osoby, vzťah medzi nami s najlepším kamarátom a neskôr môj bývalý priateľ.

Tie návaly mávam aj ja a vtedy sa správam totálne odporne ku všetkým v mojom okolí, neviem čo ma to pochytilo, aj ja som rozmýšľala, že nikdy som nič takéto nemávala a zrazu to je u mňa na dennom poriadku, nikdy som taká výbušná a nervózna nebola a teraz? Som, nechápem.

Ja som nakričala už na toľko ľudí, kvôli tým stavom, že to snáď na prstoch dvoch rúk nespočítam a je mi to aj ľúto, pri niektorých.

4 Hipís | Web | 15. května 2014 v 18:17 | Reagovat

Taky jsem v poslední době hrozně přecitlivělá, já tedy brečím i normálně, ale musím pro to mít důvod. Teď se mi stává, že civím do zdi a začnu brečet. A někdy je to třeba i proto, že poslouchám písničku, která se mi tak moc líbí, že mě rozbrečí a může být třeba i veselá. A kolikrát brečím kvůli něčemu, co se stalo třeba před půl rokem, ale prostě mě chytne ta nálada... A návaly vzteku taky. Docela si nerozumím, no. :D

Já nevím, z čeho to může být. Nejsi třeba normálně taková ta klidnější povaha a nezačali tě teď všichni z ničeho nic štvát? Mě se třeba stává, že já jsem taková, že se mě dotkne každá maličkost, ale nedám to najevo, prostě se obrním, ale pak když to takhle dělám delší dobu, tak z ničeho nic bouchnu a pak třeba dva měsíce mám furt strašnou zlost na všechny. Dobře, teď už jsou to tak čtyři měsíce, možná i dýl, ale já si myslím, že to musí mít nějaký vysvětlení, který se bude týkat právě toho zadržovanýho vzteku.
Nebo to máš prostě jen v povaze...

5 Julls // drearyway | E-mail | Web | 16. května 2014 v 20:39 | Reagovat

je pravda, že ja som tak..normálne..neplakala už riadne dávno. neviem. ale zas teraz som tak náladová, že to nejak..je to celé divné. myslím, že takéto stavy má každý a nemusíš sa nejak obávať alebo čo. je to vážne normálne. aj s tým hnevom. niekedy sa cítim naštvatá na celý svet, aj keď mi priamo nikto nič neurobil / ale vždy za tým niečo nie. nič nie je len tak / teraz ma dokážu ovplyvniť aj úplné detaily. drobnosti. pohľad, slovo, nejaká drobnosť a všetko môže byť inak, či už pozitívne alebo negatívne. asi to patrí k životu. inak si to neviem vysvetliť. ľudská psychika je divná. ale zároveň je všetko normálne. / a tu môj komentár stráca zmysel, lol / ale snáď chápeš, čo tým chcem povedať. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama