I'm tired of being a second choice.

17. května 2014 v 15:25 | Inny Emilly |  journal
Už mě nebaví být vždycky ta druhá možnost. Nebaví mě jak všichni v mém životě vždycky upřednostní někoho jiného. Můj otec dával vždycky přednost tomu, co chce jeho přítelkyně, než aby se zajímal o to, co si přeju já. Upřednostňoval ji přede mnou. Moje máma tráví pokaždé radši čas s nějakým "přítelem" než se mnou. Když se má rozhodnout, s kým pojede na dovolenou nebo výlet.. vždycky je to někdo jiný, než její dcera. Kluk, kterého ve třídě považuji za nejlepšího kamaráda, dá vždycky přednost holkám, s kterýma může něco mít. Mám ho ráda a udělala bych pro něj první poslední, záleží mi na něm, ale on při každé příležitosti věnuje pozornost těm, s kterýma něco chce mít a v tu chvíli ho nějak nezajímám. A takhle je to vždycky. S každým. At' už jde třeba o to, že jsem až druhá volba, když chce někdo jít s někým ven.

Asi to teď zní, že tady fňukám a že to je vlastně normální a o nic nejde, ale včera už to ve mně nějak vybublalo a vážně mě to naštvalo. Nejhorší jsou ale ty lži. Když vám někdo říká, jak moc jste pro něj důležití a potom vám udělá tohle. Kašlu na řeči, já chci vidět důkaz. Já jen chci být pro někoho taky první možnost..

Untitled

Mimochodem, abych tady jen nekňourala a nestěžovala si na ten svůj "těžký život", tak jsem vám chtěla moc poděkovat za krásné a dlouhé komentáře. Hrozně to oceňuji, že si někdo dá takovou práci něco tak pěkného napsat a přečíst si celý článek. Vážně si toho moc cením a děkuji. Občas mě tyhle vaše komentáře přivedou na vlnu myšlenek... na zamyšlení o spoustě věcí a možná i nějaké to sebepoznání. Třeba jako jeden od Hipís u minulého článku. Stále nad tím musím přemýšlet. Takže znova moc díky, vážím si toho.
 


Anketa

Co je dnes za den?

Pondělí 16.8% (19)
Úterý 16.8% (19)
Středa 10.6% (12)
Čtvrtek 7.1% (8)
Pátek 14.2% (16)
Sobota 13.3% (15)
Neděle 14.2% (16)
nevím :D 7.1% (8)

Komentáře

1 Julls // drearyway | E-mail | Web | 17. května 2014 v 16:57 | Reagovat

Úplne chápem tvoje pocity. Niekedy si tak pripadám aj ja. Štve ma, že väčšina má viacero ľudí, na ktorých sa môže spoľahnúť. Ja ich mám oveľa menej ako oni. Nikdy som nemala veľa kamarátov, no až teraz si uvedomujem, ako to je... Keď spolužiačky vkuse hovoria ,,ja idem dnes von s tou a s tým, zajtra zas s ním a potom s hentou,, a ja tam stojím s mojou bestie a po škole idem niekam ešte asi s tromi babami. Kamarátov nejak nemám, tak viac sa bavím s niekoľkými, ale nechodím s nimi nikde. Nikdy som nebola nejaký spoločenský typ a možno je to aj práve kvôli tomu.. neviem. Na svete je veľa vecí nespravodlivých, ale niekedy je to už vážne moc. Pravdepodobne ti nepomôže ľutovanie preto.. neboj sa, raz príde niekto, pre koho budeš prvoradá. Vždy a všade. Možno si teraz hovoríš aké to je všetko nanič, má to asi svoj dôvod.. Niekto je niekde vonku a hľadá presne takú osobu, aká si ty. A môže sa objaviť hocikedy. :) Veci sa stávajú vtedy, keď ich najmenej čakáš. Keď si úplne na dne, zrazu niekto príde a stane sa proste niečo..neuveriteľné, na čo si dlho čakala. A to hovorím z vlastnej skúsenosti. Vždy tu budú nanič chvíle, vždy tu bude niečo blbé, ale zároveň maličkosti, ktoré nás potešia.

2 Hay. | Web | 19. května 2014 v 19:14 | Reagovat

Inny, viem úplne ako sa cítiš, a je naozaj ťažké dostať sa z toho hnusného pocitu. Tiež som to tak mala, no sú tu ľudia, ktorý ma predza len pred nikým neuprednostňuju, len ich treba nájsť :) Určite je niekto, kto by ťa nevymenil za nič na svete, a možno týchto ľudí ešte len spoznáš. Každopádne, jedna vec... Keď budeš mať niekedy ešte tento pocit, mysli na jedine: Vždy je tu osoba, ktorá by ťa nemala uprednostnovať pre nikým iným, a tou si ty. Ak ťa okolie nejako nevníma, sústreď sa sama na seba a choď si za svojím :)

3 Hipís | Web | 20. května 2014 v 20:02 | Reagovat

Strašně jsem ti k tomuhle článku chtěla napsat už podle nadpisu a pak jsem na to uplně zapomněla, tak jsem si zase vzpomněla. :D
Já jsem taky vždycky totiž bývala druhá možnost. Ve všem. Moje sestra mi pořád tvrdí, že to není pravda, že jsem byla rozcapený spratek, jo, do té doby, než ona onemocněla. Nikdy jsem si to neuvědomovala, brala jsem jako samozřejmost, že se o mě v tu dobu rodiče moc nezajímali, ona přeci byla vážně nemocná. Jenže oni se pak rozvedli a ještě to bylo v době, co jsem nastoupila na novou školu a začala jsem mít problémy. Nemohla jsem si najít kamarády, nikdo se se mnou nebavil a tak. tak jsem si uvědomila, že jsem pro rodiče vlastně mnohem míň důležitá, než moje sestra. A pořád si připadám sobecky, když to řeknu, byla nemocná, ale stejně. Když jsem si konečně našla kamarádku, taky jsem vždycky byla až druhá možnost, se kterou šla ven. A od té doby, co má mamka přítele, taky jsem druhá možnost. Teď mám ještě malýho bráchu, takže jsem vlastně třetí. Ale dřív to bylo aspoň tak, že jsem měla tátu, jenže ten si taky našel přítelkyni. Kdysi jsem si vylévala srdce na blogu o tom, jak mi táta chybí, pak jsem se s ním pohádala po telefonu před mým oblíbeným zpěvákem a ten z toho byl tak vedle a začal mi dávat nějaké rady. :D Už jsem si na to zvykla, pořád to bolí, ale dá se na to zvyknout.
A jasně, našla jsem si nejlepší kámošku, pro kteoru jsem byla první možnost vždycky v tu dobu, co neměla kluka. Já si na ní nechci nějak stěžovat, miluji jí, chápu, že s ním chce být, ale aspoň jeden den v týdnu by si na mě čas udělat mohla.
A jo, mám teď spoustu kamarádů (překvapivou spoustu, když si uvědomím, jak sama jsem byla na začátku), ale pro nikoho bych nikdy nebyla první možnost. Vím to. Taky si občas říkám, že už chci, chci aby přišel někdo, pro koho tou první možností budu.
A já věřím, že se objeví, ale už mě nebaví čekat, protože je to fakt strašně nepříjemné.

Jinak jsi mě uplně zaskočila tím na konci článku, nemáš zač, to já jsem takový dlouhokomentátor. Občas si říkám, jestli nemelu moc blbosti, ale tak ty jsi to pochopila, jsem ráda. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama