Květen 2014

I still have hope and it's destroying me.

28. května 2014 v 21:53 | Inny Emilly |  journal
Nějak se stále nemůžu zbavit té nepříjemné, osamělé, utrápené nálady. No co to sakra je? První název, který jsem tomuhle článku chtěla dát bylo "there's so many people around me and I still feel alone". Nějak by to dost odpovídalo mojí současné situaci a pocitům. Pravdou je, že se teď prostě cítím sama. Přitom je tu okolo plno lidí, ale vlastně nemám ani chuť se s nimi bavit. Vím, že jsem asi sobecká a možná, že vyžaduji až příliš mnoho pozornosti.. možná spíš určitě. Myslela jsem si, že jsem se už všech těch "démonů" minulosti zbavila, ale pravdou je, že minulost vás pokaždé dožene a občas se prostě zase ozve. Vlastně si myslím, že se to už nikdy nezmění. I když to bude dobré, vždycky tu tohle už bude. Aspoň malinko. Pořád mě to bude strašit a nutit mě se chovat tak, jak bych možná neměla a to vše jen ze strachu. A proto teď potřebuju mít pocit, že tu pro mě lidi jsou.

Skoro si říkám, že jsem až paranoidní z toho strachu, že zůstanu sama a nebudu mít lidi okolo sebe a vše se vrátí do starých kolejí. Nakonec si to tím vlastně sama přivodím. Asi už jsem si na to tak zvykla, že se z toho neumím vymanit. Asi vás nenapadá, jak tohle vlastně může souviset s nadpisem článku.. Divili by jste se, ale dost. Jenže vysvětlit to by trvalo hrozně dlouho. Je to poměrně složité a zamotané, ale co vlastně v našich hlavách není, že?

Life is nothing special

Abych pravdu řekla a tím i navázala na název článku, tak tu pořád je nějaká naděje. Stále se nedokážu zcela pustit myšlenky, že to mezi náma dvěma třeba dopadne dobře. Mělo by se to lepšit, ne? e to přece už dlouho. Tak proč mi to připadá těžší a těžší? Jak já nesnáším tu válku v mojí hlavě.. Jedna křičí: Nech to být, nemá to cenu, jen se zbytečně trápíš a užíráš falešnýma nadějema, které si dáváš jen ty sama. Druhá na to: Bojuj! Nesmíš to vzdát, třeba to není v háji. Třeba to dokážeš, když se budeš opravdu hodně snažit. Když to takhle napíšu, tak ta druhá mi zní jako blbost. Možná by to spíš mělo být "Bojuj za sebe, ať si v pohodě a nech ho už být!"

Kéž by ale tohle byla jediná válka v mé hlavě. Takhle je to snad pořád a se vším. Jenže moje chování je pak dost zamotané, nepochopitelné a asi pro ostatní absolutně na facku. Chtěla bych ráno vstát, jít do školy, usmívat se, být v pohodě, se všema se v pohodě bavit a vyadat, že mě nic zevnitř neničí. Ale nemůžu, protože už teď přesně vím, že mi bude stačit maličkost a všechno tohle půjde do háje. Vážně se z tohohle pochybného období musím dostat, protože se bojím, že brzo udělám nebo řeknu něco, co mě bude vážně mrzet.

Problémem je, že se stále vidím, jak držím jeho ruku.. Mít naději je fajn jen v některých případech, ačkoliv mě jich zrovna moc nenapadá. Nejlepší je nedoufat a nemít přehnané očekávání či aděje, protože pak je možné zažít mnohem větší zklamání. Nebo se dloouho v něčem utápět. Lepší je naději nemít a pak být překvapeni, nebo né tak zklamaní.

😔

Statistics / 19.5. 2014 - 25.5. 2014

27. května 2014 v 14:41 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 24
ÚTERÝ: 18
STŘEDA: 15
ČTVRTEK: 13
PÁTEK: 13
SOBOTA: 19
NEDĚLE: 30

CELKEM: 132

Syoss: Restore Supreme Selection

25. května 2014 v 11:50 | Inny Emilly |  hair
O spreji na vlasy 10 v 1 z nové řady Restore od Syoss jsem vám již psala tady. Nyní jsem se rozhodla vyzkoušet i šampon a kondicionér z této řady. Podle obalu a všeho co jsem se zatím o této řadě dočetla, mi slibuje hloubkovou péči pro silně poškozené vlasy, perfektní rozčesatelnost, regeneraci poškození... zkrátka a jednoduše "pro vlasy jako znovuzrozené".


Těžko říct, jestli to pomáhá jak by mělo. Nezdá se mi, že by po používání byly moje vlasy nějak v lepším stavu. Řekla bych, že dokonce jsou málo vyživené a víc vysušené než s předchozím šampónem. Také se mi zdá, že se po něm brzy mastí vlasy, ale mně se vlasy mastí celkově hodně rychle, takže to možná ani není tím. Ovšem špatný úplně není. Za prvé se mi líbí vůně těchto výrobků. Hlavně ten sprej o které jsem psala už dřív, krásně voní.

Nějak mě hrozně ohromuje ten obal a co všechno tyhle přípravky slibují. Prostě tomu nejde nevěřit. Já ale nějaké výrazné změny k lepšímu na mých vlasech nepozoruji. Žádné zázračné slepení roztřepených konečků nebo převratná obnova zničených vlasů. Ale ani žádné výrazné zhoršení. Těžko říct, co si o tom myslet, vzhledem k mému špatnému stavu vlasů. Používat je budu nadějně dál a stále doufat v zázrak.


Nemůžu tyhle přípravky nějak zavrhnout, ale ani vychválit do nebes. Asi jsem takového neutrálního názoru. Takže můžu jen říct "není to špatné". Píše se tam pro silně poškozené vlasy, což je sice můj případ, ale nepříjdu si na tom o nic moc lépe než jsem byla. Jak to tedy mám zhodnotit? No, asi si je už znovu nekoupím a raději zůstanu u starého šampónu.

Hodnocení: ***/*****

Of Mice & Men / Would You Still Be There

24. května 2014 v 13:14 | Inny Emilly |  music
Libovýýýýý!! Ne, že bych metal a podobné věci nějak extra poslouchala, ale tahle písnička je prostě skvělá! Ještě se mi líbí od nich taky Feels Like Forever. Nějak na tomhle songu ujíždím posledních pár dní. Pustila jsem si i pár jiných songů, ale nějak mě nenadchly, ale tak bylo jich zatím opravdu jen pár. Třeba ještě časem se mi zalíbí další. "If I could find the words, if I could shake the world, If I could turn back time would you still be there?"


WeHeartIt Inspiration #03

23. května 2014 v 16:27 | Inny Emilly |  tips&inspirations

Do I wanna know?

21. května 2014 v 17:11 | Inny Emilly |  journal
Ahooj. Dneska mám poměrně veselou náladu. Celý tenhle týden je zatím v dobré náladě. Je tu sice jedna věc, která mě stále tak nějak trápí, ale přežiju to. Co je jedno (zbytečné) trápení, proti všem těm okolním pozitivům. Je třeba si asi každej den připomínat, jak je třeba být vděčný za to, co máme, i když občas to moc nejde. Počasí začíná být opravdu skvělé, což je další věc, za kterou jsem ráda. No dobře, dneska bylo po dlouhé době zas vedro jak v prdeli. Málem mi uhořely nohy. Každopádně musím říct, že se cítím skvěle a rozhodně si plánuju tuhle náladu udržet!

Nějak mě i chytla chuť blogovat, takže se do toho možná dneska pustím. Dopíšu plno článků, které jsem rozepsala už před nějakou tou dobou, tedy pokud mě to za chvíli zase nepustí. Měla jsem jít k večeru ven, ale nějak mi to padlo a tak si plánuju udělat den pro sebe. Je nejvyšší čas přestat být "smutná" a lítostivá k věcem co se mi dějou, protože to není nic tragického a neznamená to konec světa. Možná je i nejvyšší čas se zase trochu rozletět mezi lidi.. poznat někoho nového.

Life Is Good | via Tumblr

Zbožňuju tyhle dny, kdy jsem spokojená, veselá, vděčná a plná života. Poslední dobou to bylo všelijaké. Chvilku slunečno, chvilku zataženo, ale teď.. myslím si, že to bude dobré. Věci se zdají být lepší. Možná jsem si jen na to zvykla, nebo u s tím prostě umím nějak žít, ale ať je to jak je to, je to v pohodě. Čas je opravdu kouzelná věc. Jen bych si někdy přála, aby s ním lidi uměli naložit lépe a více se radovat.

Všichni mi neustále říkají, že se tvářím hrozně nasraně, otráveně, nebo, že se na mě bojí promluvit. Moje máma tomu říká výraz "polibte mi všichni prdel", ale copak můžu za svj obličej. Nesnáším když se mě lidi 20x denně zeptají jestli jsem nasraná, jen když se zrovna netlemím. No, ale co jsem chtěla říct je, že když se pak usmívám, připadám si jako magnet. Je to zvláštní, ale lidi se na mě usmívají taky a občas se tváří docela šťastně. Jako kdyby zůstalo tak málo lidí, co se jen tak usmívají. A asi tomu tak i je. Denně potkám stovky lidí, ale kolik z nich se usmívá? Jsou dny, kdy nepotkám usmívajícího se člověka. Ale když už nějakýho vidím, nějak jsem za to hrozně ráda, protože je fajn vidět, že takový lidé ještě zůstali.

Untitled

A když tak přemýšlím, tak název článku asi moc nesouvidí s jeho obsahem, ale na tom vlastně nezáleží, protože k tomu co se děje v mojí hlavě, ten nadpis přesně sedí. Takže já si jdu užít svůj veselý den, pustit si Arctic Monkeys (to je teď celkem hit, ale není se čemu divit, jsou skvělý). Doufám, že máte aspoň trochu tak super den, jako já. Stay positive!

WeHeartIt Inspiration #02

20. května 2014 v 20:47 | Inny Emilly |  tips&inspirations

Statistics / 12.5. 2014 - 18.5. 2014

20. května 2014 v 12:21 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 10
ÚTERÝ: 8
STŘEDA: 11
ČTVRTEK: 10
PÁTEK: 16
SOBOTA: 10
NEDĚLE: 22

CELKEM: 87

WeHeartIt Inspiration #01

18. května 2014 v 21:08 | Inny Emilly |  tips&inspirations

I'm tired of being a second choice.

17. května 2014 v 15:25 | Inny Emilly |  journal
Už mě nebaví být vždycky ta druhá možnost. Nebaví mě jak všichni v mém životě vždycky upřednostní někoho jiného. Můj otec dával vždycky přednost tomu, co chce jeho přítelkyně, než aby se zajímal o to, co si přeju já. Upřednostňoval ji přede mnou. Moje máma tráví pokaždé radši čas s nějakým "přítelem" než se mnou. Když se má rozhodnout, s kým pojede na dovolenou nebo výlet.. vždycky je to někdo jiný, než její dcera. Kluk, kterého ve třídě považuji za nejlepšího kamaráda, dá vždycky přednost holkám, s kterýma může něco mít. Mám ho ráda a udělala bych pro něj první poslední, záleží mi na něm, ale on při každé příležitosti věnuje pozornost těm, s kterýma něco chce mít a v tu chvíli ho nějak nezajímám. A takhle je to vždycky. S každým. At' už jde třeba o to, že jsem až druhá volba, když chce někdo jít s někým ven.

Asi to teď zní, že tady fňukám a že to je vlastně normální a o nic nejde, ale včera už to ve mně nějak vybublalo a vážně mě to naštvalo. Nejhorší jsou ale ty lži. Když vám někdo říká, jak moc jste pro něj důležití a potom vám udělá tohle. Kašlu na řeči, já chci vidět důkaz. Já jen chci být pro někoho taky první možnost..

Untitled

Mimochodem, abych tady jen nekňourala a nestěžovala si na ten svůj "těžký život", tak jsem vám chtěla moc poděkovat za krásné a dlouhé komentáře. Hrozně to oceňuji, že si někdo dá takovou práci něco tak pěkného napsat a přečíst si celý článek. Vážně si toho moc cením a děkuji. Občas mě tyhle vaše komentáře přivedou na vlnu myšlenek... na zamyšlení o spoustě věcí a možná i nějaké to sebepoznání. Třeba jako jeden od Hipís u minulého článku. Stále nad tím musím přemýšlet. Takže znova moc díky, vážím si toho.