When you care for someone more than they deserve, you get hurt more than you deserve.

5. dubna 2014 v 21:42 | Inny Emilly |  journal
Mám příšernou potřebu se někomu svěřit. Už asi dva měsíce nemluvím o ničem jiném než o něm. Nedokážu na nic jiného myslet, na nic se pořádně soustředit, vidím ho snad všude. Připadám si jak nějaká mokrá třináctka. Já naštěstí, ale takhle nepřilehnu ke každému. Za což jsem opravdu já. Vůči ostatním jsem většinou dost imunní. Tohle je zase trochu jiná zkušenost.

Když jsem ho předtřičtvrtě rokem poznala, nějak se mi nelíbil. Vlastně vůbec. Spíš jsem se ho možná trochu bála, nebo jsem měla aspoň takový respekt. Připadala jsem si vedle něj jako bezvýznamná moucha. Nějak jsme se spolu vlastně ani nebavili. No, vlastně snad vůbec. Byl vším tak zajímavý, výrazný a všechno. Někdy v pulce druhého měsíce jsem se hodně začala bavit s jiným klukem ve třídě a najednou i s ním. Najednou chtěli abych vedle nich seděla, psali jsme si, během školy jsme byli furt spolu, po škole jsme spolu jezdili domů.

Pinterest

Najednou jsem hrozně ráda chodila do školy, každý den se tam těšila a všechno bylo parádní. Najednou se mi vážně líbil, ale nikdy jsem si nemyslela, že by z toho něco bylo, že by mě mohl chtít nebo tak. I přesto, že psal některé věci, z kterých to znělo tak, jakože se spolu můžem vypsat.. Říkala jsem si, že i kdyby k tomu došlo, nikdy to nebude víc. Nějak v lednu, mi tak jakože naposled psal, jelikož jsem na tom byla dost blbě, nebyla jsem přes týden na fb a nechodila asi tři dny po prázdninách do školy. Zajímal se co mi je, že tam nemá vedle koho sedět a když prý budu potřebovat, můžu mu říct.

Ve škole jsem neměla moc chuť se s nikým bavit, až pak s tím druhým kamarádem, který mi vždycky zvedne náladu, ale s ním ani ne. Vlastně jsem na něj za ty měsíce byla kolikrát naštvaná a uražená a on ani snad nevěděl proč. Jako, kdybych žárlila už tehdy, byla naštvaná, když si mě nevšímal nebo se na mě v něčem vykašlal. Možná víc naštvaná než jsem vůbec měla právo být. Od té doby už to nějak upadalo. Moc jsme se spolu nebavili a bavil se s jinou holkou, což mě dost mrzelo a ano asi jsem jí záviděla.

Pak přišel týden školní akce, který všechno změnil. Začátek února všechno bylo jinak. Najednou stačilo jen moje ano a mohli jsme být spolu. Vlastně jsme spolu tak nějak byli/nebyli. Ne oficiálně. To je vlastně jedno...Další skvělý týden a najednou bum a všechno je pryč. A mě jen napadá, jak je možné, že stačí dva dokonalé šťastné týdny a dalších několik měsíců to nechce jít pryč? Jak je vůbec možné, že to tu pořád je?

😒

Jemho to trápilo tak možná týden. Už je mu to dávno jedno. Nemá zájem a přitom ty dva týdny mluvil stále o nás, chtěl být hrozně se mnou a všechno a najednou jakoby se nikdy nic nestalo. A já jsem z toho tak zbořená a zničená, což bych ani neměla být, protože to byli jen dva týdny. To přece o nic nešlo, ne? Ještě jsem říkala, jak chci aby si byl jistej tím, že chce být opravdu se mnou, protože teď bych z toho konce nebyla tak nešťastná, jako později a že si radši počkám. Hrozný je to ale i tak, takže..?

Nechápu jak je možné, že neuplyne den, kdybych nebyla aspoň pět minut příšerně smutná kvůli němu, kdy by se mi o něm nezdálo. Každý sen od té doby, který s pamatuju, je o něm. Zabíjí mě to už i ve snu, paráda. Je to tak na prd. Nesnáším své chování a nálady, způsobené jím. Nesnáším, že pokaždé když něco dělám, si vzpomenu na něj, když o něčem mluvím.. zase. Musím se stále jen uklidňovat, že vždycky příjde něco nového...
 


Anketa

Co je dnes za den?

Pondělí 16.8% (19)
Úterý 16.8% (19)
Středa 10.6% (12)
Čtvrtek 7.1% (8)
Pátek 14.2% (16)
Sobota 13.3% (15)
Neděle 14.2% (16)
nevím :D 7.1% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama