One day in retrospect the years of struggle will strike you as the most beautiful.

20. dubna 2014 v 12:39 | Inny Emilly |  journal
Za ty roky, kdy pro mě svět nebyl ani černý, ani bílý, ale spíše ponure šedý, jsem si kolem sebe zvládla postavit určitou zeď. Každá špatná zkušenost, nepříjemný pocit, slovo, nadávka.. cokoliv ngativního mířeného na mou osobu přidávalo další a další kousek téhle zdi, až nakonec byla větší a pevnější než jsem sama čekala. Byla to moje schránka. Můj způsob jak se bránit. Byla jsem sama a potřbovala jsem nějakou obranu. Možná to zní směšně, ale jsem si jistá, že to spousta z vás chápe. Ono tvořit takovou zeď není tak lehké jak se zdá. Trvlo mi to víc jak 4 roky.

Neverland | via Tumblr

Pak ale přišel někdo kdo udělal do téhle zdi prasklinu. Znatelnou prasklinu. Stále do ní rýpal a tak se celá tahle puklina zvětšovala. Zbořil kus mojí zdi.. Najednou přicházelo více a více věcí, lidí a ta zeď se postupně bořila. Teď už to ani není zeď, spíš taková zídka, kterou lidi snadněji překročí. Má dost pevné základy, které tu ještě dlouho budou a asi ani není třeba je bořit, protože to nejhroší už je pryč. Jsou chvíle, kdy bych tuhle zeď chtěla znovu postavit, ale nejde to. Jsou tu lidé, díky kterým se to nedá. Jsou to lidi, které mám ráda a oni mě. Je to rodina. Tak ráda bych se někdy vrátila do své bubliny, za svou obranu, ale teď... mám lidi, kteří mě brání. Stojí při mě. Bojují za mě.

Finger piercings

Už kvůli těmhle lidem se ta zeď nedá postavit. Rozkopali by mi ji. Nenechají mě se zavřít znovu do mojí bubliny. Ať chci či ne, jsou tady. Ano, chci. Zeď mi sloužila dobře, když bylo třeba, ale už ji nepotřebuji. Je těžší bez ní bojovat, některé věci se k vám snadněji dostanou, ale ustojíte to, protože máte na blízku lidi, kteří si tím projdou s vámi. Kteří vás podpoří a podají vám ruku, když to potřebujete. To pro vás zeď nikdy neudělá.

Je mi jedno, jestli to zní blbě nebo třeba směšně. Nějak jsem to přirovnat musela. Přemýšlela jsem nad tím teď nějakou dobu a prostě to takhle v hlavě znělo. Je něco, co mě teď dost trápí a vzhledem k absenci zdi, se to ke mně dostává snáze. Ovšem čím dál víc mi dochází, jak se na to musím vykašlat..
 


Komentáře

1 Elle | Web | 20. dubna 2014 v 20:04 | Reagovat

Není to vůbec směšné, přirovnat to ke zdi je vlastně naprosto vystihující :)
Jinak krásný článek, jeden z těch, které si určitě budu pamatovat. Že je to krásný článek, dokážu říct u mnohých, ale většinou si pamatuji jen ty, co jsou něčím jiné, a tenhleten je jiný :)
A to se mi líbí.

2 Little Black Girl | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 8:12 | Reagovat

Nieje to smiešné, veľmi sa mi páčia tvoje nápady, ako to lahšie ulahčiť aby si to ľudia vedeli predstaviť. Plne chápem ako myslíš tú stenu, na jednu stranu si rada, že sa k Tebe dostanú a máš ľudí, ktorý ťa ochraňujú a pomáhajú Ti, ale na druhú stranu, sa tade dostane veľa zlého.

3 Sebian | Web | 21. dubna 2014 v 10:41 | Reagovat

Jako první (i když to není v článku) musím napsat, že máš super nový design :) Hrozně se mi líbí to menu nahoře!
Teď už k článku...
Podle mě jsi to skvěle popsala. A je fajn, že se takhle cítíš :) Každý potřebujeme někoho, o koho se můžeme opřít, kdo tady s námi bude v nejhorším a kdo nám bude pomáhat abychom nemuseli mít tu zeď. Rozhodně se mi líbí, jak jsi to napsala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama