Duben 2014

Just do it!

24. dubna 2014 v 16:40 | Inny Emilly |  journal
Asi jsem si to už prostě potřebovala i napsat. Snad jsem ze svého seznamu nic nevynechala. Náš školní výlet k moři se neodvratně blíží a s ním i léto, tílka, plavky, kraťasy a já se prostě nesmířím s tím, že moje břicho vypadá kýbl sádla. Nejsem na tom sice tak špatně abych musela den co den brečet, ale prostě se mi to nelíbí. A nejde jen o to. Jde o celkový způsob života a hlavně stravování. Přecpávání se, povalování se.. to prostě musí skončit. Nechci vypadat jako sud. Neříkám, že potřebuju mít 40kilo i s postelí, ale 62kg taky nechci. Vlastně mi nejde ani o váhu, jako spíš o vzhled té postavy. Takže jsou tu věci, které musím dodržet nebo minimálně omzeit, či přidat.

- Maximálně jedno kafe denně. (Vyjímečně dvě)
- Omezit sladké.
- Jíst pravidelně, menší porce.
- Více zeleniny a ovoce místo sušenek a sladkostí.
- Pohyb minimálně půl hodiny denně a to opravdu každý den.
- Méně alkoholu a energy nápojů. (To bude složitější)
- Žádné přežírání večer.
- Plavání aspoň jednou týdně.
- Běhat aspoň 2x týdně.


Maybelline: The Colossal Volum'Express Mascara

22. dubna 2014 v 16:42 | Inny Emilly |  cosmetics
Řasenky jsou pro mě jako trička, nikdy jich není moc. Ráda zkouším nové, nebo je střídám. Málokdy zůstávám jen u jedné. Obvykle musím střídat minimálně dvě různé řasenky. Řasenky od maybelline jsem měla už asi tři nebo čtyři. Nedávno jsem vyhodila rocketku, která nebyla vůbec špatná a předtím jsem měla jednu (už nevím název), která byla zase podle mě na prd. Zůstala mi ještě ale jedna...


Dostala jsem ji od mamky, takže nevím kolik stála. Řekla bych, že to bude tak okolo 200,- ale jistá si tím určitě nejsem. Co se mi na ní asi nejvíc líbí je to, že po použití vypadají řasy mnohem hustější. Navíc se mi zdá, že dodává takový přirozenější vzhled. Takže pokud chcete nějaké přirozenější nenápadné líčení, jen tak aby se neřeklo, tak je to asi správná volba. Ovšem když dáte víc vrstev a trochu si s tím pohrajete vypadá to opravdu dobře.

Připadá mi ale, že řasenka poměrně rychle vysychá, i když to se mi stalo i u rocketky a té předchozí řasenky taky. Řasy sice neslepuje, za to se mi ale zdá, že v průběhu dne, se začne drolit a celkově je podle mě výdrž horší, než na co jsem zvyklá.


Barva taky není zlá, nepříjde mi sice až tak černočerná, ale tak nějak akorát. S kartáčkem se dobře pracuje, je hustý a dobře dodává na objemu. Řasy se s ním dají krásně pročesat. A nemůžu si pomoc, ale líbí se mi to žluté balení. Sice to nějak nemá vliv na kvalitu řasenky, ale i tak se mi prostě líbí.

Hodnocení: ***/*****

Statistics / 14.4. 2014 - 20.4. 2014

22. dubna 2014 v 16:00 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 9
ÚTERÝ: 12
STŘEDA: 14
ČTVRTEK: 16
PÁTEK: 21
SOBOTA: 12
NEDĚLE: 24

CELKEM: 108

Posedlost jídlem. Jinak řečeno,nenažranost.

21. dubna 2014 v 13:59 | Inny Emilly |  admin's life
Existuje něco jako opak anorexie? Něco jako nechtné přežírání se? To budu asi přesně já. Myslím, že nikdo z mého okolí se nemusí bát, že by se ze mě stala nějaká anorektička, jelikož nejsem schopná si jídlo odepřít. Ano, moje babička by právě asi řekla něco jako "Jen jez, jsi ve vývinu" a nebo rovnou "Neser mě a jez!" Pravdou je, že moje láska k jídlu je asi od mínust nekonečna do plus nekonečna. Možná si teď říkáte, co je to za kecy. Ale mě to prostě štve. Mám dojem, že nemyslím na nic jinýho než jídlo. Jím pořád. Ani to nepotřebuju. Stačí mi málo a jsem najedená, ale přesto bych pořád a pořád jedla, i když už cítím jak se mi kůže na břiše natahuje do neuvěřitelných rozměrů, pořád jím. Někdy si říkám, že je to nějaká nemoc. Né, ale vážně.. tohle už asi není normální. Nejhorší je to večer. Přes den to tak nějak ještě jde, ale jakmile se chvilku nudím, už žeru. Třeba právě teď myslím na tu zmrzlinu u nás v mrazáku a přitom jsem přecpaná z oběda.

Food

Zní to jako blbej článek? Možná. Ale mě to prostě a jednoduše štve. Ať se snažím sebevíc, nedokážu si to upřít. Nebo né moc dlouho. A hlavně neříkejte věci jako "co blbneš, jen jez a bla bla". Nejsem nějak posedlá hubnutím a dietama, ale tohle je prostě šílený. Spořádám víc jídla než tři kluci. Nemám ani možnost to nějak vysportovat, jelikož když jsem nažraná, tak se ani nehnu. V tomhle prostě nemám moc pevnou vůli. Štve mě to, protože to začíná být hodně vidět na mém břiše a to fakt nechci. Zobu motivaci kde se dá, ale pořád je to málo. Co s tím? Asi si dám zmrzku a budu o tom přemýšlet. :D Pomoc!

One day in retrospect the years of struggle will strike you as the most beautiful.

20. dubna 2014 v 12:39 | Inny Emilly |  journal
Za ty roky, kdy pro mě svět nebyl ani černý, ani bílý, ale spíše ponure šedý, jsem si kolem sebe zvládla postavit určitou zeď. Každá špatná zkušenost, nepříjemný pocit, slovo, nadávka.. cokoliv ngativního mířeného na mou osobu přidávalo další a další kousek téhle zdi, až nakonec byla větší a pevnější než jsem sama čekala. Byla to moje schránka. Můj způsob jak se bránit. Byla jsem sama a potřbovala jsem nějakou obranu. Možná to zní směšně, ale jsem si jistá, že to spousta z vás chápe. Ono tvořit takovou zeď není tak lehké jak se zdá. Trvlo mi to víc jak 4 roky.

Neverland | via Tumblr

Pak ale přišel někdo kdo udělal do téhle zdi prasklinu. Znatelnou prasklinu. Stále do ní rýpal a tak se celá tahle puklina zvětšovala. Zbořil kus mojí zdi.. Najednou přicházelo více a více věcí, lidí a ta zeď se postupně bořila. Teď už to ani není zeď, spíš taková zídka, kterou lidi snadněji překročí. Má dost pevné základy, které tu ještě dlouho budou a asi ani není třeba je bořit, protože to nejhroší už je pryč. Jsou chvíle, kdy bych tuhle zeď chtěla znovu postavit, ale nejde to. Jsou tu lidé, díky kterým se to nedá. Jsou to lidi, které mám ráda a oni mě. Je to rodina. Tak ráda bych se někdy vrátila do své bubliny, za svou obranu, ale teď... mám lidi, kteří mě brání. Stojí při mě. Bojují za mě.

Finger piercings

Už kvůli těmhle lidem se ta zeď nedá postavit. Rozkopali by mi ji. Nenechají mě se zavřít znovu do mojí bubliny. Ať chci či ne, jsou tady. Ano, chci. Zeď mi sloužila dobře, když bylo třeba, ale už ji nepotřebuji. Je těžší bez ní bojovat, některé věci se k vám snadněji dostanou, ale ustojíte to, protože máte na blízku lidi, kteří si tím projdou s vámi. Kteří vás podpoří a podají vám ruku, když to potřebujete. To pro vás zeď nikdy neudělá.

Je mi jedno, jestli to zní blbě nebo třeba směšně. Nějak jsem to přirovnat musela. Přemýšlela jsem nad tím teď nějakou dobu a prostě to takhle v hlavě znělo. Je něco, co mě teď dost trápí a vzhledem k absenci zdi, se to ke mně dostává snáze. Ovšem čím dál víc mi dochází, jak se na to musím vykašlat..

Life is a sexually transmitted disease.

18. dubna 2014 v 14:28 | Inny Emilly |  journal
Už to tu není co to bývalo. Na blog chodím vážně málo a moc toho nepřidávám. Sem tam nějaký song, návštěvnost, minimum recenzí a tomu psaní už celkově moc nedám. Není to tak, že bych na to neměla vůbec čas, to víte, že nějaký by se našel, ale spíš jsem vyšla s psaním ze cviku. Nějak moc se do toho nehrnu. Ráda bych řekla, že místo toho dělám něco užitečného a smysluplného. Že třeba trávím většinu času venku s kamarády, ale není tomu tak. Ano, mám školu, kamarády.. zabírá to dost času. Snažím se dost učit a připravovat se. Věnovat se lidem, které mám ráda, ale pořád mám plno prázdného času, který není čím vyplnit. Možná je to jen tou mojí leností, ale prostě ho ničím nevyplňuji.

Jestli se v mém životě děje něco o čem by se dalo psát? Asi ano, spíš ale chuť o tom psát tu moc není. Teoreticky můžu říct, že mám úplně obyčejný život. Najednu stranu jsem za to ráda. Nemám si nějak na co stěžovat. Na druhou stranu mi poslední dobou chybí "něco". Akce, dobroružství. Prostě něco, co vás na chvilku vytáhne ze všedního života. Ovšem jak se říká "pozor na to co si přeješ" Mám vlastně fajn život, tak proč mít špatné nároky. Je špatné si přát víc?

^-^ | via Tumblr

Poslední dobou jsem dost přemýšlela nad vztahy. Bavila jsem se s kamarádkou a řešily jsme něco ve smyslu, jak moc je důležité, aby se ten druhý nestal jistotou. Na jednu stranu je to fajn, ale když už není o co bojovat a jste si jistí, že ten druhý by se pro vás rozkrájel, vždycky, začne to přece trochu nudit. Jistota ano, ale mít všechno jen lusknutím prstů taky není dobře. Je ale těžké udržet si určitý odstup, když toho druhého máte opravdu rádi. Ovšem brát mu všechen osobní prostor taky není ono. Tak co je tedy správně? Umět si udržet určitý odstup je těžké.

Všichni dobře známe, jak moc těžké je nechat jít někoho, koho máme rádi, na kom nám záleží. Někdy tolik podkopáváme svou hrdost, jen proto, aby jsme si toho člověka udrželi a to není vždy dobré řešení. Tenhle boj by měli bojovt dva a ne jen jeden, takže buď oba, nebo nikdo. Jenže co když se nechceme vzdát i když to vše je předem prohrané? Proč nás stále drží ta hloupá naděje a představa o věcech, které nejsou nebo třeba jen myšlenka na to jaké to bylo a mohlo by být, kdyby se něco změnilo. Je tolik věcí, které nás nutí bojovat, i přestě, že víme, že by jsme bojovat vůbec neměli, o něco, co nezískáme a jen si podrážet svou hrdost. Kde jsou hranice toho bitevního pole??!

And me

Jedno dobré zjištění z mého života jsem ale postřehla. Je to už teda delší dobu, ale knečně mohu říct, že nejsem ztracená. Dřív jsem se tak cítila. Ztracená, sama, bezvýznamná, na dně, k ničemu.. Teď to tak není. Dost se toho od začátku léta změnila a mohu říct (ať už to bude znít namyšleně nebo ne), že jsem na sebe pyšná. Ušla jsem za tu dobu kus cesty, prošla velkou změnou a naučila se dosti věcem. Jsem za to vděčná. Jsem to JÁ.

Statistics / 7.4. 2014 - 13.4. 2014

17. dubna 2014 v 16:56 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 17
ÚTERÝ: 13
STŘEDA: 12
ČTVRTEK: 11
PÁTEK: 11
SOBOTA: 18
NEDĚLE: 7

CELKEM: 89

Maybelline: Color Tattoo 24Hr

13. dubna 2014 v 14:53 | Inny Emilly |  cosmetics
Stíny Color Tattoo jsem si koupila v balení s řasenkou Rocket, tudíž jsem je vlastně ani nějak moc nechtěla. Už vůbec jsem nechtěla černé, jelikož jsem si říkala, že je asi moc nevyužiji, ale druhý odstín neměli a tak jsem vzala co bylo. Nějak jsem nepředpokládala, že bych je mohla kdy využít jako normální stíny. Nějak mi to s nimi moc nešlo a tak už jsem je skoro chtěla hodit na dno nějaké krabice jako pro mě absolutně nepoužitelné. Ovšem nakonec jsem pro ně přeci jen našla uplatnění a teď bych se bez nich skoro neobešla. Dobře, to asi přeháním, ale rozhodně jsou pro mě užitečné. Začala jsem je totiž používat místo očních linek. Skvěle se mi s tím pracuje jak na spodní linku, tak i na vrchní.


Vydrží to poměrně dlouho, ale má to své mouchy. Co se týká třeba spodních linek, tak se to trošku sype a pak to padá do očí, ale ne nějak příliš, takže se to dá přežít. Na vrchní linky je to taky paráda, akorát se to obtiskává po nějaké době a řekla bych, že třeba v létě bude asi hodně, proto si ani nedokážu představit, že bych je používala jako normální stíny, nebo jinak než na linky.


Color Tattoo mají krémově-gelovou texturu. Obsahují inkoustovou technologii, která jim dodává intenzitu a dlouhodobou sytost. Měly by vydžet až 24 hodin bez známek rozmazání. S tím bych se asi tedy moc neztotožnila, jelikož mně se zdá, že nějaké to obtisknutí tam je, rozmazání ani ne. Každopádně jiné odstíny by se asi daly využít mnohem lépe jako klasické stíny, než tyhle černé, které mi jako stíny příjdou až příliš výrazné.

Hodnocení: ***/*****

Statistics / 31.3. 2014 - 6.4. 2014

10. dubna 2014 v 17:02 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 11
ÚTERÝ: 14
STŘEDA: 9
ČTVRTEK: 14
PÁTEK: 12
SOBOTA: 19
NEDĚLE: 18

CELKEM: 97

Arctic Monkeys / R U Mine?

6. dubna 2014 v 14:12 | Inny Emilly |  music
Na tuhle indie rockovou skupinu jsem narazila asi před týdnem a od té doby ji poslouchám pořád. Nejvíce jsem si oblíbila písničku R U Mine?. Ovšem líbí se mi většina jejich písniček. Celkově poslední dobou dost poslouchám rock a pomalu upouštím od rapu. Tedy pochybuju, že mě někdy rap omrzí úplně, ale teď mě prostě bere víc rock. Asi nějaké období či co. Chtěla jsem si už objednat i tričko Arctic Monkeys, ale upřímně řečeno, ty jejich trička se mi nelíbí. Škoda. Hrozně vám všem doporučuji si poslechnout pár songů od téhle skupiny, jelikož zatím se všem co znám líbí.



" I go crazy cause here isn't where I wanna be
And satisfaction feels like a distant memory
And I can't help myself,
All I wanna hear her say is "Are you mine?" "