One day in retrospect the years of struggle will strike you as the most beautiful.

23. března 2014 v 11:52 | Inny Emilly |  journal
Možná už je zase čas něco trochu napsat. Uf, ani nevím kde začít... Událo se toho teď celkem dost a ani nevím jak bych to všechno napsala. Možná bude snažší začít věcma okolo blogu. Asi je dost zřejmé, že toho moc nepíšu a nepřidávám, nějak příliš neobíhám a celkově blog dosti zanedbávám. Co k tomu jen říct, zkrátka.. mám svůj život a ne, že bych si nemohla najít nějaký ten čas na blog, ale spíš nemám přiliš nějakou potřebu. Asi mě taky dosti přemáhá lenost cokoliv napsat a podobně a nutit se do toho vážně nechci a nebudu.

Co se školy týče, asi bych mohla už opravdu zabrat. Ty známky nejsou zrovna zářné a v některých předmětech mám opravdu, ale opravdu namále, spíš ještě hůře. Navíc vztahy ve třídě se teď podobají spíše válečnému poli. Některé lidi opravdu nikdy nepochopím. Ta jejich závist a podlost, potřeba stále řešit druhé, pomlouvat a vymýšlet si...k čemu jim to je? Co z toho mají? Jen doufám, že se jim časem dostane odplaty a upřímně, mám chuť být tou, co jim to oplatí, ale na druhou stranu.. proč klesat na jejich úroveň. Ovšem odpustit si tu škodolibou radost, když vidím lidi, kteří jsou proti nim, prostě nemůžu.

Wiktoria Koksa | via Facebook

Jenže já zase nechci, aby ve třídě byly tyhle bitky. Stačilo by, kdyby jsme byli schopný se sebou komunikovat i přesto, že se nemáme v lásce. To s nima ale moc nejde. No, já se jim ale omlouvat nehodlám, ne potom co dělají a jak se chovají. Jestli něco opravdu nesnáším, tak jsou to lži a faleš. Kdyby prostě přišly a vyříkaly si to s náma z očí do očí.. upřímně, jenže to ony néé, radši nás budou pomlouvat a vymýšlet si a přitom si hrát na skvělý kámošky.

Pak jsou tu klasicky problémy s klukama. Co by to bylo za život bez nic, že? Klasický případ toho, jak odmítáte někoho hodného, milého, co se k vám pěkně chová, co pro vás udělá první poslední a tak dále.. pro někoho, kdo se k vám chová jak j věci, v kom se vůbec nevyznáte a je to jedním slovem ten "zmrd". Ovšem, jak se můžete donutit mít city k někomu jen proto, že je na vás hodný? To nejde. Nepřinutíte se ho chtít. Tohle fakt nemám ráda.. kéž by to přešlo. Nesnáším tenhle stav, jelikož nejsem schopná normálně uvažovat. Vím, že se na to mám vykašlat, vím, že je to blbost, že akorát ponižuju sama sebe, ale stejně... to prostě jinak nejde.

Vždycky doufám, že se do téhle situace nedostanu... je to nesmírně otrvný pro mě i mé okolí, kterému to neustále vnucuju. Myslím na to pořád, mluvím o tom taky pořád a čív víc si říkám, že na to kašlu, tím víc o tom začínám mluvit. Vím, tyhle věci chtějí prostě čas, ale než ten čas uteče, může být taky pěkně dlouhá doba. A co pak? Příjde další tenhle stav.. s někým jiným? Nebo tentokrát to vyjde? A nebo se něco změní a splní se mi očekávání? A proč na to sakra vůbec čekám. Nesnáším ty naděje. Stop řešení všeho!

•I'll be okay•

Hrozně mě štve jak mi tohle ovlivňuje náladu. Jako, kdyby všechno bylo spojený s ním. A tak jsem chvíli vysmátá a spokojená, pak zase naštvaná a nabručená, nešťastná.. a tohle se střídá denně třeba 10x. Ai i on z toho musí být mimo a myslet si, že jsem náladová pipka.. Asi ho to i štve, hlavně když ani neví, že je to kvůli němu. No, říkat mu to určitě neplánuju.. ztráta času. Je št'astný s jinou.. Ale přesto mě ta náladovost štve. Musím se to naučit nějak ignorovat. Bavit se s ním normálně i přesto, že mě to co dělá uplně užírá zevnitř.
 


Komentáře

1 Sebian | Web | 23. března 2014 v 15:07 | Reagovat

V tvém článku se úplně vidím. Taky zanedbávám blog, protože nemám čas a hlavně tu náladu, která je spojená se školou, lidma kolem mě a nudou. Už aby zase pořádně svítilo sluníčko, to dodá aspoň trošku energie. Jinak ve škole je to teď u nás úplně stejný. Jenom se dohadujou, protože se plánuje maturák. Sice bude až v listopadu, ale všichni chtěji všechno zařizovat a samozřejmě spolu nesouhlasí. Každý chce něco jinýho. Jak já miluju, když se vrátím domu ze školy a je tam to TICHO♥.
A ten poslední odstavec. Úplně mi mluvíš z duše. Ale kašlat na to, proč si nechávat kazit náladu..I když, to se snadno řekne -_-

2 Monii. | Web | 23. března 2014 v 15:56 | Reagovat

[1]: Jsem na tom tak stejně jako vy dvě.
Krásnej článek, tohle...

3 Viktoria | Web | 23. března 2014 v 18:29 | Reagovat

Tak to máme stejný, učení mě vážně nebaví a o kolektivu ve třídě ani nemluvě. Každý by tě jen nejradši potopil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama