There must be more to life than having everything.

13. února 2014 v 20:36 | Inny Emilly |  journal
V poslední době jsem opravdu spokojená, veselá, dobře naladěná, usměvavá... prostě troufám si říct, šťastná. A tak nějak mě chytla potřeba o tom trochu napsat. Všechno mi teď příjde krásný, nějak se neděje nic, co by mi bránilo ve štěstí a to je pro mě zvláštní, takže vzhledem ke své nedůvěřivé a pochybující povaze, stále hledám nějaké chyby, důvody proč to nejde, stále dokola pochybuji a bojím se.. a co, že vlastně jde? O kluka.. jak jinak. Už i já jsem se dostala do fáze, kdy se mi hlava točí, podlamují se mi kolena, nemůžu se přestat usmívat a zalívá mě nepopsatelný pocit. Je to úžasné, ale zároveň mě děsí myšlenka, že to později může a bude.. sakra bolet!

Zdálo se, že to bude hrozně komplikované... měl holku, je se mnou ve třídě, je o rok mladší (ačkoliv to není vůbec znát), je to kamarád, navíc tak skvělý, že si člověk řekne "tak na toho nemám"... každá minimálně druhá holka by po něm hned skočila a všechny jsou z něj odvařený. Tak proč by měl chtít zrovna mě?! Říkala jsem, že se spolužákem bych si nic nezačala, ale nějak se to prostě stalo.. to ten lyžák no. A všechny tyhle věci.. všechny ty věci proti se nějak samy řeší... holku už nemá, chce být (teda podle toho co říká) se mnou, spolužáci a všichni nám to přejí a podporují nás.. Zdá se, jako kdyby všecko prostě hrálo na naši stranu.

Movie Quotes - Timeline Photos | via Facebook

Ale já stále pochybuji. I přesto jak mi všichni říkají, že mě chce, že jsem jen slepá, že je všechno v pohodě a ano, je to v pohodě, když jsme spolu, ale i přesto...hledám chyby. Bojím se, že je to jen chvilkový a jeho to přejde. Že si vybere nakonec jinou a lepší, protože na výběr má. Proč by měl přece chtít mě? Mohla bych o něm mluvit hodiny a nedošly by mi slovba, jelikož je na něm milion zajímavých věcí a na mně? Stačilo by mu 10 minut a řekl by o mně vše...

I přes tohle všechno jsem ale tk nesmírně pozitivně naladěná. Neustále se usmívám, i když nechci a všechno se zdá být tak báječné. Nezvyklý pocit, opravdu.. Chci to rozjet dál, ale pořád se trochu utápím v nejistotě, jestli jsem na něco takového opravdu připravená. Vždyť jsme přece úplně jiný, zajímáme se o jiné věci.. co když si nakonec, až budem spolu jen sami, nebudeme mít co říct? Co když zjistí, že nejsem vůbec nějak "úchvatná"? Není snad lepší to utnout teď, dokud to ještě nebude tak bolet??
 


Komentáře

1 Lady Mishel* | Web | 14. února 2014 v 15:57 | Reagovat

Máš to krásně napsaný..Si mladá. Uživej si. Máš ho ráda.. Tak prostě t s ním zkus ,,Nemůžeš nic pokazt:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama