Únor 2014

I really wanna dance the night away.

26. února 2014 v 20:40 | Inny Emilly |  journal
Už jsem unavená z toho, jak pořád naříkám kvůli klukovi a akorát tím otravuju ostatní. Jsem pořád celá happy a pak mám slabší chvilku a všichni do mě hučí jak jsem v depresi. Ne, nejsem. Pořád o tom / o něm mluvím a už mě to vážně štve. Otravuju tím i sama sebe. Už vážně dost! S tímhle fňukáním končím.. to prostě nejsem já!

Na blogu teď jaksi skoro nejsem, čehož jste si asi všimli. Já vlastně nejsem nějak moc ani doma a prostě nějak na blog nemám moc čas ani chuť. Mám dojem, že teď ani nemám moc o čem psát. Vlastně se mám dobře a příjde m, že čím je mi líp, tím méně mám co psát. Když je mi na nic, tak se z toho tady vypisuju a mám skoro pro všechno různé popisy situace a pocitů, ale když nejsem "smutná" tak není co psát.

Untitled

Začala jsem na sobě makat, jelikož za 4 měsíce ani ne, jedeme se školou k moři a chci vypadat dobře. Kupodivu se zatím drřím, i když s tím krocením v jídle je to boj. Ovšem doufám, že se to vyplatí a v červnu bude vidět rozdíl. Jelikož jsem asi před patnácti munutama jedla, tak musím chvilku počkat a pak si dám nějaký ty cviky na břicho. Juhuu. Vlastně mě to i baví a těším se na to. Všecko mě bolí, ale mám z toho dobrý pocit. Když nic tak aspoň to. Haha, ne... chci výsledky!

Napsala bych toho tolik, ale mám teď prázdno a myslím jen na workout a jídlo, haha, dobrá kombinace. Je mi vážně líto, že neobíhám tak často a ani sem nepíšu, ale pochopte.. reálný život je důležitější, ale pokusím se věnovat všemu, jen mějte ještěnějakou dobu strpení. Díky, papa.

Statistics / 17.2. 2014 - 23.2. 2014

24. února 2014 v 17:57 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 24
ÚTERÝ: 24
STŘEDA: 18
ČTVRTEK: 17
PÁTEK: 28
SOBOTA: 25
NEDĚLE: 31

CELKEM: 167

You’re my end and my new beginning.

23. února 2014 v 10:18 | Inny Emilly |  journal
Dobré ráno. Je to asi po třetí za tyhle prázdniny, kdy se mi podařilo vstát relativně brzy. Kafíčko a tousty jsou pro mě teď to nejlepší. Prázdniny se pomalu blíží svému konci a já se vlastně docela těším zítra do školy. Občas mě sice přepadne strach, ale na druhou stranu, jsou tu lidi, které mám ráda a vlastně už chci vidět i jeho. Neměla bych si neustále dělat naděje, ale oni mi je občas dělají i druzí a tak je o to těžší se s tím prát. Nechám to prostě jít volně dál..nesmím zase čekat na zázraky jako minule půl roku.

Na špatné trávení prázdnin si stěžovat nemůžu. Většinu času jsem byla venku s kamarády a doufám, že i neděle bude stejná. Je krásné počasí a bylo by škoda sedět doma. Chci jít ještě běhat, ale znáte to... donutit se je složité. Za tři měsíce mě čeká Chorvatsko se školou a chci vypadat dobře. Sháním co nejvíc motivace, dávám si sázky s kamarády, abych se toho opravdu držela a v červnu měla super krásný břicho a peckovou postavu. Hehe.

Untitled

V pátek jsme si udělali privát, bála jsem se, že tam nikdo nebude a bude to nuda.. byly tam tři holky, včerně mě a dva kluci, který jsem ani neznala a bylo to fajne. Zatím se neděje nic, co by bylo tak hrozný. Ani se mi vlastně nechce moc psát, nevím co bych psát měla. Všechno je tak nějak fajn. Teoreticky si ani nemám na co stěžovat. To, že mi to nevyšlo s nějakým klukem? No a co. Stejně jsem to věděla už na začátku, že to tak dopadne. Prostě jdeme dál a já jdu vážně, ale vážně běhat! (snad) Nechci o tom pořád jen mluvit... chci to prostě udělat. Jdu, pa!

The price of anything is the amount of life you exchange for it.

20. února 2014 v 20:13 | Inny Emilly |  journal
Kde bych tak asi začala... pozdravem? To přeskočím. Moc tu teď nejsem, moc neobíhám, na blog celkem kašlu. Každý den si tak akorát přečtu komentáře, málo kdy odpovím.. Po lyžáku bylo rušno. Bylo mi skvěle, byla jsem šťastná.. neskutešně šťastná. Bylo mi úžasně. Všechno se zdálo tak dokonalé, ale jako vždy.. realita se brzy ozvala. Nenechala mě na tom růžovém obláčku příliš dlouho a asi je to dobře. Zase jsem si jednou prožila pár příšerných utrápených dnů, ale naštěstí netrvaly příliš dlouho. Možná to bylo tím, že jsem věděla, že to příjde, ačkoliv jsem si přála, aby tomu tak nebylo.

Život jde prostě dál a musíme to brát takové, jaké to je. Není možnost změnit co se stalo. Možná se v budoucnu dáme dohromady, ale šance je asi tak nula nula nic. Je to asi jedno. Musím být dál silná a nedělat z toho vědu. Prostě to časem přejde a budeme se normálně bavit. Ráda bych se pomstila.. ach tak moc ráda. Ráda bych mu to dávala sežrat a poslala ho nejvíc do háje, ale na druhou stranu, proč? Abych mu ukázala, že jsem nějaká slabá a že mě to kdo ví jak trápí. Ne. Ale asi na něj nebudu zrovna kamarádská ze začátku.. čas nám ukáže.

Untitled

Nechci o něj přijít. Přece jen máme před sebou ještě 3 roky společného studia, takže proč z toho dělat vědu. Stalo se, bylo to hezký, jdeme dál. Něco mi to přeci jen dalo. Skutečný pocit štěstí a ten si chci udržet i bez něj. Bylo to úžasný se celý týden nonstop usmívat a cítit se tak skvěle. Proč si to nechat vzít jen proto, že něco nevyšlo. Ani nevíte jak skvělej magnet na lidi to je.

Co dál tady na blogu? No, jelikož teď nejsem v blogové náladě, takže nějak moc asi psát nebudu. Uvidím jak se mi bude chtít v týdnu, teď mám prázdniny, takže jsem furt s někým, nebo se aspoň snažím nesedět moc doma. Utíká to rychle a ačkoliv pondělí budě těžké, vlastně se těším. Chci to už mít za sebou a dokázat sama sobě, že jsem v pohodě a zvládám to. Nějak to prostě přežiju, jako vždy. Tak mě tu prosím omluvte, snažím se obíhat.

Statistics / 10.2. 2014 - 16.2. 2014

18. února 2014 v 21:36 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 30
ÚTERÝ: 17
STŘEDA: 14
ČTVRTEK: 14
PÁTEK: 13
SOBOTA: 19
NEDĚLE: 29

CELKEM: 136

Could you tell me was it real or was it all in my head?

15. února 2014 v 10:20 | Inny Emilly |  journal
Ten příšerný ironický pocit, když jeden den píšete o tom, jak moc šťastní jste, jak je vše krásné a dokonalé až se sami tomu divíte a druhý den se všechno zhroutí a vám nezbyde nic jiného než slzy v očích a příšerná neutichající bolest. Ráda bych řekla, že nám do toho vlezla třetí osoba a všechno zničila, ale tou třetí osobou jsem vlastně byla já. Věděla jsem, že to tak dopadne, stále jsem to říkala a měla jsem pravdu. Lidi tvrdili, že jsem slepá a blbá, když si to myslím, ale byla jsem prostě jediná kdo to viděl..

Takže si tak prostě jdete natěšeně za kamarády a těšíte se na to, jak budete s ním, celý den o tom mluvíte a plánujete a dvě minuty před srazem s kamarádkou, s kterou jsme tam měly jet, si přečtete sms o tom, jak miluje jinou a chce být s ní a přitom vám den předtím řekl, že chce být s vámi a řešit váš vztah a né ji, ale vy cítíte, že to není zcela pravda a navrhnete ať si ujistí co chcete.. jenže výsledek nebyl to co jste chtěli, ačkoliv jste už předem věděli že se to stane. Stejně to bolí. Sakra... fakt hodně to bolí.

All i want ..

A přesto, jak si zakládám na tom, nebrečet na veřejnosti, jsem to nakonec trochu nezvládla a vypdala jak největší zoufalec světa. Nenávidím ten pocit. Doma místo podpory slyšíte jen "nemělas mu hned dát, neměl pak důvod si tě vážit" a den předtím to bylo "nebuď blbá a nehledej problémy, jestli ho máš ráda buď s ním". Paráda.. Ale když jsem si tam sama brečela v koutě, přišla za mnou osoba, od které bych to nejméně čekala. Ta, která ho taky chtěla a cítila se kvůli tomu mizerně, nesnášela mě. Přišla a řekla ať přestanu bulet a jdu s ní na cígo, že on je zmrd a nestojí za to. Nakonec z toho vzejde aspoň tohle. Dost jsme si o tom povídaly.

lana del ray

Ještě, že je teď týden prázdnin a nemusím ho vidět. Ale co potom? Až se budeme vídat každý den. Mám dojem, že tohle už je opravdu moc. Někdy už vážně nemůžu. Zrovna když to vypadalo tak nadějně. Nikdy jsem snad nebyla šťastnější. Je to příšerný a zoufalý pocit, ale aspoň vím, že jsem měla pravdu a moje nedůvěra je správná. Takže teď zase na pěkně dlouho nikoho nechci. Nikoho! A ta ironie je.., že to bylo na Valentýna, což sice neslavím a nějak o moc víc mě to nezasáhlo, ale je to prostě divnej pocit. Au!

Nejhorší na tom je, že to vlastně chápu a nemůžu za to snad ani být naštvaná. Miluje ji a chce být s ní.. co s tím asi tak zmůžu? Mám dělat scény, brečet, hrát na city a akorát se ztrapnit? Ne. Kdyť o tolik lhal a nejen mně. Lhal i té holce, která za mnou pak přišla. Lhal sám sobě a já to odnesla. On neví co chce a odnášejí to lidi okolo něj. Tvrdil všem už dlouho, jak s ní být nechce, jak se s ní chce rozejít, pak tvrdil, že chce být se mnou a kdybych mu na to ve čtvrtek kejvla, měla bych 24h vztah a pak bych dostala kopačky na Sv. Valentýna. Navíc bych pořád byla ta druhá. A to nechci.


There must be more to life than having everything.

13. února 2014 v 20:36 | Inny Emilly |  journal
V poslední době jsem opravdu spokojená, veselá, dobře naladěná, usměvavá... prostě troufám si říct, šťastná. A tak nějak mě chytla potřeba o tom trochu napsat. Všechno mi teď příjde krásný, nějak se neděje nic, co by mi bránilo ve štěstí a to je pro mě zvláštní, takže vzhledem ke své nedůvěřivé a pochybující povaze, stále hledám nějaké chyby, důvody proč to nejde, stále dokola pochybuji a bojím se.. a co, že vlastně jde? O kluka.. jak jinak. Už i já jsem se dostala do fáze, kdy se mi hlava točí, podlamují se mi kolena, nemůžu se přestat usmívat a zalívá mě nepopsatelný pocit. Je to úžasné, ale zároveň mě děsí myšlenka, že to později může a bude.. sakra bolet!

Zdálo se, že to bude hrozně komplikované... měl holku, je se mnou ve třídě, je o rok mladší (ačkoliv to není vůbec znát), je to kamarád, navíc tak skvělý, že si člověk řekne "tak na toho nemám"... každá minimálně druhá holka by po něm hned skočila a všechny jsou z něj odvařený. Tak proč by měl chtít zrovna mě?! Říkala jsem, že se spolužákem bych si nic nezačala, ale nějak se to prostě stalo.. to ten lyžák no. A všechny tyhle věci.. všechny ty věci proti se nějak samy řeší... holku už nemá, chce být (teda podle toho co říká) se mnou, spolužáci a všichni nám to přejí a podporují nás.. Zdá se, jako kdyby všecko prostě hrálo na naši stranu.

Movie Quotes - Timeline Photos | via Facebook

Ale já stále pochybuji. I přesto jak mi všichni říkají, že mě chce, že jsem jen slepá, že je všechno v pohodě a ano, je to v pohodě, když jsme spolu, ale i přesto...hledám chyby. Bojím se, že je to jen chvilkový a jeho to přejde. Že si vybere nakonec jinou a lepší, protože na výběr má. Proč by měl přece chtít mě? Mohla bych o něm mluvit hodiny a nedošly by mi slovba, jelikož je na něm milion zajímavých věcí a na mně? Stačilo by mu 10 minut a řekl by o mně vše...

I přes tohle všechno jsem ale tk nesmírně pozitivně naladěná. Neustále se usmívám, i když nechci a všechno se zdá být tak báječné. Nezvyklý pocit, opravdu.. Chci to rozjet dál, ale pořád se trochu utápím v nejistotě, jestli jsem na něco takového opravdu připravená. Vždyť jsme přece úplně jiný, zajímáme se o jiné věci.. co když si nakonec, až budem spolu jen sami, nebudeme mít co říct? Co když zjistí, že nejsem vůbec nějak "úchvatná"? Není snad lepší to utnout teď, dokud to ještě nebude tak bolet??

Maybelline: Master Precise Liquid Eyeliner

10. února 2014 v 15:00 | Inny Emilly |  cosmetics
S linkami mívám dosti problémy ve výběru a troufám si říct, že rozhodně nejsem jediná. Chci něco s pěknou barvou, co se neoptiskává, drží, dobře se s tím pracuje a nepraská. Je to nározné něco takového najít. Já našla zalíbení v linkách v tužce (fixu), s kterými se mi asi nejlépe pracuje. Měla jsem i linky od s-he s takovým jakože štětečkem, ale nějak se mi s nimi moc nepracuje, mám pocit, že mě z toho i pálilo oko obtiskávaly se a tak dále.. no prostě šílený. Potom jsem narazila na tyhle linky, které jsem si oblíbila, jenže jsem je nechala pár dní otevřené a vyschly.


Neprve musím pochválit barvu. Je výrazná, krásně černá, ale není přehnaná, jako mi třeba přišla ta od S-he. a oku vypadá opravdu pěkně. Nerozpíjí se, což bývá také dost často problém. Fix má 0.4 mm, skvěle s s ním pracuje a dá se udělat jak tenká linka, tak i tlustá. Snad si ani nepamatuji, že by se mi kdy obtiskávala a to si linkdy dělám minimálně každý víkend. Vždycky vydrží celou noc, nikam se mi neobtickne, ani nerozmaže, pokud mi zrovna třeba neslzí oko a nerozmáznu to, tak prostě vydrží na oku klidně několik dní. Nemám dokonce ani problém s nějakými "prasklinami" což se mi taky dělo u některých tekutých linek.


Troufám si říct, že nemám žádné výhrady k těmto linkám. Myslím, že ani není žádný problém v tom, že by třeba nějak brzo vyschly nebo tak něco. Tudíž jsou pro mě ideální. Určitě budou i nějaké lepší, ale pro mě jsou tyhle zatím na prvním místě a to je mám už podruhé. Neváhala bych s další koupí. Prý jsou vhodné i pro citlivé oči, což je jenom další plus.

Hodnocení: *****/*****

Statistics / 27.1. 2014 - 2.2. 2014

9. února 2014 v 18:13 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 21
ÚTERÝ: 28
STŘEDA: 20
ČTVRTEK: 29
PÁTEK: 19
SOBOTA: 28
NEDĚLE: 23

CELKEM: 168

Imagination is the only one weapon in the war against reality.

8. února 2014 v 21:41 | Inny Emilly |  journal
Domov, sladký domov. Bylo to super, ale jsem ráda zase doma, v klidu, ve své posteli, ve vlastní koupelně. Mít dalších šest holek na celkem malém pokoji je docela o nervy. Ne, bylo to celkem v pohodě, na to, jak šílím z takové společnosti holek. Zvládly jsme to a bylo to fajn. Spánku jsem moc neměla, za to alkoholu každý den.. ačkoliv i to mi asi připadalo málo. Na prkně jsem se už naučila a řekla bych, že mi to jde dobře. Jse na sebe celkem pyšná, fkt jsem se bála, že to nedám, ale podle učitelky chápu rychle a jsem šikovná a na konci týdne jsem se cítila jak největší snowborka.

Stalo se dost věcí, některé se daly čekat, některé ne. Vlastně ani nevím jak bych to napsala... není to nic špatného, jen je to možná trochu zapeklitá situace. Třeba se o tom někdy i rozepíšu, ale teď se mi do toho nechce.. uvidím jak to bude vypadat během tohoto týdne. Jsem celkem utahaná, ale nějak jsem si zvykla na ten režim a teď zas doma to bude divný a v pondělí škola brrr.

Emma Rahic | via Tumblr

Upřímně, jsem si za celý ten týden na blog ani jednou nevzpomněla. Internet mi taky nějak nechyběl, bez něj bylo dobře. Měla jsem tam lidi co mám ráda a to mi stačilo. Bylo tam luxusní jídlo, pohyb, volnost, takže na co bych si stěžovala. Ale už to stačilo. Únava začala dělat své a byla jsem jaksi vyplá... takže by mě nasralo už jen to, že na mě někdo mluvil. Proto, abych se s nikým nepohádala, jsem vždycky radši odešla jinam. Nemůžu se dočkat všech těch fotek z lyžáku uu. To zas bude něco. Blogy se mi teď absolutně nechce obíhat, tak to asi nechám na zítra. Dneska už jen relax, postel a tak dále.