Prosinec 2013

Make the best of every day,because tomorrow, world can be totally different.

30. prosince 2013 v 16:02 | Inny Emilly |  journal
Tak nějak mi dochází, že to bude už za krátkou dobu rok, co vedu tenhle blog. Jsem docela pyšná, že jsem to takhle vydržela a, že mě to ještě stále tak nějak baví, ačkoliv už né tolik jako na začátku. Za tu dobu se tu toho dost odehrálo, změnilo, já se změnila.. Poznala jsem nějaké lidi, tedy jestli se to mu dá říkat poznala, ale tak chápete asi jak to myslím. S jednou si dokonce píši i na facebooku a jsem nesmírně ráda, že jsem takovou osobu mohla poznat. Je skvělá a byla tu se mnou po celou tu dobu co bloguji. Mám dojem, že byla i mé první aff.

I teď mám pár affs ke kterým jsem tak trochu přilnula. Obzvláště jedno a ta má tak inspirující blog a nádherné články! Vždyck mě hrozně mrzí, když nějaké moje aff končí s blogem nebo se na to prostě vyprdne. Nerada si zvykám na nové, je to složité, ale příjde mi, že většna blogů má affs snad jen kvůli vyšší návštěvnosti. Tak já to třeba vůbec neberu. Mám ráda tu osobu, ty články, ten blog a neměl bych je v affs, kdybych opravdu nechtěla a jejich blog by se mi nelíbil. Tak nějak si říkám, kdy te konec padne i na mě.

(1) Tumblr

Upřímně bych chtěla věnovat blogu víc svého času, kterého mám nazbyt a klidně bych mohla být na blogu místo celodenního vysedávání u facebooku. Chtěla bych i nafotit všecky ty věci, ale s foťákem mi to teda moc nejde a už vůbec ne, když je věčně tma a potřebuji umělé světlo. Kdybych měla zrcadlovku, to by byla jiná, fotila bych pořád, hehe. Ale tak možná jste si všimli, že jsem konečně zase trochu změnila design. Nechala jsem se dost inspirovat na jiných blogách a zároveň je to vlastně pořád to stejné. Mám z toho celkem radost, ale stejně mi to není dost dobrý, klasika.

Tak jo... zítra je Silvestr a já stále nevím co budu dělat. Asi zůstanu doma s rodinou, ačkoliv bych chtěla být někde jinde s někým jiným a zlejt se jako záhon. Né, že by mi nikdo nenabídnul program na Silvestr, ale upřímně je jen jedna skupina lidí, s kterou bych tento den chtěla být a ta se mi neozve. Ach jo, musím tenhle podělaný Silvestr nějak vydržet a pak už to snad bude všechno v pohodě. Docela mě dostává jak všichni stále říkají "nový rok, nový začátek". Jako by se něco kromě roku měnilo. To jako čekáte, že se probudíte 1.1.2014 a všechny vaše problémy se rozplynou? Ale no ták! Wake up! I když celkem hápu, že si tím dáváte naděje, ale řekla bych, že zcela zbytečně.

forever yours | via Tumblr

V těchle posledních dnech roka, se cítím opravdu zlomená. V mé hlavě je stále ta představa toho, jaké by to mohlo být, kdybych to nepodělala. A víte co? Stále to podělávám. Vidím svoji kamarádku, jak se jí splnily všechny sny, jak je št'astná a jsem šťastná s ní protože vím, že si to zaslouží, opravdu zaslouží. Napadá mě otázka "proč já ne?", ale to nejhorší na tom je, že si umím odpovědět. Teď už vím, že v některých případech je asi lepší nevědět, ale s tím já se prostě nedokážu smířit. Říká se "nebreč, že je to pryč a buď rád, že se to stalo". No, jsem ráda, ale zrovna teď můžu jen být smutná, že je to pryč. Ano, také bych si přála aby byl rok 2014 lepší, ale jsem realista. Mé problémy se změnou jednoho čísla nerozplynou.

H&M: Duo Lip - Lipgloss/Lipstick

29. prosince 2013 v 16:53 | Inny Emilly |  cosmetics
Rtěnku, především červenou, jsem sháněla už nějakou dobu. Používala jsem jednu z avonu, která byla sice moc pěkná a výrazná, bohužel dost vysušovala rty, což bylo pro mě velice nepříjemné. Doma rtěnky vlastně nevedu a lesky na rty nemám ráda. Příjde mi, že se to moc lepí a leskne a to ke mně nějak nesedí, stejně tak jako nemám ráda příliš třpytivé stíny. V h&m jsem narazila na tenhle duo lip (z jedné strany lesk na rty a z druhé rtěnka). Asi bych to při běžné ceně ani nevyzkoušela, ale když to bylo v akci, tedy v předvánočních slevách, zkusit jsem to musela.


Never let someone become your everything, because when you lose, you have nothing.

28. prosince 2013 v 15:09 | Inny Emilly |  journal
Jsem nemocná, néé! Ach jo. Já nechci být nemocná. Grr! Je to vopruz a vůbec mě to nebaví. Nemám náladu na to, být celý den zalezlá v posteli. Úplně to vidím.. jen samé filmy a seriály, čaje, blog, lakování nehtů. Haha, možná to nebude až tak zlé, až na to jak mě všecko bolí. Nevím ani jak se mám upelešit. Stejně každých pět minut vstávám pro kapesníky, nebo něco.

Dost často, když jsem nemocná, zkouším své malířské umění. Upřímně absolutně žádné u mě nenajdete. Až mě to docela štve. Musím říct, že jako malej prcek jsem teda měla větí talent. Dneska už bych nenakreslila ani tu princeznu s hrncem místo hlavy. Celkem mě to štve, ale je fakt, že už se tomuto koníčku neoddávám tak často, vlastně téměř vůbec. Vždycky začnu a za 3 minuty neúspěchu mě to přestane bavit. V tomhle asi nejsem moc kreativní člověk a obdivuji ty, co jsou.

Martyna Fox | via Facebook

Asi tedy dnešek zneužiji k vylepšování blogu. Tedy, mně se docela líbí jak je to teď a změnit to bude pro mě těžké a pravděpodobně se k tomu asi zase nedonutím, hlavně protože mě nenapadá žádný design. Chtěla bych něco jednoduššího, ale možná zase vsadím na nějaké ty komplikace. Nebo možná prostě půjdu spát a na celý blog se pro dnešek vykašlu. I když na to mám zrovna dneska čas.

A jen tak mimochodem, bych chtěla zmínit, že jsem včera konečně viděla film The Perks Of Being a Wallflower, a vážně musím uznat, že je to asi jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla. Měl pro mě určitý význam a tak nějak jsem se do toho dost vžila. Takže doporučuji těm, kteří to ještě neviděli, aby se koukli. Je to na uloz.to ke stažení s titulkama. Docela mi kápla i slza a rozhodně mám v plánu si to pustit někdy znova.

If I drink alcohol I am alcoholic. If I drink fanta, Am I fantastic?

27. prosince 2013 v 12:42 | Inny Emilly |  journal
Ležím v posteli, poslouchám album Pure Heroine od Lorde a tak nějak se cítím .. vlastně necítím. Teda.. mám dojem, že dneska všechno stašně prociťuji. Přečtu si něčí článek, vidím nějakou fotku nebo obrázek, nějaký text, písničku.. všechno hrozně prožívám a úplně se do toho vciťuji. Přečetla jsem si jeden článek mého aff a tak nějak mi to dalo facku a zároveň inspirovalo. Už toho fňukání bylo dost. Negativní myšlení nám nikdy nepřinese pozitivní život. Pořád všem dávám rady jak se nemají zabývat minulostí, že je lepší litovat věcí, které udělali než těch co neudělali, protože v tu chvíli to udělat chtěli a teď, když se trápím já.. spu mi všechny tyhle rady zpět, jelikož se podle toho evidntně už neřídím. A je opravdu fajn vidět, že si vaši přátelé pamatují co jste jim řekli.

Come and Get it | via Tumblr

Mám docela chuť udělat něco s blogem. Pořád slibuji ty fotky s oblečením a tak dále a už toho mám fakt dost, ale jsem stále moc líná to nafotit. O Vánocích jsem se sice zmiňovat nechtěla, ale tak co už.. Byly moc fajn! Skoro i překonaly mé očekávání. Nemyslím tím dárky, ačkoliv ani tam si nemohu stěžovat. Dostala jsem co jsem si vybrala a z velké části i zabalila, takže jsem spokojená. Ale já spíš myslím ten rodinný klid a pohoda. Spousta jídla (musím si jít zase dát salát). Večer jsem ještě šla s kamarádem ven, což mámu docela asi překvapilo, jelikož nikdy na Vánoce nikam nechodím, ale tak měla tam ještě ségru s jejím přítelem, tak si je aspoň mohla užít.

Všimli jste si kolik dětí je v dnešní době nevděčných? Hrůza. Něco jim dáte. Máte práci s výběrem, nákupem, balením, jste z toho nadšení, doufáte, že jim uděláte radost a oni vám pak řeknou, že to nechtěli, že to není dobrý a chtěli něco jiného, nebo se jim to prostě nelíbí a dají to najevo svými otrávenými obličeji. Na facku, opravdu!

onlytruesayings.tumblr.com | via Tumblr

Dnešní den hodlám věnovat sobě a jen sobě. Dobře, možná nebudu až tak sobecká, ale chci mít jeden den jen pro sebe. Tedy večer má kamarád oslavu narozenin, tak se za ním asi stavím mu aspoň popřát, ale těžko říct, jestli se budu zdržovat. Jako upřímně dneska nemám náladu na pařby, ale pak zas budu kňučet, že žádný nejsou. To si prostě nevybereš, heh. Jenže upřímně tam není kromě jeho nikdo, s kým bych chtěla trávit čas. No, ale když pudem do klubu tak se seznámím, to je fakt. Uvidíme..

Už upřímně ani nevím co psát. Nechci si tady vylívat dneska srdce a hrabat se zase v minulosti a říkat, jak to všechno strašně bolí. Pravdou je, že mám pocit, že kdyby mě zrovna probodly skrz na skrz, ani bych to necítila. Jsem úplně pohlcena v myšlenkách a každou chvíli mě to pravděpodobně sežere. Ano, někdy bych si opravdu přála být tak bezcitná, jak si o mně lidé často myslí. Ale už se nechci topit ve vzpomínkách a myšlenkách na to co by kdyby... už ne! Chci to zničit. Prosím. Chci aby to už šlo pryč.

Miley Cyrus / Adore You

27. prosince 2013 v 11:16 | Inny Emilly |  music
M U S I C_| _M I L E Y _C Y R U S_-_A D O R E _Y O U
___________________________________________________________________________
Ach jo.. Miley c mi to děláš!? Musím říct, že jsem jí dřív opravdu neměla ráda. Přišla mi jako taková pipinka pro třináctky a Hannah Montana tomu fakt dodávala na vážnosti. Děs. Nesnáším ten seriál. Teď se mi ale líbí její styl. Příjde mi víc sama sebou, odvázaná, prostě svá. Taková rebelka, kterou dnešní doba prostě potřebuje. Její písničky od Wrecking Ball přes We Can't Stop a 23.. jo to by šlo. Tahle mě dorazila textem a tím, jak je procítěný. Úžasný. Jedno se Miley musí nechat.. umí se do toho opravdu opřít a vžít se do toho. Konečně se to dá opravdu poslouchat. PS: miláčci Miley neukamenujte mě za můj názor prosím, heh.


Statistics / 16.12. 2013 - 22.12. 2013

26. prosince 2013 v 11:47 | Inny Emilly |  blog news

PONDĚLÍ: 18
ÚTERÝ: 16
STŘEDA: 16
ČTVRTEK: 14
PÁTEK: 20
SOBOTA: 14
NEDĚLE: 13

CELKEM: 111

Sometimes we don‘t realize the true value of moment until it happens to us memories.

24. prosince 2013 v 16:20 | Inny Emilly |  journal
Všude jen samé "Veselé Vánoce, veselé Vánoce, veselé Vánoce...". Už z toho opravdu asi zešílím. Celý facebook je tím zahlcený.. fotky dárků (a nejvíc jich přijde večer a zítra), statusy, fotky stromečků a tak dále. Na blogu to samé. Na jednu stranu je to pěkné a na druhou stranu teda mně to vůbec pěkný nepříjde. Od rána mi chodí takové ty zkopírované dlouhé vánoční smsky, s pokusem o rýmy, které se mi tedy vůbec, ale vůbec nechtějí číst! Jsem ráda, že si lidé vzpomenou, ačkoliv je to poslané i celému zbytku jejich telefoního seznamu... ale prostě to nemám moc ráda. Víc ocením když se lidi předtím sejdou nebo pošlou originální smsku s přáním zaměřeným přesně té osobě, které to posílají.

Miluju Vánoce. Nejlepší svátek, ale co z něj my lidi děláme je odporné. Komerce všude. Vyjdu z domu, že nakoupím pár dárků, nebo jen jídlo a všude tolik lidí, kteří se jen mačkají a předhánějí. Všichni jsou otrávení a jako kdyby zešíleli. Okamžitě mi to pokazí náladu. Nebaví mě, tlačit se mezi davy lidí, kteří se předhánějí ve výběru nejdražšího a nejlepšího daru. Vemu každému, co se mi líbí, co vím, že mu udělá radost, nebo mu k něčemu bude (či to třeba chtěl) a jdu. Žaves prostě.

................................. | via Facebook

Až mě překvapilo, kolik mladých lidí řekne, že nesnáší Vánoce. Kvůli přetvářce a šílenství okolo. Víte co? Nemyslím si, že se lidé na Vánoce tolik přetvařují. Oni vlastně chtějí vypadat šťastně, prožívat svátky v klidu a aby všechno bylo super, ale komu z nás se to tak opravdu daří? Kdo z nás by tohle nechtěl, aby to opravdu byla pravda. A všechen ten spěch a otrávené obličeje, davové šílenství a hektické období skončí, když 24. usednete večer ke stolu, dáte si se svými blízkými večeři, vidíte jak se usmívají a většinou to není falešné. To už je skutečná radost. Aspoň u nás tomu tak je. Když potom vidíte radost ostatních z vašich dárků, je to prostě k nezaplacení. Pokud nejste sobec a nejde vám jen o vaše dárky (i takových lidí znám mraky a zasloužili by pár facek).

Dnešní den trávím úklidem, odpočinkem a úsměvem. Televize a pohádky jedou.. to mám na svátcích ráda. Řekla bych, že dnešní děti už neumí ocenit klasické české pohádky a baští jenom ty animáky, které je jak se zdá, brzo úplně zastíní. Já se ovšem na tyhle pohádky těším. Grinch je můj milovaný vánoční film... stejně jako pohádky Třetí princ, Popelka a podobné ksváteční klasiky. Příjde mi, že lidé od Vánoc očekávají až moc. Já bych to prostě brala v klidu ačkoliv mi to moc nejde, protože mi na tom hrozně záleží a kdybych mohla tak vyzdobím celý byt, postavím si vlastní betlém, napeču hory cukroví a kdesi cosi. Ale to je zbytečné... vlastně mi to bohatě stačí bez toho. Hlavně, že bude bramborový salát.

Untitled | via Tumblr

Nebudu tu nikomu přát skvělý Vánoce a už vůbec ne bohatého ježíška. Tedy né, že bych vám to nepřála, jen to sem nechci psát. Popřeju pár lidem, na kterých mi záleží. Vy si to všichni užíjte podle sebe a nenechte si to ničím pokazit. Buďte doma s rodinou, vykašlete se na facebook a focení si všech skvělých dárků co jste dostali, pomožte mámě v kuchyni, připravte stůl a užíjte si atmosféru. Využíjte příležitosti a sdělte blízkým, jak moc je máte rádi... myslím, že o tom to je. Atmosféru si vytváříme sami.. Mějte se krásně!

H&M: Smoky Eyeshadows

22. prosince 2013 v 23:24 | Inny Emilly |  cosmetics
Tyhle stíny jsem měla vyhlídnuté nějakou dobu. Zatím jsem na H&M kosmetiku slyšela snad jen to dobré a kamarádka, která tyto stíny měla, si je moc pochvalovala. Má černé, já mám smoky brown. Byla jsem až překvapená jak moc jsou tyhle stíny fajn. Mají pět odstínů, z toho čtyři jsou lesklé a jeden matný. Skvěle se mi s nimi pracuje, na kouřové líčení naprosto bomba! Dá se s nimi vykouzlit jak nenápadné líčení, tak i výraznější třeba na večer. Opravdu si s tím chce jen pohrát. Na výdrž si taky nemůžu stěžovat. Tedy pochopitelně jako u všech stínů, nebo jsem přinejmenším nenarazila na žádné, které by to nedělaly, se po nějaké době dělá na víčku takový ten ... nevím jak se tomu říká, ale asi víte co myslím. Prostě ten proužek.


Life can be wonderful, if you don't fear.

18. prosince 2013 v 17:20 | Inny Emilly |  journal
Smířit se s tím, že je něco pryč, může být někdy mnohem těžší než se na první pohled zdá. Někdy, když už si myslíte, že je vše za vámi a všechno se chystá být zase normální, stačí špetka naděje, malý moment, vzpomínka, nějaké místo, jediné slovo a všechno vám to zase znovu prolítne hlavou. Na chvíli se zase cítíte příšerně, bezmocně, zlomeně... Všechno vám připadá zničené, říkáte si, že jste nejspíš příšerný člověk, hledáte chyby v sobě i v druhých, přemýšlíte nad tím, jaké by to bylo kdyby se některé věci udály jinak, nebo ani neudály. Čas od času vás všechny tyhle myšlenky a pocity pěkně bodnou i přesto, že jste si mysleli, že už je to pryč.

Dost často mi lidé říkají, že jsem bezcitná. To snad ani nejde být, ne? Vždyť to, že neprožívám vždycky všechno tak jako jiní lidé, nebo, že to nedávám tolik najevo, nebrečím každých pět minut kvůli nějakýmu klukovi nebo hádce s kamarádkou.. to ještě neznamená, že nemám žádný city. Většinou, když už pak něco opravdu prožívám, tak 3x tolik. Jsem nepříčetná až histerická, zoufalá a děsím sama sebe.

Untitled

Víte co? Vlastně jsem citlivá až až. Jen to neumím projevovat před lidmi. Nebo mi je to spíše asi trapné. Nesnáším sebelítost a vnucování problémů druhým, ačkoliv tady na blogu zjevně nedělám nic jiného. Já to všechno cítím. Tak moc až mě to užírá zevnitř. Jenže samotnou. Je mi z toho špatně, nejen psychicky. Myslím na to všechno a snažím se to přejít, jít dál, ale pravda je, že to nezmizí. Dokud to není uzavřené, a někdy i když je, vás to bude ničit. Nepřestanu na to myslet, ani si to vyčítat. Nejshorší na tom je, že je mi špatně ze mě samé. O tom to totiž celé je. Vidím realitu, a ta realita je, že si za to prostě a jednoduše můžu sama. Nemám na koho házet vinu, jen na sebe.

Nezáleží na tom, jak moc se změním a budu mít dobrý pocit, že jsem teď lepší. Minulost se nás stejně bude vždycky držet. Každý sice řekne "neřeš minulost, jdi dál, tohle už bylo, nezměníš to" a mají pravdu, ale to neznamená, že už vás to neovlivňuje. Ovlivňuje a to sakra hodně! Vždyť díky tomu jsme jací jsme. Nejdříve nás ovlivňuje naše dětství, rodiče, pak vztahy, škola, různí lidé... dokonce i knihy, filmy a příběhy druhých. Vidím svoji minulost a chce se mi zvracet. Chci se vrátit a dát si facku. Jenže kdyby se nestaly všechny ty věci, neviděla bych co vidím teď a třeba bych byla ještě horší. Možná pro mě tohle byla taková brzda, která mi řekla "Už dost! Už to vážně přeháníš!"

Pořád dokola jen fňukám a stěžuju si na to, jak je mi mizerně a přitom mi život nabídl tolik skvělých věcí, tolik šancí, všechno co jsem chtěla, nebo spíše všechno co chtějí ostatní. Měla jsem věci po kterých touží většina lidí, jenže jsem si to svojí vinou zničila. Byla jsem sobecká a nevděčná. Ve čtrnácti jsem potkala kluka u kterýho to vypadalo, že by to mohlo vydržet. Byl úžasný, miloval mě, rozumněla jsem si s ním jako s nikým a byly jsme tak úžasný pár. Kde kdo mi mohl závidět. Byl to prostě báječnej kluk. Jenže já se moc bála vztahu a toho, že to vydrží a, že už nikdy nepotkám jinýho kluka, nepolíbím nikoho dalšího, nezažiju plno věcí. Svazovalo mě to a zároveň jsem stále držela jeho. Musela jsem to nechat jít.

. | via Tumblr

Dostala jsem další šanci, potkala jsem super partu a mohla jsem se stát její součástí, jenže to bych nebyla já, abych to nepodělala. Znovu jsem potkala kluka, tentokrát byl naprosto jinej. Vlastně jsem ho tak dobře neznala ačkoliv jsem po tom toužila. Chtěl mě, myslím, že opravdu dost. Já byla ale blbá a trvalo mi než jsem si uvědomila co chci. Pokazila jsem to... opět. Nikdy jsem se s nikým tak necítila, nikdy jsem se tak necítila kvůli nikomu. Bylo to šílený. Do teď na to den co den myslím. Jak říká má kámoška, prostě na mě nechal otisk. Měla jsem dalších pár šancí a ani jednou nedopadly a když se zpětně podívám.. byla to z 90% opět má chyba. A takových věcí je plno. Vždycky dostanu šanci, ale jsem tak příšerná osoba, že si ji neudržím. Pokaždé to přeženu..

Docela obdivuji lidi, kteří to dočetli až sem. Potřebovala jsem se z toho vypsat, ačkoliv ve zkratce (Haha, vtipný.. jestli tohle je krátký, tak at' mě kopnou do ksichtu. Ano, je to kratší verze, vlastně hodně zjednodušená, jelikož vás nechci ještě více nudit.). Jen doufám, že se přes ten "otisk" dostanu. Že to brzo zmizí z mojí hlavy. Jakobych nedokázala myslet na nic jiného. A nejhorší na tom je, že když si na to vzpomenu, cítím zase přesně to stejný, jako jsem cítila v tu chvíli s ním a mám husí kůži, knedlík v krku, je mi z toho na nic a mám pocit, že mi asi vybouchne hlava a zblázním se. Co to sakra je za divnej pocit.. tohle se mi snad ještě nestalo!

Statistics / 9.12. 2013 - 15.12. 2013

18. prosince 2013 v 16:53 | Inny Emilly |  blog news
PONDĚLÍ: 11
ÚTERÝ: 19
STŘEDA: 11
ČTVRTEK: 7
PÁTEK: 24
SOBOTA: 29
NEDĚLE: 26

CELKEM: 127