I feel alone. So, let's be alone together. [Finally, I am free]

19. listopadu 2013 v 20:45 | Inny Emilly |  journal
Stále čekám, až nastane můj Nádherňjas. Tím myslím svůj narozeninový den. Jak už jsme psala minule (pro ty, co čtou můj blog je to jasné), vkládám do toho dne plno nadějí. Jako kdybych si myslela, že se všechny mé starosti, trápení v ten den rozplynou. Ovšem včera mi došlo, že se tak nestane. Nejhlavnější věc v kterou jsem doufala, moje tajné přání.. je pryč. Ať jsem prosila jak jsem prosila, ať si to přála sebevíc... je to prostě pryč. Ta šance, ta naděje, všechno je to pryč. Najednou mám otevřený oči víc než kdy předtím. Vždyť jsem tak naivní. Jak si můžu myslet, že jeden den všechno vyřeší?! Co když zažiju akorát jedno obrovské zklamání? To se totiž pravděpodobně stane. Bojím se zítřka, prtože zítra, to bude opravdu všechno pryč a já už se nebudu mít na co vymluvit. Už nebudu jen naivně čekat. Nebude to jen přání, v které doufám, že se splní. Bude to realita a já na ni teď ještě nejsem připravená.


Ale víte co, dneska jsem si myslela, že to, na co celou tu dobu čekám.. spíš, že celou dobu čekám na něj a on je mezi tím šťastný s jinou a já to jen přehlížela. Ano, uznávám, jsem občas stejná jako zbytek pubertálních holek, ačkoliv donedávna jsem nebyla taková jako teď. No, nejspíš to jednou přijít muselo. Ve spoustě věcími to pomohlo. Dostala jsem tolik ponaučení. Včera mi už bylo jasný, že se v nejbližší době na fb objeví "ve vztahu" a předpokládala jsem, že z toho budu úplně hotová. Od včerejška jsem se vyhýbala facebooku a dneska když jsem přišla domů a potřebovala napsat kámošce.. bylo to tam. Křičelo to tam na mě jako první na hlavní stránce. A víte co? Vůbec nic. Žádnej histerickej pláč, žádný slzy v očích... vlastně jsem byla ráda, že je šťastnej, ačkoliv bych chtěla aby byl se mnou. Taky se mi trochu ulevilo.

Najednou se cítím volná. Pořád jsem hledala důvody proč to čekání prodloužit. Posouvala to den za dnem a doufala v zázrak. Najednou už čekat nemusím. Nemá to totiž smysl. Konečně můžu dovolit sama sobě jít dál, aniž bych si říkala tu větu "ještě počkej, třeba se to změní". Je nejvyšší čas jít dál, a třeba budu brzo šťastná. Upřímně řečeno ale zítřek nechci. Co když opravdu selžou i ostatní naděje? Teď nějakou mám, ale zítra.. všechno zmizí. Ne! Nesmím si dovolit takhle přemýšlet. Musím si to prostě užít, ať to bude jakékoliv. Sedmička je mé šťastně číslo a sedmnáctka mi příjde tak nějak veselá a pozitivní. Snad se nepletu.

Unnormal | via Facebook

Přeposlouchaná hudby? Je to vůbec možné? Dřív bych řekla, že ne, ale dneska je tomu jinak. Normálně si pouštím písničky pořád, ale už je mám všechny tak oposlouchané a nic nový se mi hledat nechce. Jedu to pořád.. ve škole, v mhd, doma, při učení, před spaním, ve sprše. Prostě pořád. Zjistila jsem, že se teď nemůžu soustředit ani na tvorbu něčeho smysluplného, nebo jen přečtení článku. Potřebuju asi chvilku ticha a prostě vypnout.

Začala jsem dělat pár změn na blogu a plánuju ještě pokračovat. Jen se nemůžu rozhodnout, co s designem. Chce to tu zas nějakou větší změnu. Všechno chce změnu! Já to potřebuju! Zítra si plánuju přivstat a udělat ze sebe nejhezčí holku. Haha, vtip, to nejde, ale prostě si chci na sobě dát zítra záležet. Musím si prostě zítřek užít za každou cenu. Držte mi prosím palce, ať mě zítra nic netrápí a ať všechno výjde. Mimochodem, doporučuji si pustit písničku The Monster od Eminema a Rihanny. Kombinace téhle písničky a mojí nejlepší kamarádky zařídila, že se mi nesmírně zvedla nálada. Po tom příšerném dni, kdy jsem přišla celá smutná do školy, celej den se mě všichni ptali co mi je, to prostě bylo potřeba. A díky dnešku jsem si i uvěomila, že mám ty lidi ze třídy fakt ráda. Je to super pocit, mít konečně aspoň takhle fajn třídu!
 


Komentáře

1 A. | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 21:54 | Reagovat

Znám takové pocity, kdy si myslím, že se jednou všechno změní, a potom spadnu zpátky na zem. Zítřek určitě zvládneš v pohodě a všechno bude zase fajn :) Také jsem kvůli jednomu klukovi zanedbala spoustu času a rozhodně to nebylo dobré rozhodnutí, ale život jde dál a musíme si ho užívat :) Je super, že máš takovou třídu. My si zdaleka tak dobře nerozumíme, mě je spíše k pláči když se vracím domů... Držím ti palce, zítřek si užij :)

2 Andy | Web | 20. listopadu 2013 v 11:45 | Reagovat

Víš, možná je tohle přesně to, co se mělo stát. Možná jsi si fakt měla uvědomit, že čekáním na jeden den jako na nějaký zázrak nic nezměníš a možná bude spíš potřeba začít něco dělat :)
Tak či tak, přeju hodně štěstí ;)

3 Hayley. | Web | 20. listopadu 2013 v 17:42 | Reagovat

Tak, mala som už napísaný jeden komentár ale vyplo mi notebook pri jeho odosielaní, tak asi nevyjadrím všetko čo pred tým, ale pokúsim sa. V prvom rade som rada, že sa cítiš taká voľná. Ten pocit moc dobre poznám. "vo vzťahu". Myslela som si, že budem plakať a cítiť sa ako troska, ale ono to v skutočnosti vôbec nebolelo. Troška ma to mrzela, stalo sa mi to za celý môj facebook tri krát a raz ma to trošičku rozplakalo, ale potom to prešlo. Vždy tu bude tá moja časť, ktorá na neho nezabudne, ale inak je to už dávno za mnou. Čo sa týka tej hudby, pri upokojený potrebuješ niečo nové :) Viem aký je to pocit, keď hudba pomáha, pomáha, pomáha... a zrazu sa jej prepočúvaš a nepomáha. Neboj, čoskoro si ťa určite nová hudba aj láska najde. Niečo sa skončilo, niečo iné začína. Hlavu hore :)

4 allm | Web | 21. listopadu 2013 v 17:49 | Reagovat

NRODENINY. Tento deň si musíš užiť :D :D
Aj ja sa vyhýbam poslednej dobe facebooku. Ale ani neviem prečo. Ja na to nemám vážny dôvod. Ty áno.
Tak hudba pomáha. To je jasné. :D :D Občas si treba pridať do playlistu niečo iné a bude pomáhať ešte viac :D

5 S-hejvi | Web | 22. listopadu 2013 v 15:48 | Reagovat

Přeju ti že máš tak skvělou třídu, o mé se to říct bohužel nedá...:)

6 Natka | Web | 22. listopadu 2013 v 16:22 | Reagovat

tohle se mi stalo,byla jsem zamilovana a věděla že on chce jinou A obavala jsem se toho VE VZTAHU.Když se to zobrazilo nedokazala jsem tomu uvěřit a brečela jsem jako malá holka.Máš muj obdiv,že si to ustala :)

7 evie | Web | 23. listopadu 2013 v 14:46 | Reagovat

Já si taky na narozeniny vždycky myslím že se všechny moje starosti vytratí, že se mi splní přání. Ale nikdy se tak nestalo. Když na to přijde, moje narozeniny jsou vlastně jen další regulérní den :(
Facebook je jedno velké zlo, snažím se mu v poslední době vyhýbat ^^
Aww, sedmička je taky moje šťastné číslo:)

btw. máš úplně mega úžasný layout, hned jak jsem sem přišla jsem pootevřela pusu, protože je fakt krásný:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama