Listopad 2013

Always store beer in a dark place.

30. listopadu 2013 v 9:30 | Inny Emilly |  journal
Top jak strop!!! Asi tak před půl hodinou jsem dorazila domů. Docela mě bolí hlava, ale nálada skvělá. Vlastně mám poslední dobou celkem dost dobrou náladu pořád. Cítím se dobře. Začínám mít pocit, že se ve škole opravdu začleňuji do kolektivu, i když s mojí povahou je to dost těžké, ale snažím se. Včera jsem zjistila vážně peckovou věc. (počkat... peckovou? co to píšu?!... no to je jedno!) Byla jsem s bývalou třídou v tanečních a úplně jsem na sobě viděla to totálně jiné chování s nimi a s mojí novou třídou. Prostě ten rozdíl. Možná by se dalo říct i pokrok. Se starou třídou se chovám šíleně. Jsem namyšlená až do nebe, nejvíc frajerka nejdůležitější co nad ostatníma ohrnuje nos a vidí je jako debily. Fuj. Až se za sebe skoro stydím. Né, že bych na ně byla taková pořád, ale většinu času jo.

Na druhou stranu s novou třídou je to jiný. Jsem na ně milejší, ochotnější... vlastně jsem na ně docela hodná a snažím se být dobrou kamarádkou. Né, že se starou třídou bych se nesnažila a nebyla kamarádka, ale jde o to chování prostě. Celkově s tou současnou je to takové uvolněnější, skutečnější. Ale víte co je na tom vtipný? Ani v jednom z těch případů se nepřetvařuju. Na nic si nehraju a pořád jsem to já. Ale jak je to možný?

start living

Ten hlavní důvod, proč tohle vůbec píšu, je změna. Za poslední tři, spíše čtyři měsíce jsem si prošla spoustou věcí. Bylo to jako kdyby se nic nedělo a pak najednou bum a všechno to narveme do čtyř měsíců. No, spíše do dvou a pak už se to jen vezlo a byly to takové reakce na ty události. Jinak řečeno, zažila jsem super chvíle a taky naprosto příšerné chvíle, ale posunulo mě to dál. Dostala jsem přes držku a poučila se (jak já stále doufám). Chtěla jsem změnu a změna je tady. Cítím se líp. Myslím.. nebo si aspoň troufám říct, ať už to vyzní sebeblběji, "jsem lepší člověk". Je to blbost? Možná ano, ale já se teď cítím opravdu spokojenější sama se sebou.

roses, poetry and french music... | via Tumblr

Připadám si tak volná. Tak uvolněná. Jako kdyby všechen čas světa tu byl pro mě. Na nic nespěchám, vše jde zatím tak nějak s normálem ruku v ruce. Jen se bojím, že to zase skončí, ale plánuju si to teď pořádně vychutnat, dokud se to děje a snad už tentokrát, je to ono! Minulost se sice čas od času ozve, ale to se dá čekat. S tím nic nenadělám. Nemůžu změnit co bylo, můžu se jen snažit, aby to už takové nebylo znovu.

Nejspíš se vám zdá, že píšu nesmysli. Možná máte i pravdu, asi píšu hlouposti. Nejspíš to bude tím nedostatkem spánku, dehydratací a včerejší akcí. V tom případě se tedy omlouvám, že jste zabili svůj čas tím, že jste tohle četli. Každopádně jak tak teď přemýšlím o blogu, fakt sem neíšu moc zajímavých věcí. Chce to víc článků. Mám tolik nápadů, ale né a né je uskutečnit. Asi nějak není chuť. Snad bude teď, když nemám nějaké plány na zbytek víkednu. Uvidíme.. mějte se fanfárově!

Statistics / 18.11. 2013 - 24.11. 2013

26. listopadu 2013 v 14:58 | Inny Emilly |  blog news
PONDĚLÍ: 32
ÚTERÝ: 22
STŘEDA: 17
ČTVRTEK: 15
PÁTEK: 13
SOBOTA: 24
NEDĚLE: 18

CELKEM: 141

You are the only who can save yourself.

23. listopadu 2013 v 15:57 | Inny Emilly |  journal
Dobře, tak tedy své narozeniny jsem přežila a upřímně, bála jsem se, že to bude horší. Středa byla fajn a šla jsem spát opravdu s úsměvem. Páteční "oslava" se příliš nezdařila.. opět jsem se přesvědčila, že se můžu spolehnout akorát tak sama na sebe a že se nesmím od druhých nechat pro něco tolik nadchnout. Všichni pořád slibují, přemlouvají vás at' uděláte událost, a když se tak stane, každý se na vás vykašle.

Více či méně je poslední týden stejně skvělý. Ve škole paráda, spolužáci super. Je to naptrosto zvláštní, ale každý den se těším do školy. Každý den tam jdu ráda. To jsem dlouho nezažila! Kupodivu jsem přestala tolik nesnášet pondělky. Možná i naopak. Těším se na pondělí až zas bude škola a asi by mi vůbec nevadilo, kdyby byla už zítra. Tak nějak celkově se prostě cítím docela dobře. Až něco příjde, tak to příjde. Nebudu stále čekat na zázraky, je to k ničemu. Začínám si konečně opravdu užívat každý den a na každý den se těším, aniž bych ho odsoudila dopředu.

Woww...

Je skoro zvláštní, že se děje tolik věcí a zároveň mám dojem, že není o čem psát. Asi čím víc je člověk smutný, tím víc se z toho potřebuje vypsat a když je naopak v dobré náladě, tak o tom stačí napsat jen "mám se skvěle" a hotovo. Jen kdybych teď nebyla tolik unavená... stahuju si tady nový díl upířích deníků, pak si zalezu do postele a kouknu na ně. Večer bych měla jít s kamarádkou na bowling a pak na nějakou diskotéku nebo co. Nevím co od toho čekat, ale ráda s ní půjdu snad kamkoliv. Pravděpodobně to stejně nakonec nevýjde a ani tak mi to nebude zrovna 2x vadit. Mám stejně náladu být spíš doma a odočívat. Kdyžtak si dám kafe a proberu se.

Forever Young ♡ and follow me ♡

Co se týče blogování.. to mě teď tak nějak baví / nebaví. Mám spoustu věcí, o kterých bych mohla psát. Mám nějakou novou kosmetiku i oblečení a tak dále, jenže zrovna v tuhle tu chvíli se mi do toho zrovna dvakrát nechce. Ale zase bych ráda něco napsala a i se s tím možná piplala.. snad zítra, až budu v lepší, tedy méně unavené náladě.

Ooo a přišla jsem na to, že bych ze sebou fakt měla začít něco dělat. Píšu to sice asi v každém článku a ještě jsem nic dělat nezačala, ale vážně bych měla. Zkoušela jsem si kraťasy s vysokým pasem co jsem si koupila před prázdninama a víte co, nejsou mi. Jsou mi malý. Sotva si v nich sednu a když už, tak se mi to břicho vyvalí kde to jen jde. Humus! Tohle vážně nechci. Asi si začnu zapisovat co všechno jse za den snědla. No to bude dlouhej seznam! Ale jde mi o ty šortky! Hrozně se mi líbí a mám je děsně ráda. Chci je nosit a kvůli nim to udělám a hotovo!!

I feel alone. So, let's be alone together. [Finally, I am free]

19. listopadu 2013 v 20:45 | Inny Emilly |  journal
Stále čekám, až nastane můj Nádherňjas. Tím myslím svůj narozeninový den. Jak už jsme psala minule (pro ty, co čtou můj blog je to jasné), vkládám do toho dne plno nadějí. Jako kdybych si myslela, že se všechny mé starosti, trápení v ten den rozplynou. Ovšem včera mi došlo, že se tak nestane. Nejhlavnější věc v kterou jsem doufala, moje tajné přání.. je pryč. Ať jsem prosila jak jsem prosila, ať si to přála sebevíc... je to prostě pryč. Ta šance, ta naděje, všechno je to pryč. Najednou mám otevřený oči víc než kdy předtím. Vždyť jsem tak naivní. Jak si můžu myslet, že jeden den všechno vyřeší?! Co když zažiju akorát jedno obrovské zklamání? To se totiž pravděpodobně stane. Bojím se zítřka, prtože zítra, to bude opravdu všechno pryč a já už se nebudu mít na co vymluvit. Už nebudu jen naivně čekat. Nebude to jen přání, v které doufám, že se splní. Bude to realita a já na ni teď ještě nejsem připravená.


Ale víte co, dneska jsem si myslela, že to, na co celou tu dobu čekám.. spíš, že celou dobu čekám na něj a on je mezi tím šťastný s jinou a já to jen přehlížela. Ano, uznávám, jsem občas stejná jako zbytek pubertálních holek, ačkoliv donedávna jsem nebyla taková jako teď. No, nejspíš to jednou přijít muselo. Ve spoustě věcími to pomohlo. Dostala jsem tolik ponaučení. Včera mi už bylo jasný, že se v nejbližší době na fb objeví "ve vztahu" a předpokládala jsem, že z toho budu úplně hotová. Od včerejška jsem se vyhýbala facebooku a dneska když jsem přišla domů a potřebovala napsat kámošce.. bylo to tam. Křičelo to tam na mě jako první na hlavní stránce. A víte co? Vůbec nic. Žádnej histerickej pláč, žádný slzy v očích... vlastně jsem byla ráda, že je šťastnej, ačkoliv bych chtěla aby byl se mnou. Taky se mi trochu ulevilo.

Najednou se cítím volná. Pořád jsem hledala důvody proč to čekání prodloužit. Posouvala to den za dnem a doufala v zázrak. Najednou už čekat nemusím. Nemá to totiž smysl. Konečně můžu dovolit sama sobě jít dál, aniž bych si říkala tu větu "ještě počkej, třeba se to změní". Je nejvyšší čas jít dál, a třeba budu brzo šťastná. Upřímně řečeno ale zítřek nechci. Co když opravdu selžou i ostatní naděje? Teď nějakou mám, ale zítra.. všechno zmizí. Ne! Nesmím si dovolit takhle přemýšlet. Musím si to prostě užít, ať to bude jakékoliv. Sedmička je mé šťastně číslo a sedmnáctka mi příjde tak nějak veselá a pozitivní. Snad se nepletu.

Unnormal | via Facebook

Přeposlouchaná hudby? Je to vůbec možné? Dřív bych řekla, že ne, ale dneska je tomu jinak. Normálně si pouštím písničky pořád, ale už je mám všechny tak oposlouchané a nic nový se mi hledat nechce. Jedu to pořád.. ve škole, v mhd, doma, při učení, před spaním, ve sprše. Prostě pořád. Zjistila jsem, že se teď nemůžu soustředit ani na tvorbu něčeho smysluplného, nebo jen přečtení článku. Potřebuju asi chvilku ticha a prostě vypnout.

Začala jsem dělat pár změn na blogu a plánuju ještě pokračovat. Jen se nemůžu rozhodnout, co s designem. Chce to tu zas nějakou větší změnu. Všechno chce změnu! Já to potřebuju! Zítra si plánuju přivstat a udělat ze sebe nejhezčí holku. Haha, vtip, to nejde, ale prostě si chci na sobě dát zítra záležet. Musím si prostě zítřek užít za každou cenu. Držte mi prosím palce, ať mě zítra nic netrápí a ať všechno výjde. Mimochodem, doporučuji si pustit písničku The Monster od Eminema a Rihanny. Kombinace téhle písničky a mojí nejlepší kamarádky zařídila, že se mi nesmírně zvedla nálada. Po tom příšerném dni, kdy jsem přišla celá smutná do školy, celej den se mě všichni ptali co mi je, to prostě bylo potřeba. A díky dnešku jsem si i uvěomila, že mám ty lidi ze třídy fakt ráda. Je to super pocit, mít konečně aspoň takhle fajn třídu!

Rihanna / What now?

19. listopadu 2013 v 15:56 | Inny Emilly |  music
M U S I C_|_R I H A N N A_-_W H A T _N O W ?
___________________________________________________________________________
Ano, přesně takto se zrovna cítím. Co teď? Prostě na to nmůžu přijít, hádám, že to budu muset přečkat. Tohle je přesně ta písnička, která ví, co právě prožívám. Rihanna není nějakou mojí super oblíbenkyní, ale má dobré písničky. Tahle se mi vážně zalíbila už napoprvé, což se často nestává a hned jsem si k ní našla cestu. Ačkoliv né příjemnou. I její další nová písnička Monster, kterou zpívá s Eminemem je báječná. Možná i lepší. O něco veslejší. "I found the one he changed my life But was it me that changed And he just happened to come at the right time I'm supposed to be in love But i'm not again." Modlím se, aby tohle období smutných písniček přešlo. Jinak, jakou písničku od Rihanny máte nejraději? Já mám ještě ráda, nebo jsem spíše dříve měla, Only Girl (in the world), Diamonds, Russian Roulette a nebo třeba Love the way you lie, kterou také nazpívala s Eminemem. Jim to spolu prostě jde!


Statistics / 11.11. 2013 - 17.11. 2013

19. listopadu 2013 v 14:58 | Inny Emilly |  blog news
PONDĚLÍ: 11
ÚTERÝ: 5
STŘEDA: 15
ČTVRTEK: 12
PÁTEK: 11
SOBOTA: 14
NEDĚLE: 72

CELKEM: 140

I don't want to wake up one morning and find that it is nothing for me because I spent a lifetime waiting for something that didn't come.

17. listopadu 2013 v 12:13 | Inny Emilly |  journal
Někteří lidě, i kdyby vypili všechno kafe světa, nepomůže jim to se probrat. Občas bych chtěla chodit mezi lidma, praštit je po hlavě, rozsvítit to zhasínající světlo rozumu. Zní to docela jako blbost, co? Ha, dneska mám náladu na divný styl psaní, divný vlasy, být zalezlá v pokoji, hrabat se starýma věcma a házet je do koše. Mám pocit, že už jsem vyházela snad všechno co šlo, ale stejně to není dost. Potřebovala bych spíš koš na myšlenky, představy a plané naděje. Na druhou stranu, o čem by pak život byl bez těchle trápení a možnosti se poučit z chyb.

Mé narozeniny se neodvratně blíží a já už více jak měsíc počítám každý zbývající den. Ta natěšenost mě prostě baví, ale teď už nezbývá ani týden a hrozně ráda bych to ještě oddálila. Tak dlouho se těšíte a v jeden den to bude najednou pryč a zase budete rok čekat. Vkádám do toho dne tolik naděje. Pořád si říkám, že se ten den něco stane. Něco velkého. Změna. Že se všechny moje současné problémy rázem rozplynou a zmízí, ale pravdou je, že to bude jen další nudná středa, při které se mi tak akorát na zdi na facebooku objeví pár přání k narozeninám a to ani né od těch, od kterých bych to přání ocenila a já si upíšu ruku slovy děkuji, i když ve skutečnosti budu opravdu šťastná, že si někdo dá práci s tím, napsat mi Všechno nejlepší.

(87) hipster | Tumblr

Co to ovšem znamená pro blog.. No, bude mi sedmnáct, nejvyšší čas s blogem seknout. Dělám si srandu! To ještě neplánuji, stále mě to tak nějak baví. Každopádně bych to viděla třeba na nový design, jiné menu, čerstvé informace, nějaké ty novinky a podobně. Milé spřátelené blogy, možná máte pocit, že k vám poslední dobou přílš nechodím, ale není to pravda. Ačkoliv málo kdy nechávám komentář, na vaše blogy stále chodím a tu návštěvnost o jednoho človíčka denně zvedám, nebojte.

Za poslední dobu se asi cítím podstatně lépe, nejspíš je to asi tím, že pořád v žiju v naději, že se to ve středu všechno změní, ale budu realista jako obvykle a pochopitelně to zůstane stejné jako doposud. Ovšem opravdu se plánuju vzdát té naděje a neustále si opakovat, že už to nechám jít a posouvat ode dne ke dni. Momentálně je mi tak nějak fajn. Nedá se říct, že jsem šťastná jako blecha, ale snažím se si nestěžovat a prostě si užívat okamžiky. Včera jsem si vyrazila s kamarádkou do klubu zatancovat, ale jaksi nm to příliš nevyšlo. Aspoň jsme si popovídaly, sblížily se trochu, za což jsem ráda. Je to kamardka ze třídy a já bych se s touhle třídou chtěla oravdu bavit. Rozhodně více, než s tou minulou. Na téhle škole jsem tak nějak mnohem spokojenější.

Tumblr | via Facebook

Stále rozpracovávám článek PLANS FOR THE FUTURE, který obsahuje takový list přání, které chci v blízké době stihnout. Kdo ví jak dlouho mi to ovšem bude trvat. Jsou tu věci od nákupu oblečení a kosmetiky, až po řešení problémů, usmíření se s některými lidmi nebo třeba tetování či piercing. Je fajn si to takto celé sepsat a pak jen postupně škrtat co už se splnilo. Vlastně je to i pro mě přehlednější, ale spíš než článek bych si to měla hodit na papír.

Mimochodem, jak jste zvládli první čtvrtletí? Já na můj vkus až moc dobře, jelikož z ničeho nepropadám, což je u mě opravdu úspěch. A prý jsem jedna z těch co ve třídě zvládají matiku, to se mi opravdu ještě nestalo, heh. Tak ale kdo ví, co se může do pololetí stát. Doufám, že to budu zvládat i nadále. U mě je to spíš ta lenost se učit, která mi přivodí v tomto roce špatné známky. No nic, jdu se vrhnout na tn úklid a na relaxační den, ale nejdřív si musím dát kafe, abych neusnula. Začínám na tom kafi být vážně závislá. To je děs.

Statistics / 4.11. 2013 - 10.11. 2013

14. listopadu 2013 v 18:30 | Inny Emilly |  blog news
PONDĚLÍ: 8
ÚTERÝ: 11
STŘEDA: 7
ČTVRTEK: 7
PÁTEK: 15
SOBOTA: 9
NEDĚLE: 13

CELKEM: 70

Ben Cristovao / Úžasná

13. listopadu 2013 v 16:11 | Inny Emilly |  music
: Tak jo.. Ben teda opravdu není můj šálek kávy. Mám ráda písničku Rockstar, kde zpívá i on a tam mi nějak nevadí. Jinak si upřímně myslím, že zpívat tea neumí, ale tak to je prostě můj názor a ať mi třeba jeho fynynky vytrhají vlasy, je mi to jedno. Ovšem tahle písnička? Mám ji spojenou s určitou věcí, nebo spíše s konkrétní osobou, ale nejde jen o to. Prostě se mi na ní něco líbí a trošku mě to motivuje k tomu, být ta úžasná (jakou bych být chtěla, ale jaksi nejsem). Uznávám, jedna písnička se mu povedla, heh. A je vtipný, že ho neposlouchám, ale stačí mi slyšet jednou jeho písničku a pamatuju si slova. Jako "jedu bomby". :


Only when we are no longer afraid do we begin to live.

10. listopadu 2013 v 16:32 | Inny Emilly |  journal
Co to sakra je za divný pocit?! Nejspíš jsem jen unavená. Sedím si zabalená v peřině, poslouchám Kaliho a vlastně ani nepřemýšlím, jen sedím a koukám jak zombie. Včerejšek byl docela... no.. né náročný, byl dobrý, ale.. Kamarádka měla narozeniny a já chtěla jít na tu její oslavu, jenže tam nebylo moc lidí které znám a ty jediný co jsem znala, tak s těma jsem rozhádaná a je to prostě špatný. Měla jsem strach, že tam budu sama. Vím, vždycky když je párty, tak se seznámím a vlastně si vystačím celkem sama. Tak mě prostě kamarádka ukecala ať tam jdem a bylo to docela v pohodě. Seznámila jsem se, odmítla pár návrhů a znova sama sobě dokázala, že překonávat strach se vyplatí.

Takhle to asi zní jako dobrý blbost, ale není. Je tolik věcí okolo tohodle všeho, tolik komlikací a já se to snažím napravit, vyřešit, ale prostě se nedaří. Ostatní moc nespolupracují a začínám chápat, že chyba není jen na mé straně. Nebo z větší části ano, ale né u všeho. Opravdu nemůžu úplně za všechno a taky nemůžu všechno vyřešit. Už to vím. Některé věci prostě nepříjdou a je jedno jak dlouho budu čekat a jak moc budu prosit a doufat, nebo co všechno tomu objetuju.

One day you'll be happy

Nejprve musím o něčem přesvědčit sama sobě, dokázat to sama sobě a pak až druhým. A těší mě to. Těší mě vidět, že všechno co o mně druzí řeknou není pravda, že taková opravdu nejsem a umět si dokázat, že jsem opravdu lepší než v jejich řečech. Možná teď všechny tyhle věty nedávají smysl a jsou zamotané, přeházené a pomatené, ale možná v tom vidíte to co se já snažím sdělit.

B O Y S drive me C R A Z Y

Přála bych si být opravdu ta holka, o kterou stojí za to bojovat. Né ta, kterou může mít každý jak si všichni myslí. Takže můj cíl? Dokázat všem opak. Ale první věc je.. být si tím 100% jistá, že to o čem je přesvědčuju je pravda. Takže první musím přesvědčit sebe. Zatím si věřím. Chci zas cítit ten pohled jakým se na mě podíval on, chci to zažít znova. Ten pocit ve mě je i po třech měsících, jako kdyby to bylo včera. Zabíjí mě to.

Háá a v neposlední řadě by to chtělo přejít na tu veselou stránku. Včera jsem byla s kámoškou nakoupit v Sinsay. Mají tam úžasný věci za parádní ceny. Božská košile jen za 369,-. Koupila jsem si čepici WTF za 129,- a triko za 89,-. A ještě si tam plánuju nakoupit další věci. Hrozně suprový obchod. Mám vybranou i bundu (parku) v reserved za asi 1700,-. Je tak úžasná! Musím ji mít i kdybych měla umřít. Heh. Možná jsem pak dám fotky z nákupů, až budu mít lepší náladu. Zatím se mějte krásně.