Everything will be okay in the end. If it's not okay, it's not the end.

9. října 2013 v 20:25 | Inny Emilly |  journal
Na pár minut vypínám facebook, hudbu a soustředím se jen na psaní tohoto článku. Mám nějaký takový nepříjemný pocit, že mi život proplouvá mezi prsty a nemůžu ho stále chytit, nebo minimálně asi nedržím ten správný konec. Říkám si, že už jsem v životě udělala hodně chyb a prožila spoustu těžkých období, která mi sice pomohla stát se silnějším člověkem, ale i přesto to nebyla zrovna příjemná období. Tak po tom všem už si snad zasloužím splnění snů, ne? Něco lepšího. Stále se ještě učím, měním se a vyvíjím a doufám, že jednou ze mě bude skvělý člověk, kterého lidi budou mít opravdu rádi, ale zatím si nejsem moc jistá jestli se mi daří. Všude okolo mě je samá faleš a lži. Nebaví mě to.

Co bude dál? Co se bude dít? Splní se někdy mé očekávání? Chci toho snad příliš? Jsem špatný člověk? Zasloužím si vůbec něco dobrého? Najdu to, co hledám? Zase tolik otázek a tak málo odpovědí. Vlastně spíše žádné. Jsou otázky, na které si můžeme odpovědět sami a ani o tom nevíme. Často již odpovědi známe, ale bojíme se jich a tak si to nechceme přiznat. A pak jsou i odpovědi, které jsou nám skryté a na jejich odhalení potřebujeme jen sebe a čas.

^^ | via Tumblr

Možná, že se jenom nedokážu dostatečně radovat z maličkostí. A možná jsem až příliš netrpělivá. Naše myšlenky nás tvoří a mě to zatraceně ztěžuje moje rozpolcená osobnost. Je to jako když vám na rameni sedí někdo druhý, kdo vám říká, že chcete přesný opak toho, co tvrdíte, že chcete. Proč je moje osobnost věčně 50 na 50?! Jaká pak doopravdy jsem, kruci?! Všichni stále říkají "buď sama sebou" a já se o to vážně snažím, ale oni nedokážou pochopit to, že jsem prostě taková. Jsem komplikovaná až hrůza, ano, vím to. Nikomu neusnadňuji to, aby mě mohl opravdu poznat. Spíše naopak. Jsem náročná a složitá, ale pořád jsem to já. A jen lidi co vyrtvají a mají torchu pochopení, to dokáží odhalit. A možná jsem namyšlená, ale lidi, kteří mě opravdu dobře poznali mě mají rádi, protože vidí to, co ostatní nemohou.

Že jsem zlá? Ano, chovám se příšerně a umím být opravdu zlá. Ale mám i dobrou stránku. Umím být i hodná, ale je snažší ukázat tu špatnou a když lidi přežijí tohle, odhalím i zbytek. Je to vláštní postup? Možná. Na druhou stranu jsem to prostě já a pokud se to někomu nelíbí, tak nemá smysl aby byl v mém životě i nadále. Stále hledám v lidech něco, co nosí hluboko v sobě, tak jako to nosím já. Kdo by taky neměl rád trochu toho tajemna, že? Ani nevím jak bych vám tohle všechno vysvětlila, jelikož proto nenacházím ty správný slova a nedaří se mi to dát do smysluplné věty a to je přesně ta má složitost. Neumím se ani vysvětlit.

All I Need Is Coffee | via Tumblr

Ještě, že už jsem zvyklá na to být sama. Ovšem, už mě to opravdu nebaví. Chci si najít nějakou partu a konečně začít žít ten vysněný život, ale asi je pořád nějaký díl skládačky, asi né jen jeden, který mi chybí a já se tak moc snažím přijít na to, co to je, že vůbec nic nedělám, nebo stále zkouším co je a co není správné. Procházím teď změnou a ačkoliv bych si nikdy předtím nepomyslela, že mě k té změně dovede nějaký kluk... je to prostě tak. Nevzešlo z toho to co jsem chtěla a nejspíš nikdy nevzejde ať se modlím jak chci, ale i přesto jsem si odnesla další zkušenost a hlavně se stalo to, na co jsem čekala...

Chtěla jsem kluka, který změní můj pohled na vztahy, na život, na všechno. Chtěla jsem někoho kdo mi zatočí se životem a úplně mě pohltí. Ono se to stalo. Né tak jak jsem chtěla a očekávala, ale stalo se. Přišel, řekl mi tolik věcí, které jsem potřebovala slyšet... nejdřív to byly krásný slova, později už ne, ale přesto mi všechny ty slova uvízly v hlavě a přesto, že mu je vyčítám, beru si z toho ponaučení a něco mi to dalo. Zamotal můj život... roztočil ho. Ještě před nějakou dobou bych nic z toho nechtěla, žádný vztah ani nic podobného, ale to jak jsem bojovala o něj... najednou jsem se vztahů přestala bát, už jsem na to ani nemyslela. To jediné co jsem chtěla bylo, být s ním. Našla jsem v sobě něco/někoho, co bych řekla, že ve mně ani není, ale je to tam a vím, že to jednou bude mít šanci vyjít znovu na povrch, i když to teď zase držím na uzdě. Takže... všechno zlé je asi opravdu pro něco dobré..i přesto, že to někdy tolik bolí.
 


Komentáře

1 Natka | Web | 10. října 2013 v 15:52 | Reagovat

ted jsem se nějak přesunula já do té nálady co ty jsi měla předtím..

2 allm | Web | 11. října 2013 v 18:46 | Reagovat

Zas úvaha. Páči sa mi to, lebo keď to tak čítam, zamýšľam sa nad tým istým a zisťujem to isté. Že mám k dispozícii len veľmi málo odpovedí na moje otázky.
:D

3 gold-dream | Web | 11. října 2013 v 19:14 | Reagovat

Your blog -- ♥

4 Katarína | Web | 11. října 2013 v 21:43 | Reagovat

Mňa tak strašne mrzí že sú všade falošní ľudia a ja proste nemám žiadnu kamarátku ktorá je úprimná, neklame a keď v škole chýbam tak mi povie úlohy. Ja nemám proste nič a mňa to veľmi mrzí :/ Ale tak ja sa s tým nejak vždy zmierim. Proste a jasné, chcela by som chlapca lenže si aj tak myslím že nato ešte niesom dosť stará a ja neviem, je to čudné..

5 Duckiina | Web | 12. října 2013 v 14:00 | Reagovat

Ty tak nádherně píšeš, čte se to úplně samo. A úplně jsem se ve tvém článku našla (až na to s tím klukem). Nemá cenu tu článek chválit ve velkém odstavci, myslím že jedno slovo to vystihne nejlíp - Perfektní!

6 DeeXx | Web | 12. října 2013 v 17:27 | Reagovat

Vždycky když si čtu tvé články dostávají mě do depresivní nálady, chtělo by o něco více optimistického!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama