Everything changes when you change.

7. října 2013 v 22:22 | Inny Emilly |  journal
Znáte to, když něco končí a přátelé vám říkají jak jim hrozně budete chybět, naslibují vám, jak se budete vídat a tak dále a o pár měsíců později si na vás téměř nevzpomenou a už je nezajímáte? Tomu říkám pravý kamarádi... Ach jo, tolik slibů a tolik řečí a teď nic. Nesnáším to. Je tak málo skutečných přátel až je to k pláči. Někdy si říkáte, že jsou to lidi, kteří by pro vás dýchali a pak zjistíte, že by vás nechali umřít a možná by si ani nevšimli, že tu nejste.

Pořád mi v hlavě běží jeden citát o tom, jak stále plánujeme žít a přesto ještě nežijeme. Něco na tom bude. Pořád se rozmýšlíme, pořád se chystáme jak budem žít a prožívat každý okamžik a ve skutečnosti o tom jenom přemýšlíme. Taky o tom stále mluvím a přemýšlím, ale mám pocit, že stále málo činím. Chci víc. Možná i to je můj problém. Vždycky očekávám moc. Chcí víc a víc a zapomínám si vážit toho mála co mám. Mám pocit, že můžu mít všechno a pak se to zhroutí a nemám nic. Čím víc chci, tím méně nakonec mám. Přeženu to prostě a neuvědomuji si to.

Tumblr

Potřebuju už další víkend. Sice jsem dneska byla doma a máma zase říká, že mě o víkendu nikam nepustí, že pak jsem nemocná, ale můžu já za to, že mi prostě bylo ráno zle?? A víkendem to není, no tak jako ať si tyhle řeči nechá. Nebudu trčet o víkendu doma jen proto, že si myslí, že pak budu spíš chodit do školy. Jakej to má asi smysl, že mě bude držet doma? Čeho tím dosáhne? To si myslí, že pak nikdy nebudu nemocná nebo, že mi nikdy nebude blbě?!

Class | via Tumblr

Mám náladu tak akorát na to, si vzít sluchátka, zalízt pod peřinu a tiše sama trpět a ráno vstát a opravdu už kurňa začít žít naplno. Vím, že se tak ale nestane. Stále budeme cítit bolest, stále se někdy budeme cítit mizerně. Ať už tomu utíkáme jak chceme, pořád to tu bude. Nejlepší je se s tím smířit a umět s tím žít. To se učím. Nechávám tu bolest v pozadí (aspoň se o to snažím). Kráčím stále kupředu.

Stále ty otázky okolo blogu... psát či skončit? Nechci končit. Chci psát, ale nějak není o čem. Nebo by možná i bylo, kdybych si udělala ten čas se tomu opravdu věnovat, ale nějak se mi do toho naplno nechce. Skoro si říkám, že je to i zbytečné. Nemám na to už takový čas a chuť jako kdysiněkdy před prázdninami a občas i přes ně. Když si to tak vemete, blog mám už od ledna, což je docela doba. nějakých 10 měsíců.
 


Anketa

Baví tě číst mé články?

Ano
Jak které..
Ne

Komentáře

1 Katarína | Web | 8. října 2013 v 14:57 | Reagovat

Ten pocit poznám. Myslela som si že mám dobré a úžasné kamarátky ale zmýlila som sa a to ÚPLNE. Sú to falošné namyslené dievčatá ktorým na mne vôbec nezáleží. A ja som si myslela že áno. Napríklad jedna moja "kamarátka" mi pred dvoma dňami sľubovala fotky čo sme nafotili na jej foťák. Som jej večer na FB napísala že či mi ich pošle. A že večer. Večer prídem a furt nič, tak že dobre že jej napíšem znovu. Čakám čakám a nič. Ja sa môžem na takéto kamarátky vykašlať. Ja žiadne kamarátky nemám a som s tým zmierená. Stačí mi ako moja kamarátka moja fenka Lila. Ona jediná je úžasná :)

2 allm | Web | 8. října 2013 v 17:22 | Reagovat

Blog už máš dlho :D Ja ho budem mať na Vianoce už dva roky, čo je ešte dlhšie a nikdy som nemala chuť skončiť. Blogovanie si ma tak nejako našlo. Tak dúfam, že neskoníš, bola by to škoda.
:D
A tiež poznám ten pocit, keď kamarátky na mňa kašlú. A potom si zázrakom všetky spomenú naraz, akoby sa dohodli :/

3 Domi | E-mail | Web | 8. října 2013 v 17:49 | Reagovat

ten pocit poznám veľmi dobre! -_-
v júny sa nám rozpadla trieda, všetci si sľubovali, že si budeme dávať spoločné stretké, ostaneme 24 hodín v kontakte a pod.
potom sa začali prázdniny, každý sa na každéhé vykašľal!
ostali sme v kontakte len 2 či 3 ozajstní kamaráti a sme doteraz, zvyšok triedy to má v ... -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama