Září 2013

This is the tomorrow you worried about yesterday. And now you know why.

30. září 2013 v 22:43 | Inny Emilly |  journal
Když se přestane řešit drama s jedním borcem, začne se řešit drama s dalším. Jsme tak stejní až hrůza. Mám pocit, že se nám hlavou honí stejné věci, že se cítíme podobně a hledáme podobný věci. Máme rádi stejný věci. Tak hrozně stejný až to není pěkný. Beru ho jako kamaráda. Opravdu dobrého kamaráda. Věřím mu. Ale nechci víc. Stačí mi naše kamarádství. No, to je vlastně jedno. Jen... je to zas celé zamotané.

Image - TinyPic - Free Image Hosting, Photo Sharing & Video Hosting

Konečně se cítím lépe. Tolik mi toho od pátku došlo. Jedna písnička mi opravdu pomohola (http://comment-s.blog.cz/1309/kali-ft-sarka-jedneho-dna). Jsem v pohodě, jen nejsem šťastná, ale stále věřím, že jednou to příjde. Fuuu, ani nevím o čem vlastně psát. Ve škole si začínám připadat docela chytrá. Každopádně, až bude zítra chemie, určitě mi změní názor. S lidma ve třídě už se začínám bavit o něco víc, začínám je trochu poznávat a snad se to nějak dobře vyvinne.

V pátek mi začínají taneční a já ještě nemám ani boty, ani šaty, nic. Nebyl čas. Máma slíbila, že mi šaty ušije ale má hodně práce a tak jí tím nechci otravovat. No spíš mě ale štvou ty boty. To je větší problém. Musím pro nějaké zajít, to zas bude peněz... Vůbec se tam netěším. Trochu se i bojím toho, že mi to totálně nebude, což se stoprocentně stane, jelikož jsem totální dřevo. Uvidíme.

Dnešní psaní článku mi zas trvá celou věčnost. Pořád od toho odbíhám, už to píšu asi dvě hodiny. Nemůžu se na to soustředit a věnuju se jiným věcem, takže si pak nepamatuju ani co jsem napsala. Zase. Mám okno, už nevím co jsem tu teď plácala a ani jsem toho vlastně za dnešek moc nenapdala. Ono, néé že by nebylo co psát, ale teď si příjdu jako mimoň, jenže už to prostě dopíšu.

Elena Gilbert Quotes

Začínám být trochu naštvaná, nešťastná, rozmrzelá, ospalá.. prostě už unavená. Jdu spát, napíšu až někdy budu mít na to myšlenky v hlavě. Teď to tak není a jen se nutím to dopsat až do konce. Měla bych si zrušit fb. Jednou to opravdu udělám. Zruším facebook, smažu všechny fotky v počítači, všechny videa, obrázky z weheartit s texty popisujícími moje pocity a všechny účty. Prostě vše. Mějte se, dobrou.

Statistics / 23.9. 2013 - 29.9. 2013

30. září 2013 v 20:05 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 14
Útery: 31
Středa: 15
Čtvrtek: 27
Pátek: 15
Sobota: 43
Neděle: 35

Celkem: 180

Kali ft. Šárka / Jedného dňa

29. září 2013 v 21:01 | Inny Emilly |  music
Nejdřív jsem v téhle písničce viděla jen nešťastný text a plno trápení, ale když už ji poslouchám asi týden a opravdu se konečně zamýšlím nad tím textem... je tam optimismus. Je v tom něco oporného a povzbuzujícího. Všechno je to až moc pravda. "Aj keď život nedáva, skôr bere ti, pre jednu lásku slnko nesvieti." "Tie myšlienky o Vás dvoch vyžen už z hlavy." Opravdu v téhle době, v tomhle stavu.. tahle písnička mi nehorázně pomáhá se trochu probudit ze snu.


The most important thing in communication is to hear what isn't being said.

28. září 2013 v 20:06 | Inny Emilly |  journal
Dobré ráno s kafíčkem.. Rozhodla jsem se, že vyzkouším jednu věc. Začnu tenhle článek psát ráno (je 9:00 přesně) a budu jsem postupem dne dopisovat "novinky". Uvidím tak jak se můj den a nálada vyvíjí a mění a co všechno se kdy přihodilo. Začnu asi řečma o včerejšku. Takže...včerejšek... byl to den plný emocí, horších i lepších chvilí, slz (naštěstí né mých), zklamání, těžkých rozhodnutí i příjemných překvapení a zábavy. No zkrátka, byl to náročný den. Hned po ránu mě naštvala kočka, potom máma, která mi řekla, že budu o víkendu prostě trčet doma a nikam nepudu. Potřebovala jsem ale akutně na jednu akci, kterou jsme plánovali už asi tři týdny. Naštěstí jsem dostala jedničku z matiky a měla jsem údajně nejlepší test ze třídy, což je po mém pětiletém období propadání z matiky docela nečekané, ovšem příjemné. Večer jsem potřebovala dostat nějaké odpovědi, ale jediné co jsem dostala bylo "nevím" a další oddálení této situace. Takže říkám, peču na to a uvidím co se bude dít. Nechci si tím už dále zatěžovat hlavu. Asi v půl třetí ráno jsme si to odkráčeli k někomu koho vůbec neznám, vyjedli mu vše co šlo (moc toho nebylo, ale majonéza na míchané vajíčka, to byla fakt pecka) a pak spánek ve čtyřech na manželské posteli a těžké noční rozhodnutí se složitou situací. Možná bych se o tom mohla rozepsat, ale už tak je tenhle článek dost odlišný od mých klasických článků. Možná to pak zařadím do rubriky Admin's life. To je nápad!

girl <3 | via Tumblr

13:32 - Jde na mě trochu depresivní nálada. Ačkoliv si říkám, že to (jeho) nebudu řešit, stále mi to všechno vrtá hlavou. Tolik bych se ho chtěla dotknout a cítit jeho vůni, až mi to příjde trochu ujetý. Poslouchám tu tuhle písničku a plno dalších a přemýšlím o svém životě. Co mi taky zbejvá při nudné sobotě.. Chci už se z tohodle stavu dostat a žít. Je fakt, že dokud jsem byla v pohodě s tímhle vším a žila si tak nějak po svém, šlo to, ale pak jsem to prostě už přehnala. Asi jsem měla pocit, že se to nemuže znova pokazit, nebo, že můžu cokoliv. Všeho moc škodí. Ale dobře, kámoši mají pravdu s tím co mi říkali. "Je to jen v tvé hlavě!" A do toho zas jedu další super věc od Zary Larsson She's not me.

13:57 - A zase další né moc pozitivní song Pamatas, který mi říká, jak hrozně jsem to pohnojila. Ne, řeknu to naplnou hubu.. "totálně jsem to zkurvila" a ať jsem snažila sebevíc, i přesto, že to vypadalo nadějně, stejně už to bylo zlé a prostě bylo jasné, že se to podělá zase. Proč mi sakra prostě neřekl, že už o mě nemá zájem?! Bylo by to lepší, než když mi dává falešný naděje a jen protahuje mé utrpení! Už fakt dost s tímhle! Nechci na to sakra myslet! Je to jen v mojí hlavě!!

19:56 - Právě jsem se tak nějak probudila. Spala jsem pár hodin, je mi zima a jsem celá taková přešlá. Je mi mizerně. Celkově, ale zároveň mám pocit, že přecházím zpět do té mojí klasické fáze "je mi to fuk". Těžko říct, ale snad je to dobře a bude konec prožívání. No, podle nekonečného porojíždění jeho profilu a vracení se k našim roztomilým fotkám to nevypadá, že by mi to bylo tak úplně fuk, ale už nechci aby mi to tolik ovlivňovalo náladu. Potřebuju asi jen víc času, ale už vím, že budu v pohodě. Doufám...

stay | via Facebook

Jinak co se tohodle článku píše asi mi ukázal jen to co jsem viděla. Ráno je mi tak nějak ještě hej a jsem plná naděje, že všechno bude fajn a že už je mi líp a opravdu mi je líp, ale ješt to není úplně fajn. Ještě ne... Takže se snadno moje nálada mění z veselé na smutnou jen díky písničce, ve které slyším úplně všechno to, co se stalo a kvůli čemu teď netrávím sobotu spíš s ním než doma vpisování toho, jak mi je. Už někdo spláchněte ty moje deprese, já chci konečně zase trochu žít!!!!

When so many are lonely as seem to be lonely, it would be inexcusably selfish to be lonely alone.

26. září 2013 v 19:09 | Inny Emilly |  journal
Prvně bych ráda řekla, jak moc mě některé vaše komentáře dokážou potěšit a povzbudit. Je radost vidět, že si někdo můj článek opravdu přečte, řekne upřímně svůj názor a podělí se třeba i o vlastní zkušenosti. Příjde mi, že dost málo blogařů si články opravdu přečte a ty komentáře jsou většinou dost neslané nemastné a opakující se. Neříkám, že jsem nějaký vyjímka, ale opravdu se snažím. Né vždycky, ale když už mám tu blogovou náladu a něco mě zaujme, ráda si to přečtu ( a že některé články se čtou opravdu sami :-) ) a ráda k tomu připojím třeba i delší komentář. Samotnou mě to vždy potěší a nepříjdu si, jako když píšu do větru.

Jedeme pozitivní náladu! Včera do mě kamarádi hučeli ať si uklidím v hlavě a naladím pozitivní vlnu. No, včera jsem ji opravdu nenaladila. Proč asi? Byl v tom on. Poslední dobou je v tom vždycky jenom on. Všechny holky kterým jsem kdy říkala "proč to tolik řešíš, neprožívej to tak" se asi radují a říkají si "dobře jí tak, už ví jak nám bylo". Sama sobě den co den nadávám a říkám si ať to tolik neprožívám a až tohle skončí, budu na sebe naštvaná, že jsem to tak hrotila, ale v tuto chvíli to jinak ani nejde.

Diana Marshelina | via Tumblr

Měla jsem už po krk toho, jak jsem nejistá a nevím jasné odpovědi na to, co se mezi náma teď děje, kde se to pokazilo a tak jsem se s šíleně bušícím srdcem, nervózní a ustrašená rozhodla mu prostě napsat. Myslím, že jinak bych se pravděpodobně zbláznila. Nejsem si jistá jestli jsem dostala svoji odpověď a to čekání na ni bylo nekonečné a mučící. Každopádně jsem ten krok udělala a myslím, že v tuto chvíli už asi nemohu projevit snahu víc. V pátek se to snad nějak dořeší už osobně. Konečně. Ať už to dopadne jakkoliv... Jistě, chci aby to vyšlo a vše to tak nějak začalo a možná i klapalo. Dlouhou dobu jsem nechtěla žádný vztah a bála jsem se toho, ale najednou se to všechno ztrácí v tom chtíči.

Když na někoho myslíte den co den už asi měsíc, né-li víc a zjišťujete, že nikoho jiného nechcete, tak už to asi něco znamená. Opravdu jsem tyhle věci nikdy moc neprožívala a kamarádi co mě znají se diví tomu, co jsem teď schopná vypustit z pusy a jak se dokážu chovat, když jsem do někoho opravdu zblázněná. Mám dojem, že mě to celé mění a myslím, že to je přesně to co jsem u kluka hledala. Někoho kdo změní můj pohled na vztahy, možná na život.. nevím. Prostě někoho kdo s mým životem zatočí a dodá mu jiskru.

Pokud tohle ale nevýjde, slibuji sama sobě, že to nebudu přehnaně hrotit. Pravděpodobně zase na nějakou dobu zanevřu na kluky a dám si od toho další dlouhou pauzu. Protože čím víc začnu chtít a toužit po něčem, tím víc se mi to oddaluje a naopak. Prostě tomu nechám volný průběh jako to bylo do teď. Budu se pak soustředit na jiné věci. Škola, kamarádi, rodina, já.

WILDFLOWER | via Tumblr

Když už jsme u školy... brrr. Ve třídě si příjdu jako exot. Mám dojem, že tam absolutně nezapadám a nevím co mám dělat. Moc lidí mi tam stejně nesedí a nějak si s nima asi nemám co říct, ale přece jen bych chtěla aspoň maličko zapadnout. Učení, děs. Vlastně, když nad tím přemýšlím, je to lepší než na gymplu. Tam to bylo mnohem těžší, takže si říkám, že už jsem docela vytrénovaná. Jen čekám na známku z matiky a modlím se ať je to nejhůž dvojka maximálně trojka. Potřebuju dobrou známku jinak mě máma zítra nepustí na párty a já tam nutně musím jít.

Je toho ještě tolik co bych tu mohla napsat, ale pravděpodobně by to byl nekonečný článek, který by svou délkou odradil všechny, co by si ho náhodou chtěli přečíst. No, tak dodám další řeči třeba zítra. Nějak mě ten blog zase chytnul. Sice mě mrzí, že jsem musela přijít o většinu affs a nejspíš ještě nekončím s mazáním, ale zase budu mít více času věnovat se tomu zbytku. Díky moc všem co sem stále chodíte a čtete mé články / nudné kecy ze života šestnáctileté slepice.

Vyměřený čas

26. září 2013 v 17:14 | Inny Emilly |  movies
Originální název: In Time
Rok: 2011
Žánr: Sci-Fi / Thriller / Akční / Krimi
Režie: Andrew Niccol

Popis a můj názor: Život jen do pětadvaceti a pak přestanete stárnout, buď zemřete, nebo přežíváte tak, že si čas ukradnete, zdědíte, vyděláte... Peníze tady neznamenají nic, platí se jen časem. Lidé jako Will Salas (Justin Timberlake) žijí z hodiny na hodinu. Jednoho dne pomůže Will muži jménem Henry před gangem, který ho chce zabít a ten mu pak daruje více než století a sám ukončí svůj život. Poté Will odchází (spíše utíká) do bohaté zóny, kde mají všichni času dost. Tam poznává Sylvii (Amanda Seyfried). Děj potom bych vám asi jen těžko vysvětlovala, protože si sama nejsem jistá, jestli jsem ho pochopila dost dobře. Každopádně mohu říct, že mě film hodně zaujal. Není to něco, co vidíme v televizi každý den, není tam přehnaná love story, ani nějaký hrozný bitky. Je to tak akorát. Něco nového. Jiného. (Aspoň podle mého názoru). Jestli nevíte na co se podívat, rozhodně doporučuji tohle vyzkoušet. Když už nic, tak pro nás holky hned krásný pohled na Justina Timberlakea bez trika už na začátku filmu. Ale jedna věc, která mi na tom filmu přišla trochu ujetá by tu byla. Ta představa, že se život v pětadvaceti tak nějak zastaví a vy, vaše matka i babička... všichni budete stejně staří. Je to přinejmenším trochu divný, ale dodává to tomu filmu na zajímavosti.

Statistics / 16.9. 2013 - 22.9. 2013

26. září 2013 v 17:03 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 10
Úterý: 18
Středa: 6
Čtvrtek: 6
Pátek: 8
Sobota: 13
Neděle: 20

Celkem: 81

You are never given a dream without also being given the power to make it true.

23. září 2013 v 19:38 | Inny Emilly |  journal
Nesnáším ten pocit, nesnáším to jak se teď cítím. Nesnáším to, že nevím co se děje a bojím se i zeptat, protože mě děsí odpověď. Bojím se, že skončí něco co ještě ani pořádně nezačalo. Štve mě, že nevím co se kde podělalo a co se stalo, že to je teď takhle. Nemůžu najít řešení, protože myslím, že se nic hrozného ani nestalo. Chci vědět pravdu, ale co když to bude přesně ta odpověď, které se bojím. Co když ho ztratím!? Já nechci. Ale, kdyť nemůžu ani ztratit něco co není moje. Cítím jen tu bolest, nejistotu, pocit, že jsem ztracená a nevím co mám dělat.

Parce qu'un "Je t'aime." vaut beaucoup plus qu'un "JTM" | via Facebook

Kdy tohle už přestane? A co se stane, až dostanu svoji odpověď a opravdu nastane konec? Bolest. Bolí to už teď. Bude to snad horší? Bude!? Chceme vědět všechny odpovědi, ale bojíme se jich. Protože né vždy, slyšíme to, co slyšet chceme a do té doby jen v naději doufáme a přežíváme s tím, že to možná klapne. Pak nastane období té pravé bolesti. Bolesti z vědění. A až tohle období skončí, tak vlastně jen čekáme na dobu, kdy to začne znovu. Co to je sakra za život? Čekání na bolest.

Asi mě teď napadají úplně divné myšlenky a možná i nesmysly, ale přesně takhle se teď cítím a takhle to teď cítím. Ačkoliv nechci. Není cesty ven. Mám dojem, že se všechno neustále hroutí a jen co se zvednu ze země, už mě zase někdo sráží dolů. A já se pořád snažím zvednout. Znovu a znovu. A už jsem z toho opravdu unavená. Chci stát, chci jít, chci běžet. Chci žít! Nechci být na zemi, ale nějsem si jistá jestli jsem dost silná na to, abych se ubránila všemu tomu, co mě neustále sráží k zemi.

sometimes, I just feel so alone. | via Tumblr

Stále si opakuju, že ten boj nevzdám, a já ho opravdu nevzdám, ale někdy... někdy mám prostě chuť zůstat sedět, protože... jak vás někdo může srazit, když už na zemi jste? Může to pak být horší? Prostě jen zůstat ležet... a snažit se dýchat. Ale já nechci promarnit život čekáním a ležením. Musím si vybojovat svoje štěstí a nezáleží na tom, jak těžké to bude, kolikrát mě ještě někdo srazí a jak dlouho to bude trvat (i když upřímně, trvat by to nemuselo).

A lie can travel halfway around the world while the truth is putting on its shoes.

22. září 2013 v 10:58 | Inny Emilly |  journal
Po delší době se zase ozývám. Asi už to ani nikdo nečte, affs si mě pomalu mažou, jelikož vůbec neobíhám a tak dále. Nedivím se jim. Taky by mě to štvalo. Nemám na blog náladu, nebaví mě to tu, už mě skoro nebaví si číst komentáře, psát, chodit na jiné blogy a podobně. Možná se ptáte, proč teda teď něco píšu, jestli se k tomu nutím nebo tak.. bla bla.. blog není povinnost...blá. Píšu, protože se potřebuju asi vypsat nebo já nevím.

Lost In The Heaven

Jsem nemocná, je mi blbě a jako vždy se k tomu přidávaj i věci z venčí. Opravdu mám úžasný dar všechno totálně podělat. Vždycky! Nechápu jak to dělám, ale jsem v tom vážně dobrá. Né, že by to byla věc kterou bych se chtěl chlubit. Horší je, když vám to prostě všechno ráno dojde a říkáte si "Proč!? Cos to udělala!? Proč si to řekla!?" Jsem na sebe tak naštvaná! Už zase...

Všechno špatně. Vždycky jsem si říkala, že když všechno špatný překonám, vydržím a budu silná, tak třeba jednou.. budu šťastná. Ale zatím jsem pořád jen ve fázi čekání. Pořád jen chybuju a snažím se poučit, ale asi jsem opravdu špatný člověk a nic dobrého na mně není. Pořád se snažím okolí dokázat, že jsem lepší než si oni myslí, ale je to vůbec pravda? Nezdá se mi. Možná mají pravdu. Možná jsem opravdu tak špatná. Možná si prostě nezasloužím být šťastná a mít kamarády. Ale kdy už se konečně tohle všechno uklidní? Já se snažím být lepší, ale změny se nekonají. Stejně všechno akorát podělám.

Galaxy Triangle | via Facebook

Včerejšek mohl být fajn. Byl fajn, ale na konci dne to prostě pohnojím jak nejvíc můžu. A tohle se děje pořád. Proč? Jak? Přála bych si nemít tuhle vlastnost. Je to dost na nic. Už jsem zas pohlcená v zoufalství a vidím to na smutný songy, postel, čaj a užírání se. Né, že by mi to nějak pomohlo, ale tak nálada je prostě nálada. Tohle se jen tak nespraví. Ale budu dál bojovat. Zůstanu i nadále silná a nevzdám se. Nikdy to nevzdám!

Statistics / 9.9. 2013 - 15.9. 2013

17. září 2013 v 19:58 | Inny Emilly |  blog news
Pondělí: 20
Úterý: 8
Středa: 9
Čtvrtek: 12
Pátek: 13
Sobota: 25
Neděle: 18

Celkem: 105